Mata69: Výborně napsáno,klobouk dolů.
Dasa52: díky:)
farah.farah: díky:)
helza: helzo po pravdě mne článek a jeho téma nijak nezasáhlo spíš mne zasáhl styl v jakém byl napsán příspěvek Dasy.:) Ale už nebudu do toho znovu šťourat.D
helza: máš pravdu
farah.farah, Dasa52: Myslím, že vás obě chování matky zasáhlo více, než byste chtěly. A to vyvolalo reakce, které vyvolalo. Nikdo nedokáže zcela potlačit hluboké negativní emoce a zranění z dětství a vždy se to na jeho projevu nějak odrazí. Obou si vás vážím a vaše názory si ráda čtu, jsou vždy rozumné a inspirující. Možná jsou tyto diskuse problematické i v tom, že co se odešle, nelze zpětně opravit, ani vymazat. Mně osobně se to děje často s překlepy a chybami.
Já dobře chápu, jak člověka dokáže popudit takové "snobské?"argumenty. Já měla stejné rodiče a zažila si něco podobného a je možné, že o pár desítek let dříve, bych svorně s vámi sršela ohněm taky. Ale tak jako dcera, i matka má právo dělat chyby, ani ta matka není Bůh, ani její pocity nejsou černobílé a jednoznačné. I ona je pouhý člověk, stejně jako každá z nás. A myslím si, že ani žádná z nás není ve vztahu k dětem tak křišťálově čistá, jak se reprezentujeme, že každá z nás udělala někdy nějakou tu botu. Takže i od nás (když nám nedojde, že diskuse nejsou eseje) se to může zdát tak trochu pokrytecké hanit ji za to, že si přeje pro dceru skvělou budoucnost podle svých představ, jelikož si neumí představit, jak by někdo mohl být šťastný i jinak. Pochopit, že děti mohou vidět štěstí i v něčem pro nás naprosto šíleném a hrůzostrašném je otázka moudrosti, nikoliv naší tolerance a dokonalosti.
Mata69, lebahu: Já vím, článek je takový, jaký je, a i já mám pocit, že máma je trochu "jiná", než by správná máma měla být. Ale myslet není vědět, proto nevylučuji mnmožnost, že autorka je normální báječná máma, mající strach. Prostě jenom popsala jednu stranu problému, který ji právě tím, že jako malá "dcera krásně poslouchala,... byla bezproblémová" zaskočil a šokoval mnohem víc, než kdyby s dcerou leta bojovala. Znáte to, jak dostalo pár lidí se zavázanýma očima do rukou porcelánový hrnek a měli jej popsat. Každý psal úplně něco jiného. "Je to studené", "je to hladké", "je to křehké" (řekl ten, komu hrnek spadl a rozbil se) "je to velmi tvrdé a pevné" (napsal ten, kdo se jej pokoušel zlomit)... atd. I tady má každý pouze nějaký prostor a těžko napíše úplně všechno.
lebahu: No jo, člověče, já mám takový antireklamblok, že žádnou nevidím. Ale zase mi tím pádem nefungují ty galerie a videa. :))))
helza: Já si nemyslím, že by se "strachy stébla chytala", o nějakých hrůzách války není v článku ani slovo, je to jenom o tom, že se dcera vymknula kontrole a nechce býti tou právničkou. Já myslím, že je to celé účelově napsané (trochu v duchu toho článku o "zbytečnosti masérek", ten měl velkou sledovanost), aby nás baba nadzvedla ze židle a my to tu donekonečna rozebíraly (a zobrazovaly reklamu).
Mata69: amen
helza: to můžeš mít pravdu, i když už to, že někdo hledá důvody, které okolí přijme, je pokrytectví. nicméně člověk nějaký je a k výchově nějak přistupuje, i když to ještě "neumí" a "nezažil". nesnáším lidi, pro které je dítě realizací vlastních představ, něco, co ve slušné společnosti musí člověk mít, aby se mohl chlubit svými výchovnými úspěchy. a když to nevychází, tak dítě odsoudíme a zapudíme, aby nám nekazilo reputaci mezi ostatními rodiči :-( pro mě je dítě od okamžiku narození člověk, individualita, která v rámci svých schopností rozhoduje o své budoucnosti a my jsme tu jen od toho, abychom mu v tom pomáhali a učili ho koexistovat s okolním světem a samozřejmě ho ochránili před nebezpečím. ne proto, abychom mu nalajnovali život podle sebe a nutili ho dělat všechno, co se nám v životě nepovedlo. kydy typu "dala jsem ti život", "visela jsi na mojí pupeční šňůře" atd., které znamenají "drž tlamu a žij jak chci já" jsou jen vydírání a psychický teror, na který je třeba rázně odpovědět (v kterémkoliv věku a v dospělosti zvlášť).
helza: napsala jsi to hezky. Ale ta matka nepíše o ničem jiném, než jak jí dcera krásně poslouchala, jak byla bezproblémová (nijak se rodičům nevzpírala a dělala co od ní očekávali) a jak ona ví co je pro ní nejlepší, na co má a co by měla být. Jak by měla mít děti, co by měla vystudovat, kde pracovat. Jaké dárky jí chce dávat, co si ona u dcery vysnila. Její sny a její zájmy, jsou vedlejší - a doufá, že jí "to přejde". Takže to vidím spíš fakt jak to, že se nemůže poprat s tím, že si dcera chce jít vlastní cestou, kterou si vybrala a nechce dál následovat cestu, kterou jí předurčila maminka. Argument, že jí dala život, je naprosto šílený.
@Mata69: Presne tak. Moje matka s narcistickou poruchou osobnosti pod zaminkou, ze 'mi prece dala zivot!!!' prave cely ten zivot znicila :-!
Myslím si, že zoufalý člověk se stébla chytá a je tedy docela možné, že zoufalá Vratislava argumentuje svůj nesouhlas tím, o čem si myslí, že její okolí nejvíce osloví. A přiznejme si, přesně taková doba je - kariéra a postup jsou v žebříčku hodnot společnosti na prvním místě. Takže ony, ve vašich očích tak nechutné důvody, možná nesvědčí ani tak o povaze matky, ale spíše stavu společnosti, v níž žije. A já věřím, že zoufalá opravdu je a že se o dceru skutečně šíleně bojí. Jenomže o tom je právě to lidské dozrávání. Až když si přineseme domů křičící uzlíček bezmocnosti, začneme dozrávat v matky. V okamžiku, kdy naše děti popadne pubertální neposlušnost, začneme opět zrát - a učit se poskytovat dítěti tu správnou míru volnosti. A když nám pak už skoro dospělé dítě odejde tam, kam ono chce a my ne, zrajeme znovu a znovu a opět zrajeme když si natluče a pak znovu, když má své děti a my koukáme, jak je vychovává a vůbec se nám to nelíbí. Ale to už víme, že je to jejich život a my je můžeme pouze milovat - mluvit jim už do ničeho nemůžeme, pokud se samy neptají. A nic z toho se nedá předem naučit, a nic z toho zoufání a z těch strachů, které na cestě zrání matka prožije se nedá pochopit, pokud to neprožijeme jednou samy.
farah.farah: A tu o potrefené huse znáte?......to jsem ráda, že ten, koho jsem tím myslela se poznal :-D
Když s někým nesouhlasím tak hned ho nazvat maloměšťákem, nánou apod, to svědčí o úrovni toho kdo příspěvek psal úplně stejně jako, když se paní v článku obává "co by tomu řekli lidi".
Dasa52: A tu o potrefené huse znáte? :D Přečtěte si po sobě znovu to co jste napsala a zkuste se na sekundu zamyslet nad významem slova psychopat.;)
Zebruška: Opravdu jsem to já, kdo tady "štěká" po lidech??? Cituji: Odpusťte si urážky a text si přečtěte ještě jednou. (koho v diskusi jsem urazila?) Paní je extrém na jednu stranu ale vy nejste o nic lepší. jediný cíl vašeho příspěvku je jedovatý plivanec a snaha ublížit v naději že si to tu ta paní přečte. Proboha co je to s vámi? Uvědomujete si že jste ještě méně lidská než tahle matka? (skvělé hodnocení - zřejmě podle sebe soudím tebe, protože mě paní nezná). Ale to je fuk, mně, na rozdíl od té "paní doktorové" z článku, je jedno, co si lidi myslí, já žiju svůj život a ty "dámy" tady v diskusi také. Asi dost krušný, jinak by se neměly potřebu navážet do druhých. Jinak s vámi souhlasím, člověk ve veřejné diskusi s tím počítá, což ovšem neznamená, že na to nemůže odpovědět :-D
farah.farah: nemá smysl s vámi o tom diskutovat, netýká se to článku. pokud se vám nelíbím, klidně mi pište dál, ale sorry, já se podle vašich přání měnit nebudu :-D diskuse tady není proto, aby jeden účastník kritizoval druhého, ale proto, aby se diskutovalo o problému, který je popsán v článku. to, že někteří psychopati sem chodí vychovávat druhé, je normální, to se děje ve všech diskusích a tak mě to nepřekvapuje a je mi to jedno.
lebahu: taky jsem alergická na tyhle maloměšťácké "cobytomuřeklilidi".
Dasa52: jestli si myslíte že píšeme to samé tak to máte hodně "širokou" představu o tom co je stejné. :D A že nechápete proč se tu lidé vyjadřují k příspěvkům no o tom snad je diskuze., ne? Když to vezmu zcela obecně pokud tu bude někdo vyblívat ty největší sračky tak je to OK když je to komentář k článku, ale není OK se vůči tomu ohradit? Proč?
Chápu, že má matka strach a chápu, že se jí nelíbí, že se její dítě chce živit zabíjením jiných lidí (byť je to ve válce maskováno za ušlechtilé ideály... kupodivu se vždy stejnými ideály ohání obě znepřátelené strany). Ale vytáčí mě kecy o společenské prestiži, o tom jak jí dala život (za což by jí jako měla být nadosmrti vděčná a poslouchat na slovo), o předem vysněné kariéře právničky či lékařky (ať lidi čumí), o imaginárních vnoučatech (holt pokud bude chtít mít děti, bude muset místo válčení zkejsnout někde v kanceláři)... na tohle mám fakt alergii.
Dasa52: ale přece když píšete názor do veřejné diskuse, musíte počítat s tím, že se ostatní budou vyjadřovat i k tomu, co píšete vy, stejně tak i k tomu, co píší všichni ostatní. To je snad podstata veřejné diskuse - něco ostatním sdělím a oni se k mému (i k jiným názorům) vyjadřují, někdo bude souhlasit, někdo oponovat, jiný tyto myšlenky rozvíjet atd.atd. Vystavit veřejně svůj názor a pak po ostatních štěkat, že se k němu nemají co vyjadřovat, je s prominutím dost mimo mísu. Nechcete-li, aby se jiní diskutující k vašemu názoru vyjadřovali, pak se s ním raději nesvěřujte, je to jednoduché.
Katy73: starejte se o sebe a o obsah článku, ne o mě
farah.farah: vždyť píšete to samé, co já :-) taky vám je z ní zle... nechápu, proč se tu lidé vyjadřují k ostatním, a ne k článku. to je taky asi nějaká úchylka. mohu si napsat do diskuse co chci, zrovna tak, jako vy. a že by si to ta pipina z článku četla, o tom silně pochybuji, většina těch článků jsou recyklované staré věci nebo vymyšlené bláboly redakce.
Dasa52: paní je extrém na jednu stranu ale vy nejste o nic lepší, jen soudíte nadáváte urážíte, jediný cíl vašeho příspěvku je jedovatý plivanec a snaha ublížit v naději že si to tu ta paní přečte. Proboha co je to s vámi? Uvědomujete si že jste ještě méně lidská než tahle matka?
Ježíš marjá..........mně je z té paní úplně zle........jako já vůbešc nejsem fanoušek vojáků vojenství a celkem chápu že jako matka by měla starost o to že pojede na nějakou misi a tam jí zabijou nebo zmrzačí a nebo bude mít doživotní trauma když se setká se skutečnou realitou války a smrti.....ale tohle její matku netrápí zato řeší věci jako prestižní povolání a nebo že se vdá a podobně........bože můj nechápu jak je vůbec možné že s takovou matkou která chce dceru řídit jako autíčko na dálkové ovládání vůbec holka vyrostla jako fajn sluníčko...Matka která vidí jedinou cestu tu svou a když není po jejím tak je vše špatně....... Je dospělá a je svobodná není to váš majetek. Má právo dokonce i na to dělat chyby a chybná rozhodnutí. Čímž netvrdím že vojenství je chyba. Já bych jak už jsem psala výše s dcerou v tkaovém případě mluvila o jediném o smrti a zabíjení né proto abych jí to vymluvila ale abych měla jistotu že ona tohle skutečně chápe jako nedílnou součást, že zkrátka chápe že je zásadní rozdíl mezi tím životy zachraňovat (když dělala záchranáře) a života brát....že střílet na terč je jiné než střílet na živé lidi i když jsou to nepřátelé a ověřit si že je skutečně připravená na to že bude zabíjet a je s tím OK, protože pokud chce na mise, tak to se může reálně stát... Pokud by s tím byla OK že bude mít na rukách krev a že hrozí že zemře pak bych jí nebránila, sice s těžkým srdcem, ale nebránila. Přeci jen procento vojáků kteří zemřou je relativně malé a důležité je že dělá to co cítí srdcem a kdyby jednou přišla deziluze holt bude dělat něco jiného, lepší šťastná vojanda než nešťastná doktorka asi tak....
Nechme naše děti žít jejich a ne naše životy. Měla by být ráda, že má dcera celkem jasnou představu o tom čím chce být a nevnucovat jí svou představu... povolání, rodiny, dětí.
Dasa52: Odpusťte si urážky a text si přečtěte ještě jednou. Paní je zoufalá, protože má o svou dceru strach. Nepodsouvejte jí vlastnosti, které nemá.
betateta: myslím, že to tu jiné vystihly mnohem drsněji než já. Ale vždyť z celého článku čiší doslova jen to, že dcerunka nehodlá naplňovat sny její matinky o zářné kariéře právničky nebo doktorky, což by pro okolí bylo dostatečně na výši.
j66: Uvědomuji si velmi dobře, že úkolem vojáka je zabíjet, ale upřímně, co si paní pomůže tím, že dceři sabotuje její sen? Nechce dceři dopřát dárky, po kterých touží, volá do školy... Dcera je rozhodnutá, že tak to chce. Tím, že se matka snaží dceru všemožně odrazovat jí nijak neprospívá (a vlastně ani sobě). Ano, bude se o ní muset bát už asi pořád. Zda či jak moc toto povolání změní dceru ukáže až čas. Myslím, že by ji v jejím odhodlání podpořit i přes veškeré své obavy.
Nevím dámy jestli si vůbec uvědomujete, že prvotním úkolem vojáka je zabíjet jiné lidi na rozkaz a pro obvykle cizí zájma a peníze. A že samozřejmě toto "povolání " tak člověka prostě změní, vždyt smrt je tady věrný průvodce.
Mata69: :-), vy se s tím fakt nemažete, skoro je mi té Vráti líto. No naběhla si matinka :-).
Tak jsem to přečetla ještě jednou a pozorně. Tahle ženská se spojí třeba s ďáblem, kdyby jí to "pomohlo". Udělá cokoli, kdyby-obrazně řečeno - měla holce nohy přerazit. Prestiž, společenský status a peníze jsou všechno, co zná a čeho si váží...jak proboha bude vypadat v golfovém klubu??
Dasa52: No,dovolím si oponovat,život ji dala,ale kecat ji něho nemusí,jinak s tebou souhlasím.Taky nemám ráda když mi někdo kecá do života.
Ty jedna maloměšťácká náno! Jestli nechceš o dceru přijít úplně, tak se jí přestaň montovat do JEJÍHO života. Ty jsi jí ho nedala! Chtěla jsi jít na potrat, sůvo. Z toho tvého blábolu se mi zvedá kufr. Jsem ráda, že tvoje dcera není po tobě a že jsou pro ní důležitější věci, než "společenský status". Manžel je lékař? A co jsi ty? Doktorská panička? Nula, co si realizuje svoje životní plány přes chudáka dceru? Existuje pro tebe v životě něco víc, než prachy? Ubožačko!
Doporučuji donutit dcerku k prestižní univerzitě lékařské. Jen co zmákne první atestaci odjede s Lékaři bez hranic do válečné zóny, nebo vstoupí do armády jako lékařka a scénář je podobný... Zoufalství si šetřte.
Božínku, moje dcera chce jít k Policii, právě absolvovala jakési zátěžové zkoušky, hrozně moc jí to přeju a fandím jí a rozhodně jí do toho nekecám :-)
Kromě toho bych si dovolila tu paní upozornit, že pojmy jako vlastenectví, národní hrdost a láska k vlasti rozhodně nejsou archaické, a jestli jí je to jedno, a nic jí to neříká, pak je to spíš důvod se stydět, a ne se holedbat, že taková slova nepadla z jejích úst. To je dost smutné konstatování, bohužel.
Nemůžu než souhlasit s ostatními. Chápu plně obavy matky z toho, že si dcera chce zvolit takové, v dnešní době opravdu nebezpečné, povolání, taky bych na jejím místě měla strach, že se dostane na nějaké té misi do nebezpečných situací a že se jí něco stane. Ale to je tak bohužel všechno, co matka může. O své životní cestě si musí každý rozhodnout sám. Nutit dceru do něčeho, co nechce, a bránit jí v tom, co chce, smysl nemá, jenom by si zkazila vztah s dcerou. Navíc si myslím, že je zbytečné teď řešit, jak by to dělala s rodinou. Jednak jistě existují vojačky z povolání s rodinou a nějak se to tedy vyřešit dá, jednak je pravda, že dcera bude teprve za rok maturovat a ideály, které má člověk v dospívání, můžou za deset let zcela vyblednout v porovnání s touhou po založení rodiny. Klidně může po třicítce přestat jezdit na mise a zvolit nějakou jednodušší variantu zaměstnání a starat se doma o děti. Toto jistě není důvod, proč dceři bránit ve štěstí (i když se její a matčiny představy o štěstí mohou tak lišit). Znám ze svého okolí případ, kdy matka dceru přiměla, aby šla na medicínu, protože její volba jí taky nepřipadal dost dobrá a "proč by měla holka dělat něco horšího, když má na medinu a jako doktorka bude mít postavení a blablabla". Holka nakonec neustála tlak matky a dnes je z ní nespokojená a nešťastná doktorka, která své povolání nemá ráda a nijak ji nenaplňuje a stejně už spěje k tomu, že ho opustí úplně (ač jí matka opět hustí do hlavy, že přece nemůže hodit za hlavu tolik let studia a práce a "co tomu řeknou lidi"), protože ona nespokojenost jí ovlivňuje negativně celý její život. Kdyby si tenkrát prosadila svou, mohla být dnes spokojená "ne-doktorka" a nemusela by se trápit. Tak by si měla paní Vratislava z příběhu rozmyslet, co vlastně pro dceru chce - aby naplnila matčiny představy o "správném" životě a celý život jí to pak vyčítala a byla nešťastná nebo aby byla spokojená a šťastná a milovala své povolání, potažmo pak i matku, která ji bude podporovat a stát při ní v každé situaci?
Krása. A to paní ještě zcela pominula tu myšlenku, že se dcera třeba vůbec vdávat nehodlá, ani uvrtat se do péče o rodinu, protože vidí svoji budoucnost v něčem úplně jiném. To paní opomněla zdůraznit, že přece ona očekává od dcery vnoučata, ovšem vzhledem k jejím schopnostem jistě ne "řadová".... Bože, do čehos to duši dal. Tyhle matky by se měly někde za sklem ukazovat, jako odstrašující příklad. Snad aspoň zbytek rodiny má rozum a je na tu holku pyšnej - otec, bratři.
Studuji Univerzitu obrany, tedy jedinou vojenskou vysokou školu v ČR a můžu říci, že je to perspektivním škola, o studenty má zájem a každý učitel má ke studentovi větší vztah a věnuje se mu více než na jiných VŠ kde studuje mnohem vice studentů, samozřejmě se očekává 100% zájem o studium a úcta ke všem pracovníkům... V armádě je spousta žen a věřte mi, že na mise posílají jen opravdu zkušené vojáky. Paní bych sdělila, že není schopná respektovat cíle dcery a tvrdit, že z ní chtěla mít lékařku či něco jiného je velmi sobecké. Psycholog má v tomto naprostou pravdu.
Psycholog a dámy pode mnou mají pravdu. Dcera ví, co chce a její přání je třeba respektovat. Ale připouštím, že bych taky nebyla nadšená. Ne kvůli prestiži nebo strachu, že vojanda se nevdá. To je fakt uhozené. Strach bych měla jen z toho, že dnešní mise už nejsou a nebudou jen o "hraní si" na vojáky a o dobrodružství. Dneska už tam často jde o život. Takže bych si s dcerou v klidu sedla, přiznala se, že se o ni bojím a promluvila si s ní na téma, jestli je na tohle připravená, event. jestli se nedá uvažovat o nějakém podobně neprestižním povolání typu policistka nebo hasička:-), kde jí až tak o život nepůjde. Možná bych jí pustila tenhle film: http://www.csfd.cz/film/379846-boj/No a to je všechno. Strach mít můžete a můžete ho i přiznat. Ale rozhodnutí je na dceři.
Olioli: ne chyba..omyl se vložil..
..moje chyba dcera je voják z povolání, nikdo se jí do mise nenutí,.. nevidím v žádný nemám problém... v uniformě se nechodí na a i kdyby, jistota zaměstnání, slušně jsem úplatnení,... můžete se být nad spokojená za skvělý výběr... pokud bude zdravotně, fyzicky u intelektuálně zvládat...
Vratislavo, obdivuji vaši dceru, že to s vámi vydržela tak dlouho. Vidíte jen sebe a své cíle, one není malé trdlo, je dospělá žena a ví co chce. Jestli ji nechcete ztratit, tak ji podpořte.
Jojo, hezky jste to své holčičce nalajnovala. "Představovala jsem si, že dcera bude právnička nebo lékařka. Na obě tato náročná povolání rozhodné má! A myslím, že by ji i naplňovala, dobře uživila a zároveň by jako právnička či lékařka měla vysoký společenský status, což je v dnešní době důležité." Je mi z toho na nic když to čtu! Jen co jste si představoval vy, co chcete vy, co si VY myslíte, že je pro ní nejlepší! Dospět opravdu potřebujete vy, ne vaše dcera. Ta je totiž asi dospělejší než vy. Ví co chce a jde si za tím. Na dárky, které nejsou podle VAŠICH představ jste jí odmítla dát peníze...co je to za dárek, který vyhovuje jen vám? Takový má udělat radost? Měla byste být na ní pyšná, že je tak cílevědomá, že si jde za svým snem. Ona nemá povinnost naplňovat vaše sny a vaše tužby. To, že jste jí porodila, vám nedává právo rozhodovat o jejím dospělém životě.
Naprosto ve všem souhlasím s Durgou. Jenom chci dodat, že pokud máte myšlenky typu "tak je stále ještě naděje, že si vše rozmyslí, že se třeba zamiluje a její milý bude mít jako rozumný muž stejný názor jako já", pak musíte ještě dozrát jako každá matka, jejiž děti dospějí a jdou si svou, pro rodiče mnohdy naprosto nepředstavitelnou a šílenou cestou. Věřte, že dcera možná v tuto chvíli zase doufá, že vy jednou dospějete k témuž rozumnému názoru, který má ona.
Dcera chce být vojákem. Nemůže za to. Je to někde dáno. V armádě je dnes hodně žen, i ve vyšších hodnostech než vojín. Pokud chce do armády /nemyslím tím kuchyni, kancelář, ale to, o čem mluvíte vy, je to prostě v ní. Jestli jí to dovolíte nebo umožníte nebude pro ni rozhodující. Můžete jí to zakazovat. V 18 vám odejde. Druhá možnost je povolit jí to. Pokud to bude zvládat, bude spokojená
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.