VLASTA (40): Matka mě počala při znásilnění, za to mě nenáviděla

17. 12. 2019
VLASTA (40): Matka mě počala při znásilnění, za to mě nenáviděla
Životní osudy jsou někdy opravdu zamotané. Vlasta by vůbec nemusela být na světě, její matka se však po traumatizujícím zážitku rozhodla, že si ji nechá. Jak to narušilo jejich vztahy?

Příběh mojí mámy jsem se dozvídala po kouscích a celý se mi poskládal dohromady, až když už jsem byla dospělá a měla vlastního syna. Když jí bylo osmnáct, vyšla si s kamarádkami do vedlejší vesnice na zábavu. Tancovala, flirtovala a normálně se bavila.

Jenže kolem půl jedenácté ji začaly bolet nohy a rozhodla se jít domů. Kamarádkám se ještě nechtělo, tak šla máma sama. Nic divného. Vzala to zkratkou přes pole, kterou znala jako své boty. Strach prý neměla. Nebyl důvod.

Jenže po půlhodině chůze začala mít pocit, že ji někdo sleduje. Přidala do kroku, aby byla brzo doma. Asi kilometr před jejím domovem se z křoví vynořil muž. Těžko říct, jestli tam na ni čekal, nebo šel celou cestu za ní. Byla tma a ona ho ani pořádně neviděla.

Snažila se mu utéct, ale dohonil ji, strhl na zem a znásilnil. Podrobnosti samozřejmě nevím, jen že se pomlácená, ubrečená a špinavá dostala domů. Tehdy se o takových věcech nemluvilo, a navíc se za to asi i styděla, takže nic nepřiznala, šla spát a snažila se na celou hrůzu co nejrychleji zapomenout.

Jenže osud se rozhodl jí drsnou noc připomenout dost radikálně. Za dva měsíce jí začalo být divně a šla k doktorovi. Ten jí řekl, že je těhotná. Ani nevím, proč se tehdy nerozhodla pro interrupci, ale já jsem za to vděčná. Jinak bych tu totiž nebyla. To nechtěné a děsivě počaté dítě jsem byla já.

Moje první vzpomínky na rodiče nebyly na mámu a nevlastního otce, ale na babičku, která se prý o mne starala od narození. Mamka si mě brala sem tam o víkendu nebo na kousek prázdnin, ale pro mne to bylo vždycky peklo. Od laskavé a milující babičky se mi k drsným rodičům nechtělo.

Máma se mezitím vdala, ale mně vlastně nikdy neodpustila, že jsem živá připomínka její potupy, hrůzy a pohany. Nestěžuju si. Babička mi totiž vždycky všechno vynahradila a díky ní jsou moje vzpomínky na dětství krásné. Byla můj anděl strážný, a když mi odešla, nikdy už jsem se necítila tolik milovaná a v bezpečí.

Dlouho jsem mámě nemohla odpustit, že na mne byla tak zlá. Copak já mohla za to, co se jí stalo? Já si takový začátek života nevybrala. Byla jsem stejně nevinné dítě jako kdokoli jiný. Sedm let jsem chodila na všechny možné terapie, než jsem se se vším vyrovnala.

Probrečela jsem spoustu dnů i nocí, představovala si, co asi máma prožívala, mísil se ve mne soucit a neskutečný vztek. Nakonec jsem jí odpustila. Každý holt dělá, co může, a ona v té době nemohla a neuměla víc.

Nestýkáme se, ale píšu jí přání na Vánoce a k narozeninám. Přeju jí jen to nejlepší a doufám, že se náš vztah jednou urovná. Sama už mám děti a přála bych jim takovou babičku, jakou jsem měla já sama…

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

V tomto období máte pocit, že překonáte všechny překážky, které vám život připraví. Nevěříte na šťastné náhody, a proto si vyšlapete cestičku k úspěchu sami. Pracovně se nemusíte obávat…

Nejčtenější články

Doporučujeme