Čekám miminko, za 3 měsíce se narodí. Proto se zajímám o porodnice. Nechci žádný velký nadstandard, nepotřebují žádnou přehnanou péči. Porodu se nijak zvlášň nebojím, u zubaře se taky nehroutím... tak v čem je problém?
Víte, co vás čeká v porodnici?
Čekám miminko, za 3 měsíce se narodí. Proto se zajímám o
porodnice. Nechci žádný velký nadstandard, nepotřebují žádnou přehnanou
péči. Porodu se nijak zvlášň nebojím, u zubaře se taky nehroutím... tak
v čem je problém?
Na internetu jsem našla odkaz - seznam porodnic, které známkovaly maminky,
které už rodily. Kromě hodnocení konkrétních věcí (strava, hygiena,
vybavenost) maminky také hodnotily přístup sester a lékařů a byla jsem překvapena,
kolik negativních hodnocení se v anketě objevilo. Manžel se mě snažil
uklidnit:" prosím Té, dyň to jsou samý hysterky.. Někdo se na ne špatně
podívá a hned je oheň na střeše."
Moc mě neuklidnil, začala jsem přemýšlet, jestli jsou opravdu všechny
hysterické, proč reagují emotivně a dotkne se jich "každá maličkost".
Možná je to proto, protože i když máte nastudovaný průběh porodu, chodíte
na kurzy, učíte se dýchat, stejně je porod dost intimní a ojedinělá záležitost.
Porodnici jsou na to asi zvyklí, ale jak se cítí rodicí maminka? Tolik let
chodím na gynekologické prohlídky - a stejně si tam nikdy nebudu připadat
"normálně" - a to mám skvělého doktora, který je víc, než
taktní. Obdivuji ho, s jakou trpělivosti odpovídá na moje " příšerně
těhotenské dotazy":-)... Občas se až stydím za to, na co se ptám, ale
já mám prostě potřebu vědět, co se se mnou děje a proč. Takže nevím,
jak mi bude, narazím-li v porodnici na někoho, kdo se se mnou o tom
"nebude bavit".
Jednou měl můj lékař dovolenou a zastupoval ho kolega. Vzpomínám si, že
ordinace byla zakouřená a těsně před tím, než mě šel vyšetřovat, si
teprve odkládal cigaretu. Celou dobu u vyšetření chrchlal. Bavil se se
sestrou o zabíjačce. Nic jsem neřekla, vyšetření jsem překousla, ale připadala
jsem si jako kus hovězího... Jenže to o nic nešlo, mohla jsem po 1/4 hodině
odejít. Pomyslela jsem si, že to není lékař, ale prase a víc jsem to neřešila
:-).
U porodu jde asi o pocit bezmoci a vědomí, že jsem odkázána na cizího člověka.
Nejsem schopna 100% posoudit jestli to, co se děje, je v pořádku a když člověk
neví, tak má strach. Anebo se chce zeptat...Když mi lékař dává najevo, že
ho dotazy obtěžuju, člověk se buď uzavře do sebe, nebo dá svoji nelibost
najevo - a tím se stává přecitlivělou hysterkou. Samozřejmě, některé ženy
možná trochu přehánějí, o tom ale není řeč... Ale co vy na to ?
autorka: čtenářka Alena.