VLAĎKA (47): Dcera mě připravila o lásku, teď o ní skoro nevím

Rozhodně se nejednalo o skutečnou lásku,jen se v nějaké době dva jedinci s dcerami setkali,prožili společně něco a život je od sebe odnesl,protože tam žádná opravdová láska,která hory přenáší,nebyla a zřejmě ani nemohla být.Není čeho litovat,paní si může hledat jiného bývalého spolužáka někde na srazu,když už asi o jiné mužské nemůže v širém světě zavadit!

Nadpis evokuje pocit že paní dceři vyčítá že o toho chlapa přišla. Což je nesmysl ona byla dospělá dcera na počátku puberty v situaci kdy ji jeden rodičcopustil. Tak že její chování bylo dle mého názoeru celkem obvyklé v takové situaci. Samozřejmě že nebylo v pořádku že byla zá na tu druhou holčičku ale dá se pochopit, co ji k tomu z psychologického hlediska vedlo. Nechápu spíš paní, že má pocit že o něco zásadního s tím pánem příšla. Měli probém celkem zjevný co se týká společného osužití a myslím že její návrh spolu nebydlet nebyl nijak nerozumný. A to že tohle mu stačilo na to aby si našel jinou ve mně vyvolává dojem že zas tak hluboký ten vztah nebyl. Naví poud by mu přišo jako nutné spolu žít a měl-li by ji tak rád tak bych čekala že nejdříve zkusí o věci diskutovat a najít nějaké řešní.račít třeba společnými výlety dovolenými aby si dcery dokázaly zvyknout a pod....prostě cokoliv jen né si říct jo ta vona se ke mně nenastěhuje tak OK najdu si jinou co se nastěhovat chtít bude......po takovém chlapovi tesknit mi připadá jako žití ve velké iluzi o tom co to bylo za bomba chlapa.

Já si řekla, že snad už ani přispívat nebudu, dala jsem souhlas pod příspěvky Elynor, Karlovi i Helze. Vždyť si zase můžeme půl příběhu domýšlet a spekulovat co jak a co by.

"Dcera mě připravila o lásku, teď o ní skoro nevím" - jako by Vlaďka vyčítala dceři hned dvě věci najednou, jako by ji z obojího vinila. Smutné je to, že to takto možná i cítí. Dcera za nic nemůže, byla dítě a jako dítě si bránila svou jistotu, teď dospívá, opouští hnízdo a brání si svou svobodu. Opustit "znovuobjevenou lásku" bylo Vlaďčino rozhodnutí, rozhodnutí, které dcera možná ovlivnila, možná si ho přála, ale rozhodla se Vlaďka. Možná ji dostihla realita, skutečnost, že nový vztah nebude jednoduchý. Musela přeci počítat s tím, že taková změna přinese problémy, které bude muset řešit. Musela počítat i s tím, že po letech soběstačného života js dcerou, kdy sí sama si rozhodovala o všem, bude i pro ni nesnadné náhle žít ve dvou a řešit vše v páru. Pokud by z tohoto vztahu vycouvala skutečně jen a jen kvůli postojii dcery, pak je to nerozumné a z výchovných důvodů zejména pro tu dceru veliká škoda. A pokud by to měla udělat skutečně z lásky, pak s láskou se nikdy neobchoduje. Nemůžeme se za někoho, či někomu cokoliv obětovat a čekat za to odměnu.

Paní těžko může dceři vyčítat, že z ní vychovala rozmazlenou princezničku. Navíc si vztahy kazila sama už od střední hloupými představami a dobrého muže odradila rovnou dvakrát svojí nedostupností. Jinak ten příběh je dost slepenec. Třeba ta část o přesolené polévce působí, jako by tam chybělo vysvětlení, proč se to vůbec zmiňuje. Ale i popis chování té dcery je dost nekonkrétní. Celé to působí sepsané v rychlosti bez hlubších souvislostí.

"Udělala jsem velkou chybu, když jsem dceři ve všem ustupovala." Jistě paní udělala chybu, když dceru rozmazlovala a trpěla jí značně nespolečenské chování na návštěvách. Ale to rozhodnutí, že se nebudou sestěhovávat, to bylo možná jediné rozumné. Je nesmysl obviňovat dítě, kterému nebylo v té době víc než 11 - 12 let, že někoho připravilo o lásku. Dcera si bránila jedinou jistotu, kterou měla, svou matku, a těžko se jí může někdo divit. O rodinné zázemí už jednou přišla, a následně byla matkou opečovávaná až moc. Logicky o to nechtěla přijít. Sestěhovat dohromady dvě pubertální holky, které se navzájem nemají rády, to by teprve bylo peklíčko. Navíc je dnes celkem zjevné, že paní o nic nepřišla. Kdyby tomu chlapovi na ní opravdu záleželo, tak by si počkal, těch pár let, až holky odrostou, a mezitím se mohli normálně scházet jak libo. Jestli mu šlo víc o to, aby měl doma hospodyni, než aby bral ohled na svou i její dceru, tak to asi žádná veliká láska nebyla. Paní by se měla přestat rýpat v minulosti, dceru má z domu, už si desetkrát mohla někoho najít.

Vlaďka a její dcera byly na sebe zřejmě dost vázané, dcera asi i žárlila na maminku. Ale taky je možné, že partnera maminky neměla ráda, něčím ji vadil a společná domácnost nebo sňatek, by byl malér.Tohle nejde překonat. Ten muž to vzdal , že chtěl pro svou dceru klidný domov. Teď, když dcera tíhne ke společnosti vrstevníků, má maminka asi pocit, že je holka nevděčná a navíc ji připravila o partnera. Já být Vlaďkou, zkusila bych si najít přátele a možná i přítele ve své věkové skupině. Být sám/a není pro každého. Vlaďka je ještě nladá, může prožít ještě spoustu úžasných věcí, klidně bez dcery.

Nastěhovat dceru k otčímovi a jeho dceři, se kterými se nesnášela, by nedělalo dobrotu. Takže si myslím, že rozhodnutí ponechat si vlastní domácnost bylo správné. Přítel potřeboval podle všeho asi hlavně hospodyni do domu a že tento vztah skončil, netřeba litovat, i když dcera vyletěla z hnízda. Že mladí věnují více času svým partnerům a přátelům než rodičům (i když od nich potřebují finanční podporu) je přece normální.