Léto je ideální doba na to, zkusit něco extra, co vám ovšem může vrátit do života čistotu, jednoduchost a vůni. Zkuste vyprat tak, jak se to dělalo kdysi.
Není nad to, lehnout si do čistých voňavých povlaků, obléct si tričko provoněné vzduchem a sluncem, ne chemickou aviváží, která kolem sebe šíří odér na desítky metrů. Vzduch a slunce mají opravdu svou vůni a propůjčují ji prádlu usušenému venku. Nemusí ani schnout někde na venkově uprostřed lesů, stačí jen trochu čisté prostředí.
Dnes bez škrobu
Jak praly naše babičky? V mechanických pračkách, prádlo přendávaly do ždímaček. Cíchy, ubrusy a další velké kusy přicházely na program jednou začas, namáčely se předem, pak se vyvařovaly v kotli a také se škrobily, což už se dnes nedělá. Spalo by se vám dobře v prkenně tvrdém ložním prádle? Šňůry se natahovaly, kde se dalo, podpíraly se tyčemi a chraň pánbůh, aby pod nimi běhaly děti. Když bylo takzvané velké prádlo, vařilo se úsporně, třeba jen hutná polévka. A pak babičky mířily na mandl. Menší kusy žehlily samy po večerech, před tím bylo ale třeba některé prádlo nakropit.
Pokud vás zajímá historie praní, zamiřte v rámci letních výletů do Městského muzea a galerie ve Svitavách, kde je rozsáhlá stálá expozice Historie praní a prací techniky nebo také Babiččino velké prádlo. Seznámíte se i s vývojem praní prádla už od starověkého Egypta. V Bečově nad Teplou můžete navštívit Rodinné muzeum žehlení a praní, kde vás mimo jiné upoutá spousta žehliček. A v Praze zajděte do Národního technického muzea, kde se o prádle dozvíte v rámci expozice Technika v domácnosti.
Na přemáchnutí
Jistě doma máte moderní pračku a k ní asi i výkonnou sušičku, ale ruku na srdce, někdy perete a sušíte podměrečné množství prádla, protože ho zkrátka potřebujete mít čisté, čímž přicházíte o peníze. Anebo perete příliš často a zapomínáte na heslo našich babiček: Častá pírka, rychlá dírka, prostě oblečení se častým praním ničí.
Léto je ideální období na praní v ruce a sušení venku. Košile, halenka nebo tričko, které potřebujete jen zbavit potu, stačí namočit do teplé vody a jemného přírodního mýdla, poté přemáchnout, ručně vyždímat a pověsit. Stejně se to dá udělat dokonce i s ložním prádlem, máte-li pocit, že jste ho v noci propotili. Během teplých slunečných dnů vám do večera uschne venku a vy můžete mezi tím hodit polštáře a deky do okna. Díky ručnímu praní ušetříte vodu a elektřinu. Utratíte maximálně za plastové umyvadlo, ve kterém budete prát.
Nepřehánějte to s aviváží, když použijete jemné mýdlo, ani ji mnohdy nebudete potřebovat. Nebo zkuste to, co dělávaly babičky – prádlo vymáchejte v octové vodě. Pokud vám ocet nevoní, kápněte do vody kapku esenciálního oleje. Taková aviváž stojí pár korun, a ocet navíc prádlo dezinfikuje a oživí barvy .
Vlastní mydlinky
Chcete-li chránit přírodu a ušetřit, pusťte se do výroby vlastního pracího prostředku. Stačí k tomu kvalitní přírodní mýdlo, třeba to, co dostanete k svátku. I když si ho sami koupíte, například olivové, ale i jádrové nebo marseillské, vyjde vás to levněji než klasický prášek. Mýdlo nastrouhejte, smíchejte s vodou zhruba v poměru 10 dkg na 2 litry vody, dobře míchejte a přiveďte zvolna k varu. Pak ještě prošlehejte, tak, jak to dělaly naše babičky. Můžete přikápnout i pár kapek éterického oleje. Je dobré vyrábět si čerstvé mýdlo na každé praní.
Na podzim zkuste i plody jírovce maďalu, tedy kaštany. Nakrájejte je do sklenice, zalijte vodou a protřepejte, kaštany totiž vytvářejí mydlinky. Nechte louhovat přes noc, další den přeceďte a můžete prát.
Na čem sušit?
Sušáků jsou dnes k mání desítky, od stabilních, které zabetonujete do podkladu na zahradě, po přenosné a skládací. Anebo si můžete natáhnout šňůru od stromu ke stromu. Všechny způsoby mají své pro a proti. Šnůry stabilních sušáků více trpí vlivy počasí a musí se vždy před věšením očistit. Někomu se také zdá, že konstrukce hyzdí zahradu. Na skládací sušáky, které využíváte i doma, se nevejde tolik prádla, a navíc někdy bývají nestabilní, je třeba je zabezpečit proti převrácení větrem. Na balkon se hodí sušáky, které pověsíte na zábradlí, anebo ty nástěnné, jejichž šňůry jdou roztáhnout i schovat.
Článek vyšel v časopise Blesk Hobby 6/24.
Text: Marcela Kašpárková