O problematice vlhkosti na chalupách jsme si povídali s Ing. Michaelem Balíkem, CSc., který se zabývá odvlhčováním zdiva mnoho let a na toto téma rovněž vydal řadu publikací.
Ve stavení je vlhko a nevíme proč. Máme hned povolat odborníka?
To není první otázka, ale až druhá.
A jak má znít ta první?
Nejprve si řekněte, co vám vlastně vadí. Jsou to mokré stěny, na kterých se tvoří mapy? Nebo fakt, že když přijedete třeba po třech týdnech na chalupu, máte navlhlé peřiny a oděvy, knihám se „kroutí“ listy a podobně?
Co když nám vadí obojí?
To bývá nejčastější. Pak si ještě položte otázku, jak plánujete vlhkost řešit. Uvažujete o povrchové úpravě, nebo chcete problém skutečně odstranit? Až si odpovíte, pak teprve pozvěte odborníka.
A co on udělá?
Proces odvlhčování zdiva probíhá ve třech fázích: nejprve se zjišťuje, kolik vlhkosti a kde se tvoří, pak se analyzuje proč – jaká je příčina, až nakonec se navrhuje řešení.
Takže odborník by měl…
…získat od majitelů plány objektu, pokud existují, a základní informace, včetně materiálů použitých na stavbě, tloušťky stěn, jak se (ne)řešila hydroizolace. Pak si zdokumentuje aktuální stav, provede měření a společně s majiteli proberou situaci. Podstatné není jen vědět, co je špatně, ale i to, jak v objektu lidé žijí i co s ním zamýšlejí v budoucnu. Možná plánují nové podlahy nebo střechu, zateplení, chtějí přistavět garáž… To vše má vliv na návrhy řešení, jak odstranit vlhkost. Například když dobře zaizolujete novou podlahu, pak vlhkost, která původně „vydýchávala“ podlahou, začne několikanásobně více vzlínat do zdiva – čili s novou skladbou podlahy byste mohli vlhkost odvést do zdí. Aby se tak nestalo, odborník navrhne optimální složení podlahy, které sníží pronikání vlhkosti do zdiva. Dutinové podlahy můžou například vlhkost odvádět rovnou ven, mimo dům, nebo třeba do komína.
Zdá se mi však, že pouze měření vlhkosti a obhlídka terénu je málo.
Záleží na hloubce průzkumu, jakou právě vy požadujete. Ale zkušený specialista často opravdu i jen z obhlídky zjistí mnohé. Když vidí, že se z chléva vytvořily obytné prostory nebo že dům stojí poblíž vozovky. Do zdiva pak s vodou vniká mnoho solí, které krystalizují a rozkládají omítku. Kdyby nebyla vlhkost, soli by se rozpadly, rozsypaly a nevadily. Ovšem pokud je voda „dotuje“, žijí a dělají neplechu.
A kdybychom chtěli ještě rozbor omítky?
Už jsem řekl, záleží na hloubce průzkumu, jehož součástí může být rozbor stavebních materiálů. Odebírá se vzorek z hloubky asi tří centimetrů a ten zkoumají laboratoře, které stanovují množství chloridů, síranů, dusičnanů…
Je to běžné, nechat si tyto látky zjišťovat?
Není to nutné vždy. Kde jsou projevy vlhkosti jasné, proč dělat rozbor. Ale pokud si například z bývalého chléva vybudujete ložnici, zde bych rozbory doporučoval.
Pojďme tedy začít odstraňovat vlhkost, byť teoreticky.
Ještě ne, počkejte. Důvodů, proč se v objektu tvoří vlhkost, může být více. Nejprve je třeba eliminovat všechny jednoznačné technické závady. Neteče či není ucpaný okap? Nezatéká střechou? Není prasklá kanalizace nebo vpusť na dvorku…?
A když jsme tento problém odstranili a ani k vyšší vlhkosti nepřispíváme tím, jak dům obýváme, co je příčinou?
Pak je třeba posoudit okolní stavební podmínky. Například asfaltový chodník poblíž může vést k tomu, že voda pod ním nemá lidově řečeno kam jít, a proniká do vašeho zdiva. Nebo si soused postavil vyšší zídku a pak z jeho dvorku voda zatéká k vám. Zkrátka stále řešíme, proč voda zatéká. Nejhorší ale je spodní vzlínající voda.
Anebo když se spojí voda, jež zatéká k nám do stavení z boků, a ještě navíc další voda vzlíná.
I to se stává. Pro návrh řešení je podstatné vědět, odkud voda přichází – zda zdola, pod stavbou, či odněkud – jak vy říkáte z boků čili z okolí.
Jakou roli hraje to, zda je dům podsklepený, či nikoli?
Zásadní. Často platí, že sklep není pod celým půdorysem domu, jen v některé části. Pak problém vzniká hlavně na rozhraní podsklepené a nepodsklepené části, kde se voda nejvíce shromažďuje.
To je snad lepší mít stavení bez sklepa.
Neřekl bych. Tam zase může voda vzlínat přes celou podlahu a ještě do zdí.
Poraďte tedy – jak se zbavit vody zatékající, kterou si pracovně nazvěme boční, a jak té vzlínající.
Nebuďte netrpělivá, ještě mám jednu důležitou poznámku – proč máte v chalupě více vlhkosti, než je zdrávo. Ona třeba trápila i ty, kteří zde bydleli například před sto lety, ale naše generace má vyšší požadavky na komfort bydlení. I rekreační. Pak si přiznejme – my dnes tyto objekty využíváme i jinak než dříve. Nejde jen o frekvenci, jak často tu pobýváme, ale my opravdu ze stájí či chlévů vytváříme další obytný prostor, a to je nevhodné. A do třetice – nic není věčné, i stavební materiály mají určitou životnost, v průběhu let mění svoje vlastnosti. Rovněž tomu se musí podřídit návrh, jak vyřešit vlhkost.
A teď už můžeme?
Můžeme co?
Pojmenovat si metody na odstranění vlhkosti.
Ano, nyní si můžeme říci, jak se zbavit vlhkosti ze stékající vody, které vy říkáte „boční“, a ze vzlínající vody. Je jich mnoho, obecně je lze rozdělit do tří skupin na povrchové, přiměřené a radikální. Mezi povrchové patří takové úpravy, kdy nechcete řešit příčinu problému, jen jeho následek. Zdivo tedy zůstane mokré, ale jeho povrch bude pro užívání objektu dočasně přijatelný – například bez těch map na stěnách. Tyto úpravy jsou dvojího druhu. Stěny v interiéru lze opatřit některou takzvaně chytrou omítkou (může být sanační, tepelněizolační a podobně), která dokáže rychle vydýchávat vlhkost. S tím souvisí i úprava režimu užívání domu, například je třeba často větrat a podobně. Druhý typ omítek představují ty, jež částečně utěsňují vrstvy. Nejsou tedy difuzní, jen nedovolí vlhkosti, aby pronikala do interiéru – zdivo prostě částečně utěsní. Tento typ omítek nevadí, když obýváte přízemí, nad nímž je jen krov. Pokud byste ale nad přízemím měli další obytné patro, pak vlhkost jen posunete směrem nahoru, do patra, což není účelné.
Které metody řadíte do skupiny přiměřených?
Jde o metody, jež už neřeší následek, ale příčinu problému. Opět jich existuje řada, pojmenujme si nejznámější. Sem patří drenáž: kolem domu nebo části domu, jak je třeba s ohledem na výskyt vlhkosti, vykopete rýhu určité hloubky, ale vždy minimálně do takzvané nezámrzné hloubky (u nepodsklepených budov asi 70 až 90 cm), v případě podsklepených budov musí jít drenážní rýha do hloubky 15 až 20 cm pod úroveň podlahy. A tu oddrenážujete – do určité skladby terénu položíte drenážní trubky. Tímto způsobem zamezíte stékající vodě přístup do objektu. Současně je třeba zaizolovat zdi z exteriéru – protože při výkopu rýhy jste je odhalili. Používají se speciální nátěry, fólie, živičná vrstva, často – a to doporučuji – i tepelná izolace.
Ovšem pokud nás ještě či výhradně trápí vlhkost z vody vzlínající…
…musíte použít další metodu, například chemickou clonu. Zdivo se v určitých rozestupech navrtá a vzniklé mezery se vyplní chemickým prostředkem.
Jaký bude výsledek?
Voda zůstává dole, pod úrovní vrtů, její vzlínání do zdiva jste zastavili. Z dalších přiměřených metod jmenujme vzduchové. Historicky jde o nejstarší řešení, které znali už staří Egypťané. Principem všech vzduchových metod je, že se podél zdí či podlahou vedou dutiny, které odvádějí vlhkost mimo objekt. Opět jich je řada, ale tady musím zdůraznit, že jimi neřešíte příčinu, jen následek. Jednu z možností nabízí takzvaný anglický dvoreček, který se hojně používal v 19. století k osvětlení a větrání prostor objektu pod úrovní terénu, tedy i k odvlhčování. A použít se dá i dnes. Jiné řešení představují plošné dutiny: ve sklepě z boční strany vybudujete příčku, která má v dolní části dutinu, a dále výdechy a nádechy, abyste vlhkost odváděli ven.
Čili mezi příčkou a stěnou sklepa je volný prostor.
Samozřejmě. Do skupiny vzduchových metod patří i dutiny v podlahách, které jsou velice účinné.
A teď už buďme radikální.
Ze skupiny radikálních metod bych zmínil hlavně elektroosmózu a veškeré variace známého podřezávání zdiva. Při podřezávání jde o to, že v určitých místech probouráte nebo podříznete zdivo, do spár vložíte hydroizolaci a znovu vyplníte. Podřezávat lze například řetězovými pilami… Známá je také úprava zarážením nerezových profilovaných plechů.
To vypadá dobře.
V těchto případech opravdu zamezíte jakémukoli pronikání vlhkosti v místech, která se podřezávala. Jenže – dům má také nějaké vlastnosti, jako člověk. Tedy i určitou přirozenou vlhkost, s níž se dokáže vyrovnat. A když zcela zamezíte tvorbě vlhkosti, může se stát, že se kvůli radikálnímu utěsnění začne zdivo rozpadávat. Podřezávání je obecně vhodnější pro objekty bez sklepů, jinak by vzlínající vlhkost sice nepronikla do domu, ale do sklepa ano.
Takže podřezáním nevyřešíme vlhkost vzniklou kvůli vodě stékající.
To opravdu nevyřešíte. Ale tu nevyřešíte ani elektroosmózou.
Tak nám ji představte.
Rád, ale pro tento rozhovor velmi zjednodušeně. Ze zdiva se odstraní omítka do určité výšky a podle potřeby, s ohledem na výšku zavlhnutí. Na takto připravenou plochu se připevní speciální síťky – kladné elektrody a vše se zakryje novou omítkou. A do suterénu či do zeminy pod domem se zabudují minusové elektrody, tedy s opačnou polaritou, a následně systém zprovozníte. Celý systém je zokruhovaný a řízený speciální „skříňkou“. Na displeji lze kontrolovat stav vysychání zdiva. Každý ví, že voda běžně vzlíná do suchých materiálů, a právě působením elektrického proudu dokážete směr vzlínání změnit – voda zůstane tam, kde chcete, tedy v zemi. Prostě nemá šanci pronikat do zdiva.
Má to nějaká „ale“?
Neobejdete se bez elektrického proudu, což v dnešní době není problém, ale pravdou zůstává, že toto řešení odstraňování vlhkosti je jedno z nejdražších. Provozně však je spotřeba elektrického proudu zanedbatelná, asi 400 Kč/rok.
Jenže právě otázka peněz může hrát ve výběru vhodné metody důležitou roli. Můžete prozradit, kolik by která stála?
Obecně to opravdu nelze říci – budovy nejsou všechny stejné, mají různé zdivo a podmínky, ve kterých jsou postavené, podmínky pro budoucí využívání a podobně. Snad jenom malé srovnání: chemická clona v kombinaci s drenážní rýhou při zdivu tloušťky 0,5 až 0,6 m může být cenově srovnatelná s elektroosmózou. Vzduchové metody jsou lacinější, je však třeba znát jejich účinnost. To ale je trošku jiná kapitola, velmi zajímavá a zaslouží si samostatnou pozornost. Všichni víme, že vzduch k domu patří.
Které metody odvlhčování zdiva jsou nejpopulárnější?
Řeknu to jinak. Svého času bylo módní používat chemickou clonu. Pak se vlna obliby přelila do vzduchových úprav a všichni si mysleli, že je vzduch zachrání. Zhruba před šestnácti lety přišla doba elektroosmózy. Jenže – konkrétní problém s vlhkostí, který máte na své chalupě, jistě nebudete chtít řešit nějakým aktuálním trendem, ale tak, jak to bude vyhovovat právě vám. A za nás odborníky bych řekl, že je vždy lepší nespoléhat se jen na jednu metodu a raději uplatňovat nové kombinace takových úprav, které jsou osvědčené. Často se domlouváme s majitelem domu že zpracujeme řešení variantní, se všemi výhodami a nevýhodami toho kterého opatření, i s odhadem ceny. Zajímavé je, že 6 z 10 majitelů se rozhoduje pro klasickou úpravu, tedy pro chemickou clonu, drenáže a podobně.
Existuje situace, kdy by stavba byla natolik zasažená vlhkostí, že ji doporučíte zbourat?
S tím jsem se za svou asi čtyřicetiletou praxi opravdu nesetkal. Jiná je ale věc ekonomická, když si lidé spočítají, že by je renovace objektu vyšla na víc než zbourání a nová stavba. Za sebe jen říkám, všechny problémy s vlhkostí jsou řešitelné. Můj pradědeček si psal kroniku a v ní se uvádí, jak ho v roce 1866 postihla katastrofa – díky vlhkosti se zbortilo jedno křídlo domu. Přesto dům nesrovnal se zemí, ale znovu opravil, a dodnes slouží.
Takže když to dokázal váš pradědeček, mohli bychom to udělat i my.
Nebo se o to alespoň pokusit.
Rozhovor vyšel v časopise Bydlení, stavby, reality.