VLAĎKA (62): Vnoučata mi odvezli do USA, manžel je morous! Co se zbytkem života?

VLAĎKA (62): Vnoučata mi odvezli do USA, manžel je morous! Co se zbytkem života?

Vlaďka by si ráda užila zbytek života, ale neví jak. S manželem si na stará kolena přestali rozumět a přátelé začínají ubývat. Co teď?

Musím přiznat, že jsem s manželem prožila opravdu krásné roky. Měli jsme klidné manželství, příliš jsme se nehádali a trávili jsme spolu spoustu času. Odjakživa jsme měli podobné zájmy, rádi jsme cestovali a sportovali, většinu toho nám ale už zdravotní problémy nepovolují.

Ne, že by to bylo něco vážného, ale ozývají se stará zranění a klouby a už nám není úplně do skoku. Nicméně jinak se těšíme dobrému zdraví, takže nám zřejmě zbývá ještě dost společných let života. A to mě pomaličku, polehoučku začíná děsit.

Dokud jsem ještě měla po ruce vnoučata, nepozorovala jsem, že je něco v nepořádku. To se ale před dvěma lety změnilo. Syn dostal skvělou pracovní nabídku v Americe a spolu s manželkou i dvěma dětmi se tam odstěhoval. Strašně se mi stýská, ale chápu, že to nešlo odmítnout, a moc jim přeji, že mají v dnešní době takové možnosti, které my jsme neměli.

Mladší dcera, která ještě není vdaná, se v synově cestě do Ameriky vzhlédla a o rok později se tam rozjela také. Syn jí pomohl sehnat práci a navíc se tam zamilovala a jak to tak vypadá, vztah je vážný, takže se dá do budoucna počítat s tím, že se v Americe usadí stejně jako syn.

Nemůžu je přemlouvat, aby zůstali v Čechách, kde je tak skvělá kariéra ani náhodou nečeká, na druhou stranu se bojím, že tu zůstanu jak kůl v plotě. S manželem totiž v poslední době vůbec nemůžu počítat…

Dokud tu ještě byla vnoučata, trávili jsme veškerý volný čas s nimi. Syn i snacha měli spoustu povinností, a tak hlídání zadarmo samozřejmě uvítali a my byli tím radši, čím víc času jsme u sebe mohli vnoučátka mít. Tomu je ale teď konec. Z manžela se poslední dobou stává nemluvný bubák, celé dny tráví zavřený ve své pracovně, kde se štrachá v knížkách a starých krabicích s papíry a fotkami, vyleze ven jen na jídlo nebo když ho někdo z kamarádů vytáhne na pivo.

Téměř se se mnou nebaví, a když ano, jsou to jen informace ohledně fungování domu a peněz. Snažím se zabavit sama, případně s kamarádkami, ale sama sebe se neustále ptám, jak dlouho to takhle půjde?

Nemůžu říct, že by se manžel přestal snažit úplně. Občas jsme si zašli na hezkou večeři nebo jsme spolu šli alespoň na procházku. Jenže jsme zjistili, že si spolu prostě už nemáme co říct! Manželovo oblíbené téma je politika, která nezajímá mě, a když já chci mluvit například o knížkách, které jsem četla, neposlouchá zas on mě. Vždy nás bavilo cestovat, ale na delší destinace si i kvůli jazykové bariéře netroufáme i kvůli manželovu strachu z létání, no a Evropu už máme projetou křížem krážem.

Jak jsem již zmínila, sport už u nás moc nefunguje. A trávit čas odděleně každý se svými přáteli? Ani já, ani on jsme jich nikdy příliš neměli. Navíc se mezi nás pomalu plíží smrt a někteří již nejsou mezi námi. A ti, kteří jsou, mají také svoje životy a nečekají jen na to, až se jim ozveme. Nevím tedy, jak si mám představit zbytek života?

Manžel nad touto otázkou vždy jen mávne rukou, ale mě to docela trápí. Rozvod na stará kolena samozřejmě nepřipadá v úvahu a byla by to hloupost, navíc úplně sama skončit také nechci. Ale mám si snad zvyknout na to, že lepší už to nebude, a unudit se k smrti?

Doporučujeme

Články odjinud