Moje matka byla vždycky velký svéráz, někdo by řekl osobnost. Svým způsobem jsem na ni byla i pyšná, ačkoli náš vztah byl vždycky docela problematický, skoro jako by se mnou chtěla soupeřit. Ovšem to, co mi provedla teď, jí nikdy neodpustím!
Narodila jsem se, když mámě bylo teprve dvacet let. Tátu si brala po krátké známosti, protože se vzít "museli". Byla to klasická středoškolská láska a dlouho to vypadalo, že jim i vydrží. Až do mých deseti panovala doma docela idylka. A to přitom rodiče nebyli rozhodně vyloženě rodinné typy. Máma stihla během mateřské a jeslí vystudovat vysokou školu, táta se mezitím pustil do podnikání. Oba byli docela dost vytížení a já si z dětství víc pamatuju na výlety s babičkou a dědou, než na chvíle strávené s oběma rodiči současně.
Když mi bylo deset a rodičům třicet, měli velkou krizi. Tenkrát jsem vnímala jen to, že se pořád hádali. Máma křičela, že si ještě nic neužila a že žije jak důchodkyně, táta oponoval, že si užívá peněz, které on vydělá, a že ho klidně může mít víc doma, ale pak budeme chudí a neužijeme si už vůbec.
Nakonec to vyřešili tím, že se mi narodil bráška. Na čas to vypadalo, že je vše zažehnáno, máma trochu zvolnila a užívala si miminko. Ale za tři roky bylo všechno při starém. Najednou začala tátovi vyčítat, že ji kdysi přivedl do jiného stavu a že její život by určitě vypadal jinak, kdyby měla první dítě až o těch deset let později. Dovedete si představit, jak se tohle třináctileté holce poslouchá! Ke konci už se ani nesnažili mě toho ušetřit, slyšela jsem všechno. Nakonec se rozvedli. Já i brácha jsme zůstali u mámy, ale k tátovi jsem mohla kdykoli.
Má nedůvěra ve vztazích se konečně prolomila!
Možná i proto jsem byla ve vztazích dost opatrná a na střední škole v podstatě na nic pořádného nedošlo. Pak jsem předloni na podzim odešla na vysokou a tam se totálně zamilovala. Ne do spolužáka, ale do jednoho z asistentů na katedře. O deset let staršího než já. Pro mě byl dokonalý, už jsem nikoho jiného nechtěla!
Přesto trvalo víc než rok, než jsem ho mámě představila. Chtěla jsem počkat, až budu mít jistotu, že je to opravdu vážné. Přijela jsem jí ho ukázat až vloni na Vánoce. Měla jsem z toho setkání obavy - přece jen jsem jí ještě nikdy žádného kluka nepředstavovala. Navíc Michal byl o dost starší.
Ale oni si od první chvíle skvěle rozuměli, až mě to samotnou překvapilo. Strávili jsme u nás tři dny a při odjezdu už si tykali. Máma ze dveří mávala, ať zas co nejdřív přijedeme, Michal se pak v autě rozplýval, jak je úžasná a že na takovou tchýni se může jen těšit. Nestačila jsem se divit! Od té doby jsme za mámou jezdili zhruba každé tři týdny. Až mě udivovalo, jak se tam Michal těší, přece jen, který chlap chce dobrovolně trávit víkend v domě matky své přítelkyně? Jenže oni spolu byli schopni hodiny povídat, až jsem skoro někdy žárlila. Netušila jsem, že oprávněně!
Zvedla jsem jeho telefon. A tam ona!
Někdy před čtvrtrokem začal být Michal nějaký divný. Když jsem se ho ptala, co se děje, odbýval mě. Střídaly se u něj chvíle, kdy byl strašně protivný a nechtěl mě pomalu ani vidět, a okamžiky, kdy kolem mě poletoval jak na prvním rande. A najednou se mnou nechtěl jezdit za mámou. Jeden víkend měl moc práce, další se necítil dobře, pak přišla zas jiná výmluva. Když jsem to mámě pak doma říkala, reagovala taky nějak zmateně.
Netušila jsem, co se děje. Pak jsem jednou seděla doma na gauči a dívala se na televizi. Zrovna když byl Michal ve sprše, zazvonil mu mobil, který ležel na stolku přede mnou. Na displeji jsem uviděla "Jaruška" a k mému překvapení pod tím známé číslo, které patřilo mámě! Vůbec jsem netušila, že ji má v mobilu.
Bezstarostně jsem mobil zvedla a než jsem stihla něco říct, ozval se mámin hlas: "Překvapení, tak nakonec zítra budu mít volno, co na to říkáš?" Úplně jsem oněměla. Na druhém konci se máma volala haló, jsi tam?, a já nakonec chraptivě řekla: "Tady je Katka. Ne Michal. " Vyděšené mlčení na druhé straně mě totálně uzemnilo. To snad ne! Odmítala jsem uvěřit tomu, co mi právě začalo docházet. To přece není možné!
Už ji nechci ani vidět
Matka se pokoušela do telefonu něco blekotat, ale už jsem ji neposlouchala. Hovor jsem típla a vletěla za Michalem do koupelny jako fůrie. Po pár mých větách se ani nesnažil zapírat. Líbila se mu od začátku a on jí. Dlouho tomu odolávali, nechtěli mi ublížit, ale bylo to silnější než oni. Nakonec se spolu vyspali při jedné z návštěv, když jsem šla navštívit kamarádku ze střední školy! A od té doby se tajně scházeli.
Zmohla jsem se jen na dotaz, co bude dál. A on mě dorazil tím, že to s ní myslí vážně. Prý že já jsem skvělá, ale ještě pro něj trochu nedospělá. Kdežto moje čtyřicetiletá matka je žena v nejlepších letech, se kterou si opravdu rozumí! Ještě ten večer si Michal sbalil věci a z garsonky, kterou jsem měla pronajatou a odstěhoval se k bratrovi. Od matky jsem za dalších 24 hodin měla přes třicet zmeškaných hovorů a stejně tolik smsek.
Nakonec jsem jí napsala jen "Tohle ti nikdy neodpustím" a pak telefon na celý víkend vypnula. Jsou to tři měsíce a ještě jsem ji neviděla, ani s ní nemluvila. Přišel mi od ní dlouhý mail, neodolala jsem a přečetla si ho. Prý se strašně omlouvá, hrozně ji to mrzí, ale prý má taky právo na lásku, i když neplánovala, že se to stane takhle. Mail jsem bez odpovědi smazala. Nevím, jestli se s ní ještě někdy budu chtít bavit, natož pokud s Michalem zůstane. Teď si to neumím v žádném případě představit.
Kateřina, 21 let