VLAĎKA (62): Vnoučata mi odvezli do USA, manžel je morous! Co se zbytkem života?

Mně to připadá, jako by na paní až teď, s odchodem vnoučat, dolehl takový ten syndrom opuštěného hnízda. Myslela bych si, že asi už i dřív neměli s mužem tolik společných témat a aktivit, že je ztratili už dávno, jenom si to díky pomoci s vnoučaty neuvědomila. Paní se zaobírá úvahami, jak to bude dál, ptá se, jak dlouho to půjde dál tak, že se musí zabavit sama nebo s kamarádkami. Já na to mám jen jednu odpověď - půjde to tak dál stále, protože to tak obvykle je celý život, že se člověk musí o svou zábavu, práci, život jako celek sám zasadit, nemůže čekat, že sama bude jen sedět a někdo jiný ji bude bavit a vymýšlet, co by měla dělat. To musí každý člověk sám. Jí asi spíš jde o to, jak zase víc trávit svůj čas s manželem. V tomto těžko radit. Měla by zkusit udělat něco, čím by ho vytáhla ze své ulity, i když ani tak není řečeno, že se to povede, pokud on sám nebude chtít vůbec a nebude vůbec ochotný spolupracovat. Pokud dřív cestovali, ať naplánuje nějakou cestu. To jsou jen výmysly, že není kam. Není v lidských silách za jeden život projít opravdu důkladně křížem krážem ani jen naši republiku, vždycky bude něco, kde člověk ještě nebyl. A v celé Evropě? No páni, tam musí být taková spousta míst, kde ještě nebyli, že není ani třeba vymýšlet větší exotiku, pokud se na to z nějakých důvodů necítí. Stěžuje si na nedostatek témat ke komunikaci s mužem, ale přitom sama píše, že on by se s ní rád bavil o politice, ale to ji nebaví, to nechce. Co takhle otevřít se sama jeho světu? Co třeba překonat své přesvědčení, že se nemohu (a nebudu) s někým bavit na téma, které mě úplně nepohlcuje. Kdyby se s ním pustila do debat ohledně politiky a překousla na čas, že to není úplně její šálek kávy, třeba by k sobě zase našli v komunikaci cestu, začali by si spolu povídat a pak by snadněji přestupovali i k jiným tématům, které zas víc baví ji. A navíc pokud mám k někomu blízko, tak mě přece zajímá jeho svět, jeho koníčky, jeho práce a poslechnu si se zájmem, nad čím zrovna přemýšlí, když má chuť mi to sdělovat. Proč by se měl jen on přemáhat a mluvit s ní jen o jejích koníčcích, když z její strany nevidí žádný zájem o svoji osobu? Samozřejmě ani to nemusí vyjít. Pokud ale nechce rozvod ani v případě, že už k sobě s mužem nenajdou takový vztah, jaký by si ideálně představovala, tak nezbývá, než přijmout, že s ním sdílí praktický život a domácnost a okolní rodinné vztahy (jistě se spolu baví aspoň o svých dětech a jejich rodinách) a na zábavu si najde své koníčky a své přátele (i třeba nové, když stávajících má málo). Na tom není nic tak špatného a smutného. Koneckonců, kdyby ovdověla, také by si musela vystačit sama, a to opravdu jen sama se sebou a s přáteli (pokud by nehledala nový vztah). Přesto by to nebyl konec světa (ani života).