Victor Odhiambo Okach pracuje v IT oddělení mezinárodního kontaktního centra v Nairobi v Keni. Kromě toho se tento skromný mladík stará o svou rodinu, o rodinu své tety a na dobrovolnické bázi poskytuje počítačové lekce mládeži v Kibeře, jednom z největších slumů světa. Cítí to jako svou povinnost. Tam, kde je, se dostal díky pomoci lidí, kteří nechtěli jen přihlížet.
Victor se svou biologickou matkou a se svou adopotivní - paní Plívovou
Victor a celá jeho rodina žijí v Kibeře. On sám má další tři sourozence, o které se stará matka samoživitelka, před lety se k nim navíc do domku o jednom pokoji nastěhovala nemocná teta se čtyřmi vlastními dětmi. I ve slumech patřila rodina k těm nejchudším a stávala se terčem posměchu a opovržení. O takových základních věcech jako školní docházka si mohli nechat jenom zdát.
„Je velmi těžké sledovat vaše vrstevníky, jak chodí do školy, když vy nemůžete. Dokonce se to vnímalo jako ostuda pro mě a celou naši rodinu, že zatímco ostatní byli ve škole, já jsem pomáhal matce s prací, a teprve když jsme vydělali nějaké peníze, mohl jsem jít také studovat. Opravdu mě to trápilo a hodně jsem se modlil k Bohu, aby se naše finanční situace zlepšila a já mohl na vyučování docházet,“ vzpomíná dnes Victor.
V Keni na vysokou a na návštěvu do Čech
Pomoc pro Victora přišla v podobě programu „Adopce afrických dětí – projekt pomoci na dálku“ občanského sdružení Centrum Narovinu. Victora si vyhlédla rodina Plívových z Vodňan a svými sponzorskými dary ho postupně provedla všemi stupni vzdělání.
„Victor nám po celá ta léta dokazoval, že jsme se v něm nemýlili. Dokončil základní školu, odmaturoval a pokračoval na vysoké škole, kde v roce 2010 získal titul bakalář – obor Information technology,“ vyjmenovává pyšně Anna Plívová, pro kterou se během těch let stal Victor jakýmsi nevlastním synem. Dokonce ho i s jeho rodinou navštívila v Keni a následně jej pozvala na 3 týdny do České republiky a do Vodňan.
Pozvání do Čech do náhradní rodiny bylo pro Victora nezapomenutelným zážitkem.
„Byl to splněný sen,“ vypráví Victor o prvním setkání se svými „adoptivními rodiči“. „Po celý dlouhý čas našeho vztahu jsem chtěl na vlastní oči vidět, kdo mi pomohl projít středním i vysokým vzděláním i přes to, kolik studium stálo. Sice jsem měl jejich fotky, ty ale nedokázaly ukojit mou zvědavost, a když jsem paní Plívovou poprvé spatřil, cítil jsem se, jako bych potkal svého strážného anděla. A pak jsme společně se smíchem procházeli ulicemi Nairobi…“
Čechy představovaly pro Victora obrovský zážitek: „Pokud bych dostal tu příležitost, moc rád bych žil v České republice. Je to hezká země, velmi mírumilovná,“ pochvaluje si.
Nezapomínat a pomáhat
Victor měl nakonec štěstí, a i když svému osudu napomohl obrovskou dávkou píle a odhodlanosti, z každého jeho slova je cítit pokora a vděčnost. Proto se také rozhodl zapojit do aktivit Centra Narovinu v Keni a pomoct tak, jak nejlépe umí: osvětou v oblasti počítačů: „Abych ukázal své „adoptivní rodině“ svůj dík, snažím se jít v jejich stopách a pomoct některým nevyužitým lidem v naší společnosti naplno rozvinout jejich potenciál.
Chcete se o projektu dozvědět více? Navštivte www.adopceafrika.cz.