VLAĎKA (62): Vnoučata mi odvezli do USA, manžel je morous! Co se zbytkem života?

Paní by měla začít dělat cokoliv, jen ne to, co dělá teď. Sedí a lituje se a čeká, že jí někdo zabaví...byť třeba hlídáním vnoučat.

Srdečně Vás všechny zdravím. Jsem 72 letá babča, s probllémy,co máme všíchni.Myslím,že by paní měla začít chodit do Sokola- cvičení zdravotního pro důchodce,kde by našla prima partu stejných ženských.Taky jsou turistické oddíly pro důchodce,kde se sejdeme na nádraží a jedeme někam,tam si to projdeme a zase se jede odpoledne zpátky. Chce si to žít svůj život a hlavně mít kolem sebe přátele a chlapa nechat být. S děvčaty taky jezdíme na welness pobyty,a nemá to chybu.Hlavně se nelitovat a neuzavírat do sebe a užívat život se smíchem.

Mně to připadá, jako by na paní až teď, s odchodem vnoučat, dolehl takový ten syndrom opuštěného hnízda. Myslela bych si, že asi už i dřív neměli s mužem tolik společných témat a aktivit, že je ztratili už dávno, jenom si to díky pomoci s vnoučaty neuvědomila. Paní se zaobírá úvahami, jak to bude dál, ptá se, jak dlouho to půjde dál tak, že se musí zabavit sama nebo s kamarádkami. Já na to mám jen jednu odpověď - půjde to tak dál stále, protože to tak obvykle je celý život, že se člověk musí o svou zábavu, práci, život jako celek sám zasadit, nemůže čekat, že sama bude jen sedět a někdo jiný ji bude bavit a vymýšlet, co by měla dělat. To musí každý člověk sám. Jí asi spíš jde o to, jak zase víc trávit svůj čas s manželem. V tomto těžko radit. Měla by zkusit udělat něco, čím by ho vytáhla ze své ulity, i když ani tak není řečeno, že se to povede, pokud on sám nebude chtít vůbec a nebude vůbec ochotný spolupracovat. Pokud dřív cestovali, ať naplánuje nějakou cestu. To jsou jen výmysly, že není kam. Není v lidských silách za jeden život projít opravdu důkladně křížem krážem ani jen naši republiku, vždycky bude něco, kde člověk ještě nebyl. A v celé Evropě? No páni, tam musí být taková spousta míst, kde ještě nebyli, že není ani třeba vymýšlet větší exotiku, pokud se na to z nějakých důvodů necítí. Stěžuje si na nedostatek témat ke komunikaci s mužem, ale přitom sama píše, že on by se s ní rád bavil o politice, ale to ji nebaví, to nechce. Co takhle otevřít se sama jeho světu? Co třeba překonat své přesvědčení, že se nemohu (a nebudu) s někým bavit na téma, které mě úplně nepohlcuje. Kdyby se s ním pustila do debat ohledně politiky a překousla na čas, že to není úplně její šálek kávy, třeba by k sobě zase našli v komunikaci cestu, začali by si spolu povídat a pak by snadněji přestupovali i k jiným tématům, které zas víc baví ji. A navíc pokud mám k někomu blízko, tak mě přece zajímá jeho svět, jeho koníčky, jeho práce a poslechnu si se zájmem, nad čím zrovna přemýšlí, když má chuť mi to sdělovat. Proč by se měl jen on přemáhat a mluvit s ní jen o jejích koníčcích, když z její strany nevidí žádný zájem o svoji osobu? Samozřejmě ani to nemusí vyjít. Pokud ale nechce rozvod ani v případě, že už k sobě s mužem nenajdou takový vztah, jaký by si ideálně představovala, tak nezbývá, než přijmout, že s ním sdílí praktický život a domácnost a okolní rodinné vztahy (jistě se spolu baví aspoň o svých dětech a jejich rodinách) a na zábavu si najde své koníčky a své přátele (i třeba nové, když stávajících má málo). Na tom není nic tak špatného a smutného. Koneckonců, kdyby ovdověla, také by si musela vystačit sama, a to opravdu jen sama se sebou a s přáteli (pokud by nehledala nový vztah). Přesto by to nebyl konec světa (ani života).

Co s volným časem pořídit si pejska s ním můžete chodit na vycházky nebo kočičku třeba ,Určitě existují i nějaké kluby pro důchodce nebo můžete jet do lázní nebo na nějaký výlet možností je hodně jen je třeba chtít a e hned brečet.

A já zas říkám psa ne! Pes (a jakýkoliv jiný zvíře) by se měl pořizovat proto, že chci psa, mám ráda zvířata. Ne jako hračka k zahnání nudy a nebo náhražka za dítě. Co bude se psem, až baba zjistí, že nic nevyřešil, že se nudí jako želva i se psem?

Šmarjá to jsou problémy, tak ať si madam zajede do lázní, sama nebo s manželem a přihlásí se na Univerzitu třetího věku a hned ji přejdou roupy.

Jéje diskusi jsem četla až po té a koukám že s pejskem tu nás je víc co nás to napadlo.:)

Bych jim doporučila pořídit si psa, tak špatný ten vztah zdá se není aby to bylo hned na rozvod a mít možnost se o někoho starat když už nejsou k dispozici vnoučata by jim mohlo pomoct, navíc pejsek je vyxtáhne ven tak pán nebude furt zalezlý bude muset občas na procházku, pejskaři jsou taky takové zvláštní komunita popovídají si při venčení.

Rambíša: já si dovolím nesouhlasit s tím "korýtkem" práce-rodina a 25 let že není na nic ani na sebe čas. Jako se vším - jaký si to uděláš, takový to máš. Mám čas jak sama na sebe (a pak si to umím naplno užít) a taky máme jako rodina společné aktivity, takže bych to tak černě neviděla.

Mi připadá, že paní nemá problém se zabavením se sama, ale s tím, že s manželem žijí jen vedle sebe a ne spolu. Že si prostě nemají co říct. Asi to už trvá delší dobu, jen si to zřejmě uvědomila až teď, když není ten "šum" okolo.

Myslím, že 9 žen z 10 by s paní Vlaďkou měnilo! Nuda je nejhorší věc, té je třeba se bránit, to musí člověk ale sám, nikdo to za něj neudělá.

Fakt nechápu,co paní vadí.Ať je ráda,že jsou děti i vnoučata od ní co nejdál! Mě by ani nenapadlo se nějak moc zabývat vnoučaty,snad mají své rodiče? Naštěstí žádné nemám,ani mým dětem nedoporučuji,aby se rozmnožovali,myslím si,že si mají nejdříve užít života,co to dá.Jak jsou děti,zúží se vše jen do korýtka práce-rodina a na sebe nemá pak člověk cca 25 let ani čas...Užívám si nyní důchodu,je to nádhera,když si konečně můžu dělat celé dny jen to,co mne baví a těší! Raději se uskromním,ale do práce se mi fakt už nechce,svoboda a volnost je nadevše.Nyní si jezdím na lyžích,saních,pekáči,procházím se v zasněžených lesích a pozoruji zimní přírodu,na jaře se dám na zahradní a podobné práce,budou brusle (inlajny),vycházky do okolí...Mimo to stále čtu,mám spousty dalších domácích koníčků,a opravdu nechápu,že se někdo může otravovat ve volném čase nudou,nebo se spoléhat,že ho bude někdo! bavit!

Je tady ještě jeden problém, paní Vlaďko. I v tomto, relativně mladém věku, se totiž může někomu z vás dvou ledaco stát. A potom se budete starat jeden o druhého a budete rádi, když to zvládnete - na žádné jiné aktivity nebude čas. A budete se možná divit, že přesto budete spokojeni a šťastní. Uvědomíte si totiž, co je v životě důležité.

Tak se mi zdá, že babča se pěkně rouhá nebo se chová jako znuděná panička. Asi nezažila starosti a tak si je "vymýšlí"... Chápu, že je to smutné mít děti daleko. Ale může s nimi mluvit přes net aspoň, pokud mají dobré vztahy. V 62 letech být v důchodě a skuhrat, že mám procestovanou Evropu (včetně ČR ???) Tzn., že o peníze není nebo nebyla nouze ;-) Takže pokud penízky došly, zdraví slouží, tak Vlaďko, šup na brigádu a hurá na výlet za oceán. Manžel uvítá opět aktivní a ne ufňukanou manželkou, jistě vyleze ze svého doupěte, když uvidí, že se něco děje :-)

Elynor: Úplně mě čteš z duše . Prostě najděte mi něco. Já jsem hodně hlídala vnoučata , ale zachovala jsem si svoje koníčky . Teď už vnoučata pomalu odrůstají a hlídání ubývá . Ale to není můj cíl uvázat se na rodinu. Mám plno zájmů a ty teď realizuji. I s manželem . Ten má taky své koníčky . Ale společně si máme stále co říct. Dobře jsi paní poradila ať jde na brigádu a peníze použije na cestu do Ameriky . Ona snad nehovoří s nima po skajpu? .

Když se chce, tak je milion možností. Když se nechce, tak se člověk sám lituje, jakej je chudák, a málem by se při pohledu do zrcadla rozplakal. Paní vlastně nic nechybí, jen se nudí. A podle mého chce, aby s tím "něco" někdo udělal, nejlépe manžel, protože udělat s tím něco sama je moc práce. To, co píše, jsou samé výmluvy, proč nemůže dělat to a ono, a že nemá s kým - ježíšmarjá, taky kdo by tohle vydržel poslouchat? Nedivím se, že je manžel zalezlý. Ostatně, v 62 letech už paní nechodí do práce? To šla do důchodu nějak brzo, ne? No to je jedno. Nevěřím, že by se nenašlo místo, kde by ještě nebyla - jenom Česko se nedá za celý lidský život procestovat celé, natož Evropa. Sport - existuje plno druhů sportů pro důchodce, a dneska se na to mnohé firmy specializují, protože důchodců přibývá a tak v tom vidí perspektivní kšeft. Dál - kdykoliv může člověk pěstovat orchideje nebo kaktusy, nebo chovat akvarijní rybičky. Pokud se mu nechce starat se o něco živého, tak může začít dělat ruční práce. Zase je milion kurzů nejrůznějších, zaměřených na spoustu dovedností a určených důchodcům. Studovat univerzitu třetího věku. Jít na brigádu a vydělat si na letenku do USA, aby mohla navštívit ta vnoučata. Jsou turistické spolky důchodců, které vyrážejí na společné akce málem každý týden. Může chodit dělat dobrovolnici do LDN nebo důchoďáku, nebo do dětského domova. Může chodit čistit studánky s ochránci přírody. Udělat si živnostenský list a péct štrúdl na výdělek. Mohla bych tady vypisovat stovky možnosti až do pozítří. A bylo by to úplně zbytečné. Protože takový problém snad ani nemůže existovat, myslím si. I lidi typu "mouchy snězte si mě" si přece dokážou najít nějakou činnost.

Paní Vlaďko, jste vlastně docela šťastný člověk a ani si to neuvědomujete. S manželem jste zamlada měla fajn život, byl i prostor pro společné koníčky a děti máte úspěšné a zdravé. Víte, každý nemůže mít všechno. Tak se trochu zklidněte, trochu si odpočiňte a třeba stejně jako manžel najdete něco, čemu byste se nyní v klidu věnovala. Ve spoustě měst jsou kluby důchodců, scházejí se, studují ve třetím věku, dle svých možností cestují, chodí za kulturou či sportují. Přece se po zbytek života nebudete litovat! Každý den něco hezkého donese. Leckterá uhoněná důchodkyně, která musí za přivýdělkem, aby dotovala svoje nezaměstnané děti a pomohla obléknout vnoučata, sdílející s ní její pronajatý 2+1, si nad Vašimi řádky řekne, že by zfleku měnila....

Překvapuje mne, že paní píše, že mají Evropu projetou křížem krážem, nevěřím, že není co objevovat v rámci naší republiky, nová místa, nebo známá navštívit po letech. Ale spíše se její něho jejich zájmy soustředily na vnoučata a péči o ně a zapomněli na to, jak žít spolu. Těžko manžela donutí, jestliže on už opravdu nechce, těžko říci proč si najednou nemají co říct? Měli si co říci dříve? Kromě tématu kolem vnoučat?

Milá Vlaďko, jste si jistá, žev sebe máte ještě nějakou důvěru?Vždyť můžete být ráda, že děti i vnoučata jsou v pohodě a Vy můžete konečně žít vlastní život:Vždyť je tolik možností mít různé aktivity!!!Sama, s kamarádkou, vždyť jste ještě mladá, proč se tomu všemu podáváte?Domnívám se, že možná i Váš muž by se choval jinak, kdyby jste "neplakala nad rozlitým mlékem",.A co-pánové jsou někdy v tomto věku opravdu pohodlní, tak se vzpamatujte a žijte svůj život!!

Jsem v podobné situaci. Dnem, kdy jsem ohlásila, že jdu do důchodu, a že již nebudu vnoučata a syna dotovat, ukončili téměř veškeré návštěvy u mne a jsem sama.Mám ale dvě kočičky, které alespoň částečně můj život obohacují. Nikdy bych si nepomyslela, že mně se toto může stát. Věřila jsem své rodině a o to je to bolestnější.

To byl i můj okamžitý nápad. I když my měli vždy pejska z útulku, kříženečka. I bez soutěží a dostihů vám život stoprocentně naplní a citově vás obohatí. A ať vypadá jakkoliv, získáte s ním i velkou soudržnou a báječnou rodinu pejskařů. Psala jste, že jste se s mužem vždy na vnoučata těšili, je tedy nejvýš pravděpodobné, že váš největší společný zájem, který váš vztah dosud stmeloval, byla péče o děti, později o vnoučátka. Pejsek vám toto pojítko určitě vrátí, budete jej společně milovat, společně o něj pečovat, společně s ním chodit na procházky. A může to být i velmi malinký pejsek, který vás pak bude i těšit a hřát v posteli, může to být i jiné zvířátko, třeba papoušek s kterým si můžete i povídat, nebo kočička, či hravá fretka, to už záleží na vás. A počítejte i s tím, že i když muž bude pejska odmítat, zamiluje si ho.

Ještě jsem zapomněla napsat, že pes vás bude bezvýhradně milovat (a dávat vám svou lásku neustále najevo) a budete si s ním rozumět víc než s manželem :-)

Mně je 58, vnoučata nemám a jsem na tim podobně: celý život jsem lezla po horách a už to na těch opravdu vysokych kopečkách nejde. Přitom volného času přibylo. Pustila jsem se do zahradničení, ale co vám zažene nudu i bez zahrady je pes. Pes = spousta pohybu a jiné zábavy (coursing, agility.....), spousta nových známých (z okolí bydliště při venčení nebo z okruhu majitelů stejné rasy, pokud byste si vybrala něco speciálního). Doporučuji chrta :-), ti jsou hrozně hodní a jezdit na dostihy je pro hodně majitelů přímo životní styl. Bylo by to na dlouhé psaní, na které tu není misto :-)