Pro mořskou bioložku, instruktorku vodního aerobiku a českou reprezentantku v synchronizovaném plavání, znamená vodní živel víc než pro většinu z nás. Vstupte s námi na chvíli do jejich světa.
Martina Balzarová (27 let), mořská bioložka, potápěčka a podvodní fotografka (vlevo)
Martina je veselá žena, která má tolik koníčků, že je někteří lidé nestihnou zrealizovat za celý život. Závodně lyžovala, hrála podvodní hokej, tenis, jezdila na koni. „Potápění se věnuju od svých dvanácti. Ve čtrnácti jsem začala pod vodou i fotit, abych mamce ukázala všechnu tu nádheru a důvod, proč mě to pořád táhne pod vodu,“ říká Martina, která za své fotografie získala několik ocenění u nás i v zahraničí a o podmořském světě napsala řadu článků a publikací. Podmořský svět ji uchvátil natolik, že se z ní stala i mořská bioložka. Dnes píše disertační práci na téma krevety, které u ní z pochopitelných důvodů na talíři nenajdete. „Diety neřeším. Jsem spíš zastáncem přirozeného hubnutí – chodím po schodech a pěšky.
A vím, že když vyrazím na expedici, zhubnu i 20 kilo, což se mi povedlo během dvou měsíců v Papui-Nové Guineji a ve Vietnamu v roce 2008. Proto svou váhu moc neřeším. Pohyb mi nechybí. S přítelem chodíme na túry, obvykle tak dvacetikilometrové a baví nás geocatching.“ Dá se při potápění zhubnout?
„Když člověk dělá pět až šest ponorů denně, nosí dvacetikilové stroje tam a zpátky, což je velmi fyzicky náročné, člověk hubne. Pod vodou navíc člověk prožívá stav beztíže, což mu pomáhá dostat se do zajímavých, možná i rehabilitačních poloh. Navíc, když jste na potápěčském výjezdu na lodi třeba čtrnáct dní, máte pravidelný stravovací režim. Vždy, když se zazvoní, jde se na jídlo nebo do vody. Neděláte tak nic jiného, než že jíte, spíte a potápíte se – prostě pohoda, ideální životní styl.
Když jsem na novém místě, skáču do vody ve dne v noci, aby mi náhodou něco neuplavalo, ale na místech, která znám, si od vody ráda odpočinu.“ Martina také ráda píše. Už má připravený námět na knihu pro děti o mořských rybičkách i námět na večerníček. V červnu odjíždí na expedici do Súdánu: „Když to dobře dopadne, nafotím hejna žraloků kladivounů, černé kosatky a spousty velkých zvířat, která se mi doposud vyhýbala. A pak ještě dvouměsíční stáž v Americe.“
Veronika Vaisová (37 let), instruktorka vodního aerobiku, (uprostřed)
Veroničina cesta k „vodnímu zaměstnání“ byla postupná. „Cvičím, abych žila. To je moje životní krédo. Od útlého dětství jsem dělala vrcholovou gymnastiku a před 15 lety jsem se zúčastnila soutěže Miss Aerobik Praha (a vyhrála první místo, pozn. redakce). V té době jsem už byla instruktorkou. Po patnácti letech předcvičování jsem však chtěla změnu a vybrala si aquaaerobik.
Myslela jsem si, že to bude trochu volnější, ale opak je pravdou. Na rozdíl od suchozemského aerobiku je ten vodní mnohem náročnější,“ říká Veronika, která je instruktorkou Dynamic Aqua Aerobiku v Aquapalace Praha.
„Začala jsem ho předcvičovat jinak než ostatní. Rozdíl je v tom, že cvičení je mnohem dynamičtější, v rychlejším tempu a vyvinete tak při něm větší sílu. Pod mým vedením zhubly slečny i 30 kilo, v průměru je to tak kolem dvaceti. Samozřejmě na mé lekce chodí i hubení.“ Veronika během lekcí ve vodě není. Místo toho se koupe ve vlastním potu, protože skáče na trampolíně, aby každý viděl, co má pod vodou dělat. A jaký je její vztah k vodě? „Ráda si zaplavu v relaxačním bazénu a i moje děti si užívají fakt, že pracuji v Aquapalace.
Chodíme do vodního světa na divokou řeku, skluzavky a tobogany. I dovolené trávím ráda u vody. Jednou se mi stalo, že jsem navštívila hotelový resort s bazénem, kde přecvičovali vodní aerobik, jenže úplně špatně. Když jsem dostala možnost ukázat jim, jak jej cvičíme v Evropě, hned jsem toho využila,“ směje se Veronika, která má dokonalou postavu. Nešlo se nezeptat, zda si občas zahřeší: „Miluju arašídové křupky! Jinak ale jím, jak se má, pětkrát denně a dodržuju pitný režim. Nejradši mám čistou vodu s citronem a nakrájeným pomerančem.“
Alžběta Dufková (24 let), česká reprezentantka v synchronizovaném plavání, (vpravo)
„Dlouho jsem se nefotila na suchu,“ smála se Alžběta na začátku našeho focení. Voda je totiž doslova jejím druhým domovem. Když jí bylo pět, rodiče ji přihlásili do plaveckého kurzu akvabel. Kolem osmi let už zvládla první sestavu. „Odjakživa je to můj koníček a od olympiády 2008 a 2012 i zaměstnání.
Mojí plaveckou partnerkou je Soňa Bernardová,“ říká Alžběta, která pohybem a ve vodě tráví hodně času. „V bazénu jsme zhruba čtyři hodiny denně. Navíc máme gymnastickou a baletní přípravu, chodíme do posilovny, běhat a plaveme i kondiční tréninky s plavci. Cílem této sezony je Mistrovství Evropy plaveckých sportů v Berlíně a Světový pohár synchronizovaného plavání v Kanadě.“ Musí tahle holka řešit svoji postavu?
„Být akvabelou s sebou nese i přemýšlení o kilech. Před olympiádou jsem měla redukční jídelníček, protože Soňa je štíhlejší a vždycky je lepší, když akvabely vypadají stejně. Zhubla jsem deset kilo, ale po olympiádě jsem si dala pauzu a nějaká kila se vrátila. Proto teď hledáme s výživovými poradci nejlepší variantu.
Jako akvabela totiž potřebuji hodně energie. Tréninky jsou velmi náročné a trend vyhublosti, který se dostal i do sportovních disciplín, to moc nedovoluje. Jenže, kdo je moc vyhublý, je i slabý. I já, když jsem vážila méně, jsem byla už skoro na hraně.“ Kromě profesionálního plavání Alžběta studuje ruský a francouzský jazyk.
„K tomu předcvičuju aquaaerobik, aquajógu, aquakickbox a věnuji se plavání s malými dětmi.“ Zároveň je i instruktorkou sportu pro Ministerstvo vnitra – domovský oddíl TJ Tesla Brno.
Článek vyšel v časopise Dieta