Všude hýří vtipem, doma bručí

Dámy, vrátila jsem se nedávno ke knihám pana Greye o Marťanech a Venušankách. Ono je to jako sifon, sodovka, limonáda. Moravané neznají limonádu, protože to sladké s bublinkami je sodovka, to čisté je sifon. V Čechách neznají sifon, sodovka je čistá a sladké bublinky jsou v Čechách limonáda. Když si tedy M. vyžádá sodovku, dostane sifon. Pokud to M. ví, řekne si o limonádu nebo si to uvědomí, když mu sifon donesou a pokusí se to usmlouvat. Když to neví, začne mít pocit, že si z něj v hospodě dělají legraci a špatně se k němu chovají. Stejné je to s námi a muži. My je třeba pohladíme, protože chceme, aby pohladili nás. Ale oni to berou jako že je chválíme, jak jsou dobří, nafouknou se jako kohout než zakokrhá a čekají na další pochvaly. My se namíchnem, protože nereagovali, jak jsme chtěly. Přitom stačí dost málo - chytit jeho ruku a pohladit se jí sama a říct mu, že když jej hladíme, má to být začátek mazlení. Když se potřebuji vykecat, začnu projev větou Medvídku, potřebuju se jenom vykecat - nečekám radu. Když to neudělám, muž mě vyslechne a mlčí - já mám vztek, protože jsem se mu svěřila a on mlčí. Jenže on mlčí proto, aby mohl přemýšlet o tom, jak můj problém řešit. A než to vymyslí, buď se pohádáme /to nemůžeš aspoň dát najevo, žes mě slyšel?/ nebo já už o problému nevím, protože jsem se z toho vykecala. Oni nejsou takoví, jací se nám jeví, ale my je občas špatně čteme. Což samozřejmě platí i naopak. Když mi manža svěří nějaký svůj problém, je do proto, že už si neví rady. Když to začnu rozebírat, neříkám mu nic nového - on čeká, že si zalezu do koutku, budu přemýšlet a potom řeknu názor. Největším problémem je, že my si přečteme naučnou literaturu a máme snahu se tak chovat, ale je k té knížce nedostaneme ani v době reklamy mezi 2 sportovními přenosy.

Marie: Buď v klidu a až bude něco chtít on tak taky dělej,že neslyšíš a nebo něco za něco.:266:

Nejlepší lék na to je- dělat,že na něj nemám čas a mám pořád někde nějaký zařizování. Jak si je chlap ženskou jistej tak má hned roupy, je to prostě lovec a tak mu musíme dělat tu utíkající a né ulovenou.:350:

KLIKNETE SEM a kupte Cialis Viagru Sustanon nebo Undestor. Erekce bude SUPER!! Erektilní dysfunkce nema sanci! Volny prodej pouze na http://www.max-erekce.com

Ahoj zoufalá, jo, soucítím s tebou, kdyby mě se doneslo, že spí s jinou, asi bych se cítíla ponížená, zhrzená atd. Nejhorší na to ale je, že nevím, jestli bych ho dokázala opustit. Ty asi taky ne, co? Ale fakt je to, že to vypadá, že už asi fakt nemá zájem, tak bych ho nechala bejt.Žena si má zachovat svojí hrdost v každé situaci.Pokud si budeš sama sebe vážit a posbíráš zbytky své hrdosti, tak se vše bude v životě ubírat jiným směrem.

Na štěstí toto období už máme s manželem za sebou!<:e50> A moc,moc,moc doufám,že se to už nevrátí.Kdyby to bylo tak jak poslední dobou už stále,tak máme krásný a pohodový život.Chce to hlavně komunikovat!!!<:e73>

Jo jo,sevcova zena a kovarova kobyla chodej bosy...

Marie, to trochu znám. Ten můj chlap, je jinak taky spolehlivý a celkem charakter a nestěžuji si na něj, ale taky má mouchy. To každý. Když má dělat něco, co ho baví, má to hned a jde mu to od ruky. Ale běda, když po něm něco chci, co se mu nechce a co ho nebaví, tak ho taky musím přinutit. Přesně, řekne to stejné jako tvůj muž: "potom, nebo zítra". Musím se rozčílit a na to reaguje. A když ho pochválím, taky se nafukuje jako krocan. Když náhodou zapomenu, tak se sám přihlásí, pořád opakuje "tak, jakýho máš tatíka". No, nepochvalte ho, že jo.

Znám ten typ chlapa, není v podstatě špatný, ale svým chováním z nás dělá proti naší vůli semetriky. Tedy naštěstí ho nemám doma, ale má kolegyně má nějaký podobný exemplář ... Myslím, že se s tím nedá nic moc dělat, zvláště po tolika letech společného soužití. Ta má kolegyně to řeší částečnou ignorací nerudných a naštvaných hlášek, dovolené tráví s dětmi nebo sama na nějakém pobytu se cvičením pro ženské a tak. Jde o to se obrnit a nenechat se stáhnout na stejnou úroveň komunikace. Jí to jde skvěle, je přímo mistryně komunikace a vztahů.

Můj problém možná do této diskuse nepatří, ale přesto bych ráda slyšela váš názor, jestli jste se s tím někdo setkal. Jsme s manželem 30 let, ale nedá se s ním normálně komunikovat. Každý normální člověk, když ho pochválíte, oceníte, se cítí polichocen, potěšen a přispívá to k oboustranným dobrým vztahům. Ne tak můj muž. Když ho za něco pochválím, nafoukne se a dělá „machra“, jen ho to utvrzuje v názoru, že ON je mistr světa a já a všichni ostatní jsou hloupí – není s ním pak k vydržení. Taky je strašně líný a přitom ješitný. Když ho žádám a prosím po dobrém, aby něco pomohl v domácnosti, můžu to říkat jak dlouho chci – on to stejně neudělá. Řekne jen, „Potom.“ Až pak na něho zařvu – pak teprve poslechne. Prostě po dobrém se s ním nedá vyjít – platí na něho jen křik a nadávky. Do manželské poradny by nešel – to jsou podle něho „blbosti“. (Rozvadet se nechci, manzel je jinak - i když to zní možná nepravděpodobně - spolehlivý a charakter. ) Trápí mě to, nechci být taková, ale on mě nutí tou semetrikou být. Co s tím? Nemáte někdo podobnou zkušenost?

Sáro, máš úplnou pravdu. Partnerství je přinejmenším zpočátku vždycky "boj o vymezení teritoria" jak tomu říkám já.

Ach jo ženský!!! Když tohle čtu, tak skoro nechápu, že někdo může kázat o rozdílech mezi naším "civilizovaným" a islámským světem, kde jsou ženy ponižovány, vykonávají všechny domácí práce samy a nemají právo na vlastní názor. Těm chdinkám přispěvatelkám přede mnou už chybí jen ten hadr přes hlavu a obličej!!
Chtěla bych Vám jenom říct, že nikdo na světě nemá právo Vás ponižovat a bohužel je to tak, že každý si k Vám dovolí jen to, co mu sami dovolíte. Zkusí to jednou a když to skousnete, už to nikdy nepřestane. Držím Všem palce, aň najdou sílu a odvahu zbavit se domácích tyranů a postavit se na vlastní nohy!!!

Emilie, i když nejsem ve Vaší situaci, radím Vám, rychle pryč od něj. Tímto jeho chováním trpíte Vy i Vaše děti, to si nezasloužíte. Myslím, že to hraničí s týráním. Zkuste v sobě nají to sebevědomí a odvahu manžela opustit. Neohlížejte se na to, že děti mají tatínka rádi. To je samozřejmě pravda, ale stejně tak mají rádi Vás, a sledování Vašeho ponižování není pro ně dobré. Jednou Vám možná vyčtou, proč jste tak dlouho trpěla a neodešla s nimi pryč. Věřte, že i menší děti vše citlivě vnímají, a jsou schopny pochopit co se děje.

Boze, jako bych v tchanovi D. a v manzelovi Emilie a vubec ve spouste chlapu z vasich pribehu poznavala sveho otce... Ja jenom muzu dekovat bohu, ze muj soucasny pritel je jeho pravym opakem a ze choleriky jako je muj otec poznavam v zivote uz na sto metru a snazim se jim vyhybat. Vsem zenam, ktere tady popisuji sve problemy v souziti s takovymi chlapy muzu poradit jen jedno - rychle pryc. Vim to ze zkusenosti me maminky, ktera ted lituje, ze driv nenasla odvahu opustit otce a zit si svym vlastnim zivotem. Ted uz vi, ze by ji bylo lip snad i samotne, a nikde neni psano, ze se nemuze stat ze i zenska ve vyssim veku si najde novou lasku, zajmy, konicky... Je to urcite riziko, ale za opetovne ziskani sebeucty a sebeduvery to stoji.

Zena idealního partnera
jsem 14 let vdaná,manžel je typickým příkladem cholerika. Všechno co dělám, dělám špatně, neumím nic, starat se o děti o domácnost, vařit ani uklízet. Všechno on umí líp a když tak mě to musel nejdřív naučit.Umí být milým milujicím laskavým manželem a v těchto chvílích si myslím, že to už tak zůstane navždy. Pak stačí nějaká podle mého soudu maličkost (typu připalený oběd, nebo jsem si sama sobě neuvařila a odbyla se nějakým jídlem, protože jsem opravdu neměla čas, někdy stačí i říct i věta, která se ho dotkne aniž bych to tušila) a rázem se z milujicího manžela stane úplně někdo jiný, je velmi odměřený, mlčí, neodpovídá na otázky, neřekne mi kam odchází, já jsem samozřejmě neschopná, takových jako já by našel na každém prstě deset. Je na mně alergický, když se ho dotknu tak mu chodí mráz po zádech, nestojí o mě, nebýt děti tak by ode mne nejraději odešel. Protože se tím jeho chováním trápím, brečím atd., pak se omlouvám, kolikrát ani nevím za co. Většinou ještě když dojde u nás k takové hádce tak manžel mě ještě jakoby chce potrestat za mé chování, trestem typu - nepojedeš na dovolenou, pojedu sám s dětma, nebo nepůjdu s tebou na předem naplanované narozeniny- kulaté oslavy mých rodičů, neodvezu tě do práce, zavolej si taxi, nepomůžu ti s těžkým nákupem apod. Pak většinou kvůli dětem ho prosím, omlouvám se. Někdy to nepomůže, jindy ho to po nějaké době přejde. Nikdy se sice neomluví, ale zase se z něho na určitou dobu stane milující manžel... dokud neudělám další chybu? Poraďte mi jak dá. Sebevědomí mám už tak nízké, a on mi to neustále připomíná a dobře toho využívá, ponižuje mě ve společnosti, neustále se baví na můj účet

"Milující ženuško" jak proboha dostanete chuň jít do postele když žijete s mužem tak antisexuálního chování?

To: Pepina
Dík za názor na můj článek. Já vím - odejít.Mám období, kdy se snažím negativní věci nevnímat, ale pak přijde "boom" a rupnou mi nervy. Teď jsem měla dovolenou (hlídala jsem vnoučata), takže moc odpočinku nebylo. Večer jsem si na uklidnění četla - Šafránové roucho od Lobsanga Rampy (doporučuji). Dalo mi to hodně k přemýšlení. A zase si říkám: jsou na tom lidé hůř, srdíčko se mi trochu uklidnilo, tak mi zase otrnulo.

Milující ženuško! Tvůj muž by se měl nechat léčit. Mám takového tchána. Tchán je neurotický, cholerický, despotický a má potřebu pořád něco komentovat. Já jsem ho dřív nesnášela. Ale zjistila jsem, že to je docela fain člověk, ale nezvládá to. Podle mě je to nemoc. Před třemi roky změnil místo, už tam nemá takovou odpovědnost a není tak vystresovaný z práce. Začal jezdit na kole, hrát tenis, bere občas léky na srdce a nebo na žaludek.Taková cholerická povaha se někde musí projevit. Nevím jestli začal chodit k psychologovi (na to je moc ješitný, aby nám to říkal), ale celkově se hodně změnil, protože zjistil, že k nim jinak přestanou jezdit jeho děti s rodinami. Každá návštěva pro nás znamenala jenom stres, vraceli jsme se domů naštvaný. Hlavně já. Pro mě to byl cizí chlap a pořád měl nějaké kecy, každého napadal a to včetně manželky, synů a dokonce malého vnuka.Když se mu někdo postavil, dokázal s ním nemluvit a nebo dusit i víc jak půl roku. Hrozně ješitný člověk.Jinak ve společnosti je velice oblíbený, je to dobrý společník se smyslem pro humor.Moje tchýně se musí celý život přizpůsobovat, na nic nesmí mít svůj názor, pokud není shodný s jeho názorem . Na chalupě, kam jezdí na víkendy si nesmí zasadit bez jeho vědomí ani kytičku, běda pokud by chtěla přivrtat poličku do kuchyně. Na to musí mít pomalu "kolkovanou žádost", po nějaké době ji tam stějně dá, ale těch keců. On má své plány a potřeby jeho ženy ho nezajímají.. On tam plánuje rekonstrukci, na kterou stejně nikdy nebude mít peníze a nebo se uskuteční až tak za pět let a z toho důvodu jsou pro neho nějaké kytky a poličky zbytečností. Ale to je jen příklad, o to tu nejde. Já jsem se s ním naučila vycházet, poznal, že si všechno nedám líbit, ale taky si k němu nemůžu moc dovolit, je tam generační rozdíl a je to otec mého muže. Hlavně se začne chytat za srdce, pokud se rozčílí. Ale řekla bych, že se ve svém přístupu k okolí hodně změnil, je to neurotik, cholerik a despota, ale já ho mám celkem ráda, rozhodně člověk nemá pocit, že by mu bylo všechno jedno a nikdo ho nezajímal. Ale žít bych s ním nemohla. Celkově se dá říct, že se dost změnil, hlavně když zjistil, že mu jeho rozčilování se a pedanství začíná vadit po zdravotní stránce.

Je to tak smutné! Tak bolestné! Na začátku to bývá tak krásné plné lásky a nadějí jak nám bude krásně! A pak život a čas udělá tohle! Znám to! Mám to taky doma! Sice ještě má ty světlé chvilky, ale stářím se to zhoršuje! Při úklidu bytu, děti nemluví, zalézají, bojí se a já jen lítám a poslouchám proč je tohle tady, kdo dal tohle tam? Jak to, že není tohle a
mezitím vlítne do kuchyně koukne do hrnce a kritizuje naprosto všechno! A žiju s tvrzením, že přes tohle mě má rád! Je tohle láska? Ptám se kolikrát v slzách a zoufalství z vlastní nedokonalosti! On Pan Dokonalý, o své rodině mluví vždy já a oni!!
Nervozní, nevyrovnaný, stále připravený se hájit, jakoby stále jemu
někdo ubližoval, agresivní k ostatním lidem, každý je u něj debil! A já? Lečím se na fóbie, protože všechno splachuji a snažím se láskou urovnávat! Je to vyčerpávající a nevím
jak dlouho se to dá vydržet! Jsem totiž vdaná už 20 let! A rozvod nevím proč, je pro mě nepředstavitelný, prostě nemůžu! Tak řekněte proč?? Je to ještě vůbec láska?? Jedno je fakt, který musím přiznat v posteli nám to
perfektně klape! Ale copak je to všechno??

To ???: Je to smutne, ale jiste sama vis, proc to delas. Urcite jsi sikulka a sama by ses prosadila a uzivila taky. Podle vseho uz mas deti odrostle a vytvorila sis svuj svet, do ktereho patri jen iluze a vlastni krasa. Ale k cemu Ti to je, kdyz si nemas s kym o ni vypravet? Bojis se? Ceho? Ze prijdes o sneni anebo deprimujici chvilky? ... Kdysi jsem docela dobre malovala a po 20 letech jsem znovu vzala do ruky stetec, nebylo to ono, ale druhy obrazek byl krasnejsi a moje sebevedomi stoupa. A je moc prijemne, kdyz moje deti to hodnoti. Nemela jsem tak kruty zivot jako Ty, spise mnoho povinnosti a malo casu pro sebe. Po smrti sveho muze se stale hledam a dokazuji si, ze jsem nezapomnela uplne vsechno... Chci tim rict, ze kdyz se nechce, tak je to horsi, nez kdyz se nemuze.

To: ??? Mila neznama, precetla jsem si tvoji reakci na muj clanek a pokud jsi se jak rikas v mem clanku "poznala, jedina rada, kterou pro tebe mam, je odejit od nej. Ja vim, ze si vzdycky najdes milion duvodu proc zustat - stejne jako moje maminka... Mas strach z financni nejistoty, jestli si najdes nekoho noveho, pokud ne, tak jestli budes schopna zit po tech letech sama, jestli to bude dobre pro deti... atd... Ja sama ted vidim, ze moje maminka by ted dala nevim co za to, kdyby to rozhodnuti udelala driv a odesla. Lide s povahou jako muj otec (a zrejme i tvuj muz) se nemeni a jejich povaha se postupem casu spis zhorsuje. Drive mival otec tahle "spatna" obdobi (kdy nas terorizoval, ponizoval a vydiral) tak jednou za va az tri mesice, ale posledni dobou se tak k me matce chova temer porad. Ona je ta nejhloupejsi, nic neumi (oba maji pritom skoro stejnou praci), je neschopna, hadava... navic proti ni pouziva mladsi sestru, kterou ji vylozene "krade" a pretahuje na svou stranu... Nedavno provedl me matce navic treba takovou vec, ze se rozhodl uplne bez jejiho vedomi koupit novy byt a ji postavil jako nejakeho nesvepravneho debilka pred hotovou vec... no skoda mluvit. Jedina ma rada je proto odejit.. kdyz uz ne kvuli detem (i my se sestrou nasi mamince podvedome vycitame, ze jsme kvuli jejimu nedostatku odvahy prozily tak stresujici detstvi), tak kvuli sobe same a vlastni sebeucte.
Preju hodne stesti.

Když jsem si přečetla názor Pepiny, jako by to byl skoro můj život. Můj manžel je středoškolák, já také. Ovšem "ta tvoje práce, co to je, jenom vaříš kafe, apod." Ten tvůj volejbal, to já... Časem jsem mu začala vduchu říkat Jája. Má velké osobní charizma, ve společnosti je velmi oblíbený, umí si získat lidi. Ale doma.. "co jsi celý den dělala, támhle je tohle (ukáže, ale nezvedne)".. Kdysi jsem si i psala, co jsem za celý den udělala. Nejhorší to bylo na mateřské dovolené. Radši jsem šla po roce do práce. Hlídal mi minuty, kdy jsem přišla domů (kde jsem se courala). Děti z něj měly mindrák, ty probrečené noci. Nemohly si normálně hrát, jenom slyšely připomínky jako co kdybyste něco pořádného dělaly apod. Nechala jsem je hrát než přišel domů, potom "musely makat".jsem několikrát Jsem z Jižních čech, po sňatku jsme se přestěhovali až na sever. Moje výtvarné vzdělání se tady bohužel "nevyskytovalo", tak jsem při dětech ještě vystudovala další průmyslovku. Co to obnáší, jistě každá žena ví a těch žárlivých scén, podezírání. Manžel při mém studiu stihnul několik koníčků a jeden se stal později jeho povoláním. Pohybuje se v uměleckých kruzích a je to ještě horší. Společné peníze již nemáme, každý přispívá určitou částkou. Ovšem já mám několik tisíc a jeho výdělky jdou do statisíců. Je proto přitažlivý i pro ty "úžasné kočky", které se chtějí mít jenom dobře. Prožili jsme těžkou manželskou krizi, ale nechtěla jsem se kvůli dětem rozvést. Ale měla jsem. Děti mi to nejednou připomněly a dalších letech někdy i vyčetly. Nevím, byl to můj první kluk, nemám ani jiné zkušenosti v sexu, tak snad hraje roli i obava, jestli bych neselhala, jestli bych se dokázala prosadit v životě sama. Nejsem bolestínek, ale přiznala jsem si tvrdou pravdu. Ráda čtu, tím se odreagovávám a žiju si vlastně ve svém vlastním světě. Zajímá mě východní kultura, joga, psychotronika, jsem členkou klubu UFO a také jsem po infarktu. Ale život jde dál.

Když jsem si přečetla názor Pepiny, jako by to byl skoro můj život. Můj manžel je středoškolák, já také. Ovšem "ta tvoje práce, co to je, jenom vaříš kafe, apod." Ten tvůj volejbal, to já... Časem jsem mu začala vduchu říkat Jája. Má velké osobní charizma, ve společnosti je velmi oblíbený, umí si získat lidi. Ale doma.. "co jsi celý den dělala, támhle je tohle (ukáže, ale nezvedne)".. Kdysi jsem si i psala, co jsem za celý den udělala. Nejhorší to bylo na mateřské dovolené. Radši jsem šla po roce do práce. Hlídal mi minuty, kdy jsem přišla domů (kde jsem se courala). Děti z něj měly mindrák, ty probrečené noci. Nemohly si normálně hrát, jenom slyšely připomínky jako co kdybyste něco pořádného dělaly apod. Nechala jsem je hrát než přišel domů, potom "musely makat".jsem několikrát Jsem z Jižních čech, po sňatku jsme se přestěhovali až na sever. Moje výtvarné vzdělání se tady bohužel "nevyskytovalo", tak jsem při dětech ještě vystudovala další průmyslovku. Co to obnáší, jistě každá žena ví a těch žárlivých scén, podezírání. Manžel při mém studiu stihnul několik koníčků a jeden se stal později jeho povoláním. Pohybuje se v uměleckých kruzích a je to ještě horší. Společné peníze již nemáme, každý přispívá určitou částkou. Ovšem já mám několik tisíc a jeho výdělky jdou do statisíců. Je proto přitažlivý i pro ty "úžasné kočky", které se chtějí mít jenom dobře. Prožili jsme těžkou manželskou krizi, ale nechtěla jsem se kvůli dětem rozvést. Ale měla jsem. Děti mi to nejednou připomněly a dalších letech někdy i vyčetly. Nevím, byl to můj první kluk, nemám ani jiné zkušenosti v sexu, tak snad hraje roli i obava, jestli bych neselhala, jestli bych se dokázala prosadit v životě sama. Nejsem bolestínek, ale přiznala jsem si tvrdou pravdu. Ráda čtu, tím se odreagovávám a žiju si vlastně ve svém vlastním světě. Zajímá mě východní kultura, joga, psychotronika, jsem členkou klubu UFO a také jsem po infarktu. Ale život jde dál.

Ja mam podobnou zkusenost ze vztahu mych rodicu. Otec je typicky cholerik, ktery v sobe dusi sve pocity na verejnosti, a dava sve mindraky "vyzrat" sve rodine. Okoli si vzycky myslelo, jakeho to nase maminka nema skveleho, prijemneho a vtipneho manzela a my se sestrou tatinka, a kdyz jsme se snazily postezovat si, jaky je to despota, nikdo nam neveril. Mne a potazmo i sestre uz to muze byt jedno - ja uz ziju sama s pritelem a sestra bude brzo plnoleta, ale je nam lito nasi maninky. Propasla moznost ze vztahu odejit, kdyz byla jeste mladsi a mela vetsi sanci najit si nekoho noveho, ale ted po letech stravenych vedle naseho otce, ktery ji psychicky vydiral, pripravil ji o vlastni zname a kamarady a totalne ji znicil sebevedomi, uz nema sanci a silu odejit. Tak ji ceka jen zivot vedle cloveka, ktery si ji je jisty a podle toho se k ni taky chova. Je to hnus. Nikdo mi asi neuveri, kolik ponizovani, stresu, hadek a psychickeho vydirani jsme si vsechny uzily... jen je mi moc lito, ze maminka bude tohle vsechno snaset dal, i kdyz jsme se ji se sestrou snazily premluvit k rozvodu, uz nema odvahu...

chlapa brucouna jsem taky mela doma-ovsem misto bruceni se jednalo spis o hystericke vycitani vseho mozneho(i nemozneho)Navic strasne zarlil(treba mu pripadalo,kdyz jsme se bavila s nekterym z jeho kamaradu ,ze jsme se urcite domluvili na nejakem sexu-to mi prislo dost k smichu!) a kdejaka malickost z nej dokazala udelat besnici monstrum!Byli jsme spolu ctyri roky,z toho prvni dva byl jako andilek,ale jakmile citil,ze uz me ma vicemene "jistou",choval se priserne.Milovala jsem ho,ale nakonec jsem se premohla a rozumove usoudila,ze tohle nejsem ochotna snaset a odesla(skoro me pritom zabil).Bolelo to,ale ted rozhodne nelituji.Mile damy,jestli se k vam nechova tak jak by mel,necekejte,ze se neco zmeni(nezmeni a pokud,tak jenom k horsimu).Nicmene to pro me byla poucna zkusenost a ted uz si nenecham libit nic,co je mi proti srsti.Pravdou ale je,ze jsem svobodna,bezdetna a slusne vydelavajici,takze existencni starosti po rozchodu mi odpadaji(a to je asi to,co vetsinu zen s detmi drzi ve vztahu,ktery uz vztahem ani neni).

Milá zoufalá, udělala na mě dojem tvá odvaha řešit problém a držím ti palce! Jsi prostě skvělá! Zoufalost a smutek časem přejde, zkus jí pomoci nějakou fyzickou aktivitou (sport, jóga,...), funguje to! Natrénovat tělo na výrobu hormonů radosti endorfinů a trošku si při tom zlepšit kondici nikdy nemůže škodit. Nauč se věnovat čas sobě a trochu se s dcerkou rozmazlujte. Nemusí to vůbec stát žádné hříšné peníze. Udělala jsi jedinou správnou věc, život máme každý jen jeden a každý den je příliš vzácný na to, abychom si ho nechali otravovat druhými. Napiš, jak to jde.

Souhlasim s Ginou. Udelala jsi velky krok,ze ses rozesla a bud rada. Uvidis,ze se vschno za cas zase zmeni a ze ti to bude pripadat jako zly sen!!!!

Zoufala, nezoufej.Mas dceru, mas pro koho zit, pro koho pracovat, pro koho byt mila a krasna. Je zbytecne brecet do polstare, radeji se usmivej, ze jsi dokazala odejit od cloveka, ktery Te jen zneuzival. Zivot se Ti bude menit kazdy den. Dobri lidi stale ziji, pratele Te neopusti... naplni Tvuj zoufaly cas a brzy opet bude svitit slunicko a smat se na spolu s Tebou.

Pro všechny, které mi napsaly: Tak jsme si vážně promluvili a on mi oznámil, že již o náš vztah nemá zájem. Našel si mladší a prý hezčí. Vyřešila jsem bytový problém, finančně na tom nejsem nejlépe, ale dá se to přežít. Jen každý den brečím do polštáře a je mi mizerně, opravdu mizerně!!! Doufám, že čas bude milosrdný a já zapomenu.

Najdi si milence. Pofouká ti bolístky, přestaneš být ZOUFALÁ a ten doma aň funguje tak jak mu to vyhovuje - má svůj klid ( ty svého živitele). Oba si od sebe odpočinete a on se časem začne snažit sám. Zatím přestaň tolik usilovat o jeho přízeň.

Zoufala, docela se divim, ze jsi to vydrzela tak dlouho. Proc jste vlastne spolu? Myslim, proc on je s tebou? Podle me by bylo lepsi od nej opravdu odejit. Ale nejdriv si s nim zkus v klidu promluvit. Naznac mu, ze opravdu premyslis o odchodu. Uvidis, jak bude reagovat. A jestli debata s nim k nicemu nepovede, tak se sbal. A neboj! Vzdycky je nejtezsi udelat ten prvni krok. Pak je to sice taky tezky (ten prvni cas). Pochybujes o tom, jestli jsi udelala spravnou vec, treba i premyslis o navratu. Ale po case najednou zjistis, ze bez nej fakt muzes zit!!! Ver mi. Chce to jen trochu casu. Clovek si zvykne na vsechno. I na tak radikalni zmenu. Ovsem svuj odchod samozrejme naplanuj. Nejdriv sehnat nejake to bydleni a spocitat si, jestli sebe a dceru uzivis... Drzim palce!

Zoufala, dolu si psala ze on je tvuj "partner", tak jsem myslela ze neni tvuj manzel, nebo jo? Kdyz se takhle bez respektu k tobe chova, drive nebo pozdeji te sam bud vyhodi nebo svym chovanim prinuti k odchodu, proto by bylo lepsi kdyby jsi se zacala pripravovat.

Zoufalá: Tvůj manžel si je zřejmě jistý, že bys ho neopustila, neboň jsi na něm závislá dá se říct existenčně, proto souhlasím s Nenou. Čím dřív se Ti to podaří tím lépe pro Tebe i pro dceru.

Zoufala, bylo by to mozne kdyby jsi zacala setrit stranou a opatrne planovala odchod? Chapu tvou situaci, ale takle to pujde jenom k horsimu, ver mi.

Mockrát jsem si s ním chtěla promluvit, že mi tento styl života nevyhovuje, ale vždy se strašně rozčílil a přestal se se mnou bavit. V poslední době mi pouze řekne, že jemu to tak vyhovuje a pokud se mi to nelíbí, tak můžu jít. To se týká i sexu, vždy jsem měla sex ráda, ale snažila jsem se respektovat, že jeho to nebaví. Strašně mi to chybělo, ale náš vztah byl pro mne důležitější. (Nedávno se mi "doneslo", že spí s jinou, ale nemám to potvrzené.) Cítím se nyní jako pouhá služka a rozum mi říká, že bych měla odejít - aň to stojí, co to stojí - ale bojím se. Co myslíte? Názor druhých mi snad pomůže v rozhodování.

Zoufala souhlasím s Lili, zeptej se ho tohle není normální vztah mezi mužem a ženou.Držím palce

Leah:
jsme na tom dost divně. Momentálně jsme oba nemocní takže je sex víceméně tabu. Ale mám pocit, že se sexem jsem v poslední době začínala vždycky já. I přesto, že na začátku se ten můj mohl strhat....:-)
Co s tím? Možná je to 1 roční krize, i když to je asi blbost.

Zoufala, rozhodne by jsem trvala na tom aby me vysvetlil proc tohle dela. Pak napis co rekl a my poradime dale.(Ale i milovani 4-6 za rok se mi zda hrozne malo, tobe to tak vyhovovalo?)

Poraďte mi někdo! Žiji s partnerem šest let - poslední dva roky přijde domů, lehne k televizi s novinami a nesmím jej rušit - prý je utahaný z práce (soukromě podniká), vyjímku tvoří pouze donáška jídla. V pátek, sobotu i neděli dopoledne odchází za kamarády do hospody. Nespal se mnou už půl roku (dříve tak 4-6x za rok), raději se se mnou pohádá, než aby se se mnou miloval. Mám ho ráda, ale už se to nedá vydržet. Když jej opustím, nastanou mi obrovské finanční a bytové problémy, mám dceru z dřívějšího manželství. Jak by jste to řešily?

Jittko, no treba se mu nechtelo. Mozna byl utahany, tenkrat. Jak jste na tom ted?

Bydlíme spolu 4 měsíce, krom toho se známe skoro rok. A právě jsem se dozvěděla hroznou věc. Když jsem taktně navrhovala, abychom šli do postýlky a milovali se, tak se příšerně zatvářil a naznačil, že se mu nechce. Co mám dělat?

Ten tvuj je otrokem svych techn. "hracek". nesnasim kdyz je nekdo tak zavisly, na cemkoli,

Zena muze od PC: už jsem to vyřešila. Prostě chodím domu později. Vzhledem k tomu, že jsem bez závazků si to mohu dovolit. Občas zůstanu déle v práci, jdu se podívat po obchodech, apod. Nemá vůbec žádnou cenu se hnát z práce rovnou domů, když vím, že ho stejně najdu u PC.
V poslední době jsem si všimla, že můj přítel, jakmile ráno vstane, tak první, co udělá, že jsi jde zapnout PC a podívat se, jestli nemá zmeškaný hovor na mobilu :-(((((
Co s tím?

Jittko, to s Tebou soucitim.Ja ma doma totez, silene. Je to PC manie.
Meli by se take z toho ti chlapi lecit. Divim se,ze tu jeste neni nejaky clanek k tomu-znam uz desitky zen, co tohle musi doma trpet.

Lola: ještě aby mu to vydrželo :-)

No, vzdyt to je nejmin co muze udelat, jit na solidni veceri.

Kiki, ale váleční pole se krapet uklidnilo. Zatím je vše OK. Spíš máme teď nějak moc práce, než abychom na takový věci teď mysleli. Naštěstí. Přijeli známý, takže jsme se jim museli celý víkend věnovat. Nebyl čas řešit nějaký neshody. Naopak nás to zblížilo.
Jsem zvědavá, jak dlouho to vydrží.
Choval se jak beránek. A na Valentýna objednal stůl v luxusní restauraci....:-)))

Jittko, tak co noveho na domaci fronte?

Star, Halina: je to bezcitnej parchant. Sorry, že to říkám takhle na rovinu, ale víceméně myslí jen na sebe a na svoje pohodlí. I když spolu bydlíme (ne moc dlouho) mluví o nás stále jen v jednotném čísle...apod.
Zrovna mě šíleně naštval, takže na jeho zápory ve velké míře převyšují klady.

Jittko, promin, ale zda se mi ze tvuj pritel s tebou zachazi jako se sluzkou nebo se psem. Prosim te, napis mi proc ho milujes (dobre vlastnosti)?

Jittko, ze se na nej nevykasles! Najdi si nekoho jineho, co ma zajmy jako ty.

Jo chlapi jsou prostě ubručený a hotovo. Asi to maj daný od přírody. Např. dnes (o to se s vámi musím podělit). Přijdu jako vždy utahaná a zničená z Práce někdy kolem šesté hodny odpolední. Každý den si po cestě domů přeju, aby na mě můj miláček čekal kdekoli jinde, než-li klasicky u počítače. Bohužel zatím se mi to nesplnilo a asi ani nikdy nesplní. On u počítače sedí někdy od půl devátý ráno až doteď (a to je 21,06) a vsadím se o všechno, že tu bude sedět ještě tak dobrou hodinku.
A za tu dobu na něj nesmím ani mluvit, ani sahat ani jinak upoutávat jeho pozornost. Myslím, že i kdybych tu tančila nahá na stole by si toho sotva všiml. Pouze mi bylo povoleno před něj pokládat jídlo, pití a možná tak ještě protivně zvonící telefon.
Takže mi nezbývá nic jiného než se usadit k vedlejšímu compu.....

ZlodějKvakoš: to snad není možný, kamkoliv tady vlezu jsi ty...:-)

To je fakt hrozny. Muj manzel nerekne toho moc (ani nemame o cem mluvit), ale na telefonu nebo osobne s jeho kamarady nebo kolegy je schopen zvanit hodiny.

Ja chodim s medvidky na med.

Kecas Starce, jses uchylnej.

Katy, asi máš v hodně případech pravdu, ale asi ne ve všech, soudě podle sebe, ale asi ne´jsem učebnicový případ.

Víte, co si myslím já? Doma chlapi bručí místo aby hýřili vtipem proto, že nemají před kým. Tu, se kterou žijí už v podstatě mají jistou a jak je známo, tak muže nejvíc baví "lov", balit někoho, uhánět, dokázat si, že na to mají. Tak proč by doma měli tu svoji ohromovat, když už ji vlastně dostali?

Bedy, tak jsem si to přečetl. Díky za tip. Je to trošičku off topic, ale když se mám rozepsat...Příroda ani podvědomí není náš osud. "Nad" podvědomím tu máme superego a systém společenských hodnot a norem. Vzájemný tlak těch systémů vytváří ten nepříjemný zmatek v duši...sakra, doufám, že tu neni nějakej neuropsycholog, jinak bych dostal držkovou. Já jsem jenom obyčejný multioborový autodidakt (víceméně) s bakalářským titulem na FSV UK.

Aaaaha. Ale trošičku jsi se opozdil zloději. Copak??? Zíral jsi v rubrice Pít-nepít jako tele na nový vrata, když ti to redakce smázla, viď??? DADA: To se mi moc líbilo. Ale nezapomínej občas tak na med. To mají medvědi moc rádi. :-)

Čau Bedy , ty lidovky jsem četl. Je to jednoduchý , nejlepší si za manželku pořídit černošku nebo rákosnici - služku . Neremcají ,makají a jěště jsou dobrý v posteli . Navíc jsou rády , že to všechno můžu dělat . Ne jako ty naše ženský co maj furt nějaký problémy a akorát nám ztrpčujou a votravujou život .

Tak KYBORGU, zůstal jsem dle tvé rady v klidu, ale už se mi stýská po nějakém komparativci s komparátorem (to je takové malé pukrle pro tebe, vzdělanče). Četl jsi dnešní LN (str. 12) o centru vnímání jiných ras? Jak to asi funguje v rasově smíšených manželstvích? Nalistni to a rozepiš se...

Kdykoliv brouzdám a zjišňuji, co se kde děje, tak Medvěd nervózně bručí v obýváku a mlátí lžící do talíře. Houknu na něj, že má polévku v hrnci, aň si ji ohřeje v mikrovlnce. Prý v tom hrnci pěkně hnusně vypadá a dělám mu to prý naschvál, když sama dobře vím, jak má rád, když mu ji ohřeji sama. Vím, ale u svého internetu přesto vydržím. Tak se naprudí a ohřeje si ji sám, ale celý večer už vydrží bejt otrávenej, ubručenej a dostávám kontrolní otázku, jak ještě dlouho míním viset na počítači. No nic, tak slez, říkám si a odcházím do svých koupelnových lovišň. Když se náhodou vykřivím a polévku ohřeju, tak spolu bručíme v idylickém tandemu. Ale probůh, aň to nikdo nebere jako zaručený recept, protože jsou muži, kteří přímo nesnáší ohřívanou polévku.
Medvědová

ahoj ja sem bejvalej Kvakoš , změnil jsem si jméno aby se za mě už nikdo nevydával a nepsal sviňárničky . Já teď práve taky bručím ale v krimu , jsem tu za incest . No jo to je život

Tohle je asi jedina moznost, jak ty moje kecy utnout.V podstate opisuju to v co se ted veri, ale jsem tak blbej, ze nechapu, ze za par let bude vsechno treba jinak. Rad se homim.

Kacere, to bylo dobrý, hehe. Začínáš se mi líbit. :-))) Eviku, promiň, ale fakt jsem se neudržel. Mezi náma, nevěř tomu. Některé oblasti pravé mozkové hemisféry jsou patrně dominantnější u žen. Co vím já, tak to například způsobuje horší prostorovou orientaci žen, a tudíž například problémy při couvání. Ale to je zobecnění a ne pravidlo.

Evik nepoužívá ani jednu polovinu mozku!

Eviku, doufam, ze se nezivis vedou, ci netrousis tyhle blbiny jinde.

JE VEDECKY PROKAZANO ZE MUZI VYUZIVAJI POUZE LEVOU POLOVINU MOZKU.

Kazdy si doma musi nekdy zabrucet, takovy je zivot, ale nesmi se to prehanet, to je potom peklo.

Zeny, co s přibývajícím věkem klesá a klesá?

90%mužské mozkové kůry tvoří sex.S přibývajícím věkem,klesá a klesá...Přesto se snaží ve společnosti dokazovat pomocí vtipu jaký je býk.A doma fantazie a vtip dojde.Nastává mužské klimaktérium (BRUČENÍ).

Jooo, dunjo, chlape!!! Na tebe taky nesmim zapomenout!!! Gumový medvídky miluju a nechávam si je rozehřívat v mikrovlnce. To je pochoutka!!! A taky možná důvod, proč pak nebručim. Oni ty mikrovlny prostě nesnášej!!! Aaaaaaa...toho Čuka a Geka jsem sjel dokonce čtyřikrát. Príma četba.

Bedy, zustaň v klidu. Ty na tom nebudeš s tou (emoční) inteligencí zas tak špatně. Chyba je v tom, jakym způsobem k nám přistupují vlastní rodiče (a rodiče jejich rodičů, atd.). Protože rodiče často o svých pocitech (kromě pocitů typu hněvu)hovoří spíš s dcerou, dostává se holkám víc informací o emocích než klukům. Když rodiče vyprávějí holce příběh, používají mnohem víc citlivých výrazů než v případě syna. Se synem matky spíš probírají příčiny a následky pocitů typu vzteku... U nás žádné ústavy emočního vzdělání nejsou a výchova na základních školách...no, škoda slov. Ale ve Státech takové kurzy na mnoha školách existují anebo se zavádějí.
To Melisa: Když budeš s tim svym mluvit "o věcech", o ženskejch, o sportu, případně s nim budeš provozovat nějakou jeho zálibu (kromě sexu), určitě si s nim skvěle popovídáš. :-)))
Já teď na nějakej čas odcházim bručet na cyber a budu vás sledovat. Až zažiju nějakou zajímavou příhodu, tak se s váma o to podělim. Třeba nevěra na internetu - to je téma!!!
P.S.: Pepiku, nejseš ty ten Pepek přezdívaný Vyskoč ze Švejka???

Bručim, co bych si sakra nezabručel. Vždyň jsem, jak napsal Kvakoš, méně výzrálý a vykazuji nižší emoční vzdělání. Někde se stala chyba. Prosím tedy Kvakoše, zda by mi pomohl najít vzdělávací ústav EMOČNÍHO VZDĚLÁNÍ. Dá se z toho i odmaturovat? A jak prosím tě známkují? Určitě o tom víš hodně, protože píšeš-li o něčěm, pak to musíš znát, ne? Mít to zažitý. Není přece možné, aby jsi jen opisoval knížky, že ne?...

Cua Melisso vitej zpet :-) Na Kvakoše ser , je to vůl.

To ze doma nekdo bruci je zpusobeno nadmernou konzumaci gumovych medvidku, tzv gummi bears, kteri protestuji proti pozirani a nasledovne v zaludku bruci. Pro ty co by meli vetsi zajem doporucuji publikace: Neznalek ve Slunecnim meste, Cuk a Gek a Kral sedych medvedu.

Meliso, to je tvůj problém, nemáš mít doma hluchýcho a venku němýho. Sbohem.

Meliso, kdes byla, holka ?

Hele to musím vždycky napsat heslo, když chci něco hodit do placu? to je pakárna!!!!!!!!!!!:-((((

no jo - koukám jako blázen, co se za mé nepřítomnosti změnilo?!
K tématu: můj miláček toho moc nenakecá ani venku ani doma, takže co s tím ty inteligente co sem přepisuješ texty z odborné literatury?

KUK
ONO TO NĚJAK DIVNĚ FUNGUJE?

To je dobrý, tady je potřeba se zaregistrovat a už je tady mrtvo... Zdravím Kvakoše. A chlapi, zabručte si doma, je to vaše právo !!!

To, že partnerovo bručení doma je projev nedisciplinovanosti, to je grandiozní nesmysl. Ten úvodník k tématu psala určitě žena. No nic. Jestliže existuje na domácí půdě nespokojenost s čímkoliv, pak to má VŽDY nějaké opodstatnění a v žádném případě nejde o nedisciplinovanost. Tam, kde se nekomunikuje, tam existuje problém na obou stranách, jak na straně partnerky, která sama nemá energii, chuň nebo um partnera patřičně motivovat, tak na straně partnera, který nechápe, a mnohdy se díky tradiční výchově ani nesnaží, chápat emocionální stavy partnerky. Co se týče manželské komunikace, je možné, že někteří muži patrně v manželství vykazují nižší emoční vzdělání, vyzrálost. To ale není pravidlem.
Muži mají sklon k tomu uzavírat se do sebe, ženy zase častěji kritizují svoje manžely. Ta asymetrie je způsobená tím, že ženy mají ve vztahu roli "emočních manažerek". Považují za svou povinnost prohovořit a vyřešit sporné otázky a problémy. Jejich manželé však velmi neochotně diskutují o tématech, která je rozčilují. Když žena vidí, že se její muž snaží "vycouvat", začne si stěžovat hlasitěji a intenzivněji a postupně přejde až ke kritice partnera. Když manžel vidí, že je předmětem kritiky a pohrdání své partnerky, začne upadat do myšlenkového stereotypu "nevinné oběti" nebo "oprávněného rozhořčení". (co, Kačere? :-))) Kdyby měl někdo zájem, pro poučení odkazuji na D. Goleman, Emoční inteligence, s. 129-145

Doma se s tim asi nic delat neda,protoze jakmile jen neco reknu hned je zle a uz je ohen na strese.

Sakra, tady to nějak divně funguje... Pardon za předchozí "oo" :-))) No nic, k tématu: Já jsem včera přišel k večeru utahanej z práce domů, kde byla nalezlá sestra mojí manželky a kde si hrály dvě děti (jedno moje). Všude roztahaný hračky a jekot dětí. Bylo mým svatým právem bručet, brblat a bejt nerudnej. Chlap potřebuje po práci aspoň chvíli klid. A ve společnosti, když mužskej září, má bejt jeho manželka ráda, že si nevzala nekňubu! Papa

oo

Můj tchán byl zářným příkladem - rád měl přijímání návštěv (píšu přijímání, protože on vskutku se choval jako "pán"), které hostil, báječně a vtipně bavil, jedním slovem dokonalý gentleman. Ve skutečnosti, tedy spíš v nejužší rodině, to byl despota, protivný ironický chlap, který nedovolil ani aby se uklízelo, když v obýváku po obědě spal. To všichni museli zalézt do kuchyně a počkat, až jejich vládce odejde do kavárny...

No, u me je to jen nekdy. Ja se treba na verejnosti ke sve drahe polovicce lisam a pak doma jsem nervozni. Ale zas tak casto to neni. Myslim, ze v mem pripade jde spise o naladovost.