Elynor: Tak jasně že to každý dělat nemůže ať už z bytových nebo zdravotních důvodů nebo prostě nechce, vždyť žádná povinnost to není. A co bychom si namlouvaly, vařit a servisovat osm dětí každý den žádná zábava není Bez kladné odezvy se to dělat nedá !!!

j66: tak například já bydlím v bytě 40m2, a není tam ani balkón. Ve městě. Opravdu nevím, jak bych tam dokázala nacpat řekněme tři děti školního věku, doufat, že se samy zabaví, a že já budu jen dělat servis a dozor. Vždyť bychom tam o sebe zakopávali, a to nemluvím o tom, že mám jen jednu postel, takže by asi mládež musela spát hezky v řadě na podlaze. Naštěstí mám jen jednu vnučku a ta má rozumné rodiče, takže něco takového nehrozí ani teoreticky. Kdybych měla hlídat 14 dní, vezmu si dovolenou a někam i s vnučkou pojedu, a nebudu ji "týrat" mezi čtyřma stěnama městského bytu Prostě ne každej má na to podmínky, aby měl doma přes prázdniny malej tábor pro víc školních dětí.

Elynor: Poznámku k hlídání vždy jen jednoho vnoučete jsem nemyslela ani tak k článku, jako k ostatním příspěvkům. Protože dost dobře nevím co by mělo školní dítě dělat samo s prarodiči týden nebo 14 dní o prázdninách. To dítě se buď bude nudit a stráví celý den na telefonu (na pc) nebo s ním budou prarodiče každý den někam chodit, aby ho zabavili a pak se z toho celý rok budou vzpamatovávat. V tom případě je jasné, že hlída................................Já sama jsem občas hlídala synovce a neteře , které jsou +- podobného věku jako moje děti, ti mladší byly v přítomnosti starších bratranců a sestřenic rádi. Od těch starších to teda chtělo domluvu a trochu snahy. Děti si v pohodě vystačily samy (bydlíme v rd ve městě) a já fungovala jako servis a dozor dospělé osoby. Všechny děti na to vzpomínají stejně jako já na prázdniny u babičky.

V textu se píše, že paní se svým dětem věnovala maximálně a prakticky neustále až do vysoké školy (což je přeci jen už poněkud nestandardní i u milujících rodičů, většinou už v době střední školy jsou děti poněkud samostatnější, takže se jejich rodiče mohou věnovat i trochu sami sobě), takže tady bych viděla příčinu přesvědčení dětí, že bude hlídací babička na plný úvazek. Viděli, že jim podřídila vše až do jejich dospělosti, takže automaticky předpokládají, že i nadále jim chce a bude věnovat veškerý svůj volný čas (nyní tedy v roli maximálně pečující babičky). A když se maminka/babička najednou "kousne", jsou děti uražené, protože to absolutně neodpovídá jejich představám. Bude jim muset sdělit jasněji a důrazněji, že v takové míře, v jaké očekávají, se o vnoučata starat nebude a zároveň bych zdůraznila i důvody (tak, jak jsou zde vyjmenovány - taky si potřebuje odpočinout, nezvládne už tolik malých dětí, má strach, aby je uhlídala atd.). Já ji chápu, že si (alespoň zatím) netroufá hlídat tři malé děti, o cizí děti (byť vnoučata, ale prostě o děti, jejichž nejsem rodičem) se člověk obvykle bojí mnohem víc, navíc v pokročilejším věku už opravdu nemusí být v jejích schopnostech uhlídat (= uběhat) několik malých dětí zaráz. To není o tom, že by byla sobecká, ale že má reálný náhled na to, co zvládne. Až vnoučata budou větší, tak to zas bude o něčem jiném. Možná je u ní problém hlavně v komunikaci s dětmi - že jim nedokáže jasně říct, co a proč nechce/nemůže dělat.

Navíc taky ne všechny babičky žijou na vsi. Bydlím v bytě v paneláku, a velmi těžko bych mohla vystrčit vnouče ven, ať se tam zabaví samo a svolávat ho píšťalkou.

j66: v tom textu se píše, že jedno dítě je roční, a dvě jsou "malé" - vzhledem k věku rodičů to chápu jako maximálně tříletá batolata. Napařit jedné babičce tři takhle malé děti je skutečně opruz, všechna se musí přebalovat, krmit, převlékat, uspávat, spolu si hrát ještě neumějí, maximálně si navzájem budou brát hračky, a vřískat u toho jako stádo opic. Jedno každé si bude sobecky nárokovat babičku jen pro sebe, a ona se chudák nezastaví, má jen jedny ruce a hlavně jedny nervy. Copak jedna babička může suplovat jesle? Jo, až to odroste, dostane rozum, bude to chápat instrukce, a bude to schopné s bratránky a sestřenkami inteligentně komunikovat, může to být něco jiného.

Mi tedy přijde divné, že všechny tři děti počítají s tím že bude hlídací babička! Přece by ji vlastní děti měly natolik znát, aby věděly, že hlídat vnoučata nechce. Dobře jedno dítě (zcela jistě pod "nevhodným" vlivem partnera") by to po ní mohlo chtít. Ale tady to očekávají všechny děti, to se mi zdá jako chyba v komunikaci na její straně. ..............................A ještě k tomu hlídání vnoučat po jednom. Pokud si vzpomínám na svoje dětství, tak když jsem byla u prarodičů sama, tak to byl docela vopruz. Nejlepší bylo, když nás tam bylo co nejvíc a ještě banda vnoučat u sousedů. Zabavily jsme se v pohodě samy, na oběd nás babička svolávala píšťalkou a večer dohlídla abychom se umyly a šly spát. Společným trávením času se taky utužují vztahy mezi bratranci a sestřenicemi . Když se vidí 2x do roka, tak jsou si vlastně cizí, jak by ty vztahy mezi nima měly vzniknout než tím, že spolu tráví čas? A zcela logicky nejlépe se ten společný čas tráví u prarodičů. Pokud tedy o to babička s dědou stojí. Pokud ne je hloupost jim tam vnoučata vnucovat.

Děti jsou drzé: jasně bych jim sdělila,že jejich dětmi se hodlám zabývat maximálně 1x měsíčně,a to jen od pátku do soboty! Rozhodně babičky nejsou na to,aby převzaly péči o vnoučata namísto rodičů! Jedině se s nimi potěšit na pár hodin a pak zase vrátit! Rodiče snad přemýšleli předem o tom,zda si pořídí děti a jak se o ně budou starat,a né že si snad plánovali,jak je mrsknou babičce a sami se budou flákat a užívat si života ???

Neřekla bych ,že v 56 letech je mladá babička.Pani určitě ještě chodí do práce a o víkendech si chce odpočnout nebo se věnovat svým zájmům a ne každý víkend hlídat vnoučata viděla bych to tak ,že 1 krát v měsíci 1 víkend může věnovat vnoučatům a také snad mají i druhou babičku takže se klidně mohou střídat.Kdyby pani už nechodila do práce tak to je jiná měla by spoustu času a vnoučatům by se mohla věnovat více ale když chodí do práce tak by dcera měla pochopit,že si také potřebuje odpočnout a věnovat se svým zájmům a ne každý víkend mít u sebe vnoučata.

56let to není mladá babička. Ano vnoučata jsou úžasná, ale z roztomilosti brzo vyrostou a budou mit svoje zájmy. Na prvnim místě by mel být partnerský vztah a ten budovat tak, aby i odchod do důchodu byl příjemný. Vnoučata jsou jako bonus, radost potěšení zpestření. Paní je sobecká, dle mého názoru ale správným směrem. Má právo dožít v harmonii s partnerem, kterého si vybrala. Závidět ji akorát můžeme, že ji to vyšlo na první pokus. A taková harmonie se musí udržovat. Držím ji palce, at se nenechá od dětí ukecat. Ztráta na druhé straně by byla větší a nevratná. A chvíle s vnoučaty pak může naplnit, tak aby, i když budou jen sporadické, aby opravdu byly nezapomenutelné.

Elynor: jen pro upřesnění - 56 leté matce tří dětí zbývá nyní do důchodu cca 5 let

Přesně tak . Já jsem sice byla hlídací a stále ještě jsem , ale už vnoučata vyrostly. Moje dcery měli výhodu já byla v ID a teď jsem ve starobním. Ale vždy byla dohoda kdy a jak hlídat(né že si je odložili a jeli si někam sami) . Teď už jdu na návštěvu se pomazlit teda už moc né vnuk má 14 a vnučky 10. Nebo přijdou k nám. U první dcery zas babička si užívá vnučku o prázdninách jelikož bydlí daleko. U druhé dcery taky občas ohlídali prarodiče. Samozřejmě jsem se nevzdala koníčků To jsem hned řekla mým dcerám.

V 56 letech zbývá cca 8 let do důchodu. Takže se patrně hovoří jenom o víkendech. Vyčlenila bych maximálně jeden víkend v měsíci, a v žádném případě ne na všechny děti najednou, hezky střídat. A pokud jsou s nimi ještě jejich matky na mateřských/rodičovských dovolených, tak by hlídání mělo být velice výjimečné, jenom v případě krajní nouze. Jinak můžou robátka přijet na návštěvu i s rodiči, a zase i s rodiči odjet. Ano, jsou babičky, které považují hlídání vnoučat za své životní poslání, poté, co vychovaly děti, plynule pokračují s vnoučaty a jinak si to neumí představit, ale to není standard. Navíc teda bych očekávala, že rodiče se budou prarodičů zdvořile tázat, a za pomoc jim poděkují, ne že to budou vymáhat a ofrňovat se, že jiné babičky hlídají víc a déle. Sama vnučku nehlídám, protože mladí bydlí 100 km daleko, a já pracuju. I kdyby bydleli za rohem, tak žádné vyzvedávání dítka ze školky nehrozí, běžně chodím z práce v osm večer a tak dlouho školky nefungujou. A pracovat budu ještě mnoho let, to už bude vnučka v pubertě, až bych byla důchodkyně, takže holt smůla, hlídání nebude.

Tak v 56 letech paní předpokládám ještě chodí do práce tak že nechápu jak vůbec mohou děti uvažovat o tom že by byla babičkou na plný úvazek. A i kdyby nechodila pořád je to její život její čas a je naopak sobecké od dětí automaticky počítat s tím že se jiný člověk bude starat o děti, které si oni pořídili. A jestli to tak měli v plánu měli se na tom s mamkou dohodnout před tím než se začali množit. Jedna věc je občasná výpomoc a něco jiného je dělat si z ní zdarma chůvu trvale k dispozici. Každý to má navíc postavené jinak a není jednotný návod jak by se měla babička chovat.........měla by se chovat tak aby se cítila ve svém životě naplěnná, pokud do toho nespadá hlídat vnoučata 4x do týdne tak ať to nedělá a děti ať si uvědomí, že je to svébytná osoba co má plné právo žít si podle sebe.

V dnešní době buďte ráda, že ta vnoučata vůbec máte a můžete si je užít dokud jste relativně mladá a zdravá. Vždyť kolik už bylo příběhů o prarodičích, kteří svá vnoučata nevídají vůbec a nebo jimi ani nejsou a nebudou. Taky vůbec není jasné zda ještě pracujete čí nikoli. Každopádně buďte ráda že je máte a pokud to jen trochu jde hlídejte, protože až k vám chtít nebudou bude to velice smutné.

V 56 letech jste ještě mladá babička, která zvládne jakoukoliv péči o děti. Na druhou stranu, péče o vnoučata není Vaše povinnost a nemusíte se s nimi stýkat třeba vůbec, když nechcete. Já to vidím asi takto: rodičovská je od toho, aby o úplně malinké děti pečovali rodiče. Volné víkendy jsou od toho, aby s dětmi trávil co nejvíc času rodič, který chodí do práce. Takže do doby, než děti nastoupí do školky: vzájemné návštěvy, krátké vycházky (povozit kočárek, zajít s batoletem na písek - maminka si mezitím v klidu třeba nakoupí). Významná pomoc prarodičů může přijít v okamžiku nástupu do školky: ono je docela vopruz tam trávit celé dny a pro dítě je skvělé jít ze školky poo a trávit odpoledne s babičkou nebo s dědou. Dtto po nástupu do školy - odpoledne u prarodičů misto v družině. Nemusí to být samozřejmě úplně každý den. Víkendy byste si měla nechat volné - ale zase až na výjimky, tu a tam s Vámi vnoučata předškolního nebo školního věku být mohou. To co jsem popsala platí v případě, že mladí s dětmi bydlí poblíž. Pokud jsou někde daleko, tak ani není reálné chtít nějakou pravidelnou péči. Čtyři vnoučata (a může jich být po třech dětech i víc) se zdá být hodně, ale obvykle jsou k dispozici ještě druzí prarodiče. Co tak často vidím kolem sebe je něco úplně jiného: 6 dospělých lidí (rodiče a dvoje prarodiče) se přetahuje o možnost strávit trochu času s jedináčkem