Smutne! Pani at se stara dokud mude moci...nejaci pribuzni by mohli pomoci!
Přeji pisatelce hodně síly a ten boj musí vyhrát.
Paní Vladimíra asi zvolila americkou výchovu. Kdyby občas zvolila pádnou ruku tak by to bylo o něčem jiném. 8-P
K anketě - ano, kdybych musela, což by mimo jiné asi znamenalo, že zhruba osm lidí mladších a zdravějších než já náhle a současně zemře na nějaký mor či co, a já zůstanu jako jediná příbuzná, tak bych se postarala o vnučku. Ono by mi jaksi ani nic jiného nezbylo. Neříkám, že bych z toho byla nějak nadšená, ale udělala bych to co možná nejlépe, jak bych uměla, přestože si nemyslím, že by to pro to dítě byla výhra. Bylo by to nouzové řešení.K článku - myslím si, že by pro toho chlapce bylo lepší, kdyby byl adoptován do úplné rodiny, kde by měl oba rodiče, sourozence, a přiměřené materiální zázemí, jaké mu velice pravděpodobně nemůže poskytnout nemocná žena bez práce, která bude mít v dohledné době sama se sebou co dělat. Bylo by vůči tomu dítěti nefér mu ještě komplikovat život tím, že místo aby měl normální dětství, bude muset pomáhat a starat se o nemocnou babičku. On celý ten příběh je od začátku tak hodně špatně, že víc to zvorat, to by bylo fakt umění. Minulost se změnit nedá, chyby napravit taky ne, jen vybrat to nejmenší zlo do budoucna.
@Elynor: Adopce je dlouhodobý proces a chlapečkovi je více než 5 let. Pokud je příběh pravdivý, pak , což se nedá už zvrátit, pár dobře mířených a spíš autokracie než demokracie v celé výchově, bylo určitě na místě. Náš starší syn nebyl žádný lump, jen se domníval , že naprosté hltání knih všeho druhu , je důležitější než prospěch na gymnáziu. Byla jsem neústupná, protože má vysoké IQ. A ejhle : maturitou se samými jedničkami se katapultoval do sféry studia a od 22 let (ještě před 1. promocí) zastával vedoucí funkci v oboru a dnes při rodině se 3 dětmi studuje 3.VŠ (samozřejmě státní). Takže ano, nepedagogických pohlavků padalo vícero, ale výsledek je jasný.Té babičce nezbývá než držet pěsti, protože jinak..........
@bojovníček: Proč by to mělo vadit, že je mu 5 let? Nepochybně existuje dost manželských párů, které už prošly tím prověřovacím a schvalovacím procesem, a jen čekají, až se objeví nějaké dítě, které je z právního hlediska volné, navíc nemusí jít hned o adopci, kluk může být v nějaké rodině i bez toho. Do jeho 18 let zbývá ještě fůra času, stojí to za to, to řešit. Kdyby mu bylo 17 let, tak už by to bylo zbytečné, to ano.
To je drsný příběh (i kdyby byl vymyšlený, taková věc se stát může). Paní Vladimíra nemá manžela? Chlapec nemá žádné další prarodiče - ví rodiče jeho otce, druhý děda s babičkou, vůbec o jeho existenci? V této situaci existuje jediná útěcha - chlapec nemusí jít nutně do dětského domova, pokud by jeho rodiče dali souhlas s adopcí. Na místě paní Vladimíry bych postupovala takto: od lékařů bych si vyžádala informaci, jaká je šance na vyléčení, nebo jaká je očekávaná délka dožití (resp. délka života při zdravotním stavu dovolujícím péči o dítě). Pokud by zpráva nebyla příznivá, obrátila bych se na OSPOD, ať zkusí navrhnout nějaké řešení. Například brzká adopce chlapečka s tím, že by babička byla v úzkém kontaktu s novou rodinou tak, aby pro něj přechod ze starého prostředí do nového nebyl šok. Zažít úmrtí jediného blízkého člověka plus (i když asi přechodný) pobyt v děcáku, to by takto malé dítě nemělo zažít.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.