Vřídla vášně plné ďáblů a andělů

Ze zatím viděných filmů začínám mít trochu pocit, že si letos na karlovarských plátnech daly dostaveníčko samé neobyčejné, ba dalo by se říct přímo nezemské bytosti.
Možná, že představovat prvního ze dvou českých příspěvků do soutěže bude tak trochu nošením dříví do lesa, ale stejně mi to nedá. Rok ďábla režiséra Petra Zelenky je fiktivním dokumentem s řadou pravdivých momentů

1. o léčení, které Jarek Nohavica podstoupil v protialkoholní léčebně, o

krušných začátcích Českomoravské hudební společnosti, o setkání s ďáblem

1. famózním muzikantem Jazem Colemanem i o projektech, které výše zmiňovaní

spolu dali dohromady. Místy až "dogmatická" kamera, kterou tu zastupuje holandský dokumentarista Jan Holman mapuje bez příkras všechny vzlety a pády hrdinů, aby později i nevěřícně přihlížela výbuchu Karla Plíhala - Nohavicova anděla ochránce.

Také hlavní hrdinka polského soutěžního snímku Cisza (Ticho) má svého poněkud tajemného "anděla". Šimon si ale onou ochranou kompenzuje vinu, kterou - byň nechtěně - zavinil smrt dívčiných rodičů a tak se snaží dávat pozor na její další život. Je otázkou, nakolik to Magdě vyhovuje - při svém hektickém životě top managerky kosmetické firmy a vášnivé návštěvnice techno party nestíhá sledovat, jak vyrůstá její dcerka "odklizená" na venkov k babičce a cit spíš kompenzuje dárky. Šimonovi, kterému na začátku nabízí své tělo, postupně zasvěcuje svou duši a nechá si od něj vyprávět své vzpomínky

1. byň oba ví, že s realitou mají pramálo společného. Celý příběh stojí a

padá na hereckém umění Kingy Preis, která musí byň jen pohybem očí odehrát všechna tápání a vnitřní pocity své hrdinky, jež si luxus projevovat na venek své city dopřává skutečně sporadicky.

Láska španělksé infantky Juany - dcery kastilské královny Isabelly - ke svému manželovi Filipu Sličnému vyšlehla v prvním okamžiku a hořela oslňujícím, vše kolem sebe stravujícím plamenem - a stejně jako vysoký oheň i ona měla ničivé následky. Milenky svého muže stíhala jako šílená a pověstné jsou třeba ostříhané vlasy jedné z králových milostnic. Ne nadarmo si královna vysloužila přízvisko Juana la loca

1. šílená. Režisér stejnojmenného španělského snímku Vicente Aranda vidí královnu

ne jako duševně chorou hysteričku, ale vášnivou a mimořádně bystrou ženu, která prohlédla i intriky stahující se kolem krále, vládne srdcím svých poddaných a ve chvíli, kdy její muž umírá, udělá jediný, ale rozhodný krok - odchází do kláštera, aby tam mohla dožít vedle hrobu svého milovaného muže. Skvělá výprava a výborná práce s herci dělají z téměř dvouhodinového filmu umělecký zážitek, k němuž přispívá zejména herecké podání hlavní hrdinky Pilar López de Ayala, která si svou oduševnělou krásou i bohatým hereckým rejstříkem vysloužila za roli nešňastné infantky cenu za ženský herecký výkon na MFF v San Sebastianu 2001.

autor: Magda Petreková
foto: MFFKV