Vydělávám víc než manžel. Zprvu mu to nevadilo, teď ale máme krizi

Ještě obecně k té časové vytíženosti - nedělala bych automaticky rovnítko v tom že má někdo méně času kvůli vyšší pozici. Ano, mlže to tak být ale taky nemusí. Já proacuju ve stavařině od mého prvního zaměstníní jako asistentka stavbyvedoucího s klasickým nástupním platem, jsem se postupně vypracovala na vedoucího projektu s platem více než trojnásobným. ale času v práci trávím pořád stejně 8 hodin denně. Je to tak protože to tak prostě mít chci, svoji práci zvládám v určeném čase a odmítám v práci blbnout do noci. Nejsem workoholik. Tak že z pohledu času doma by na mně chlap nepoznal jestli mám peněz málo nebo hodně.
Navíc na své pozici mám tu výhodu že dle potřeby si můžu vzít homeoffice a nikomu to nevadí, tak že jsem mohla být v pohodě doma třeba když jsme rekonstruovali koupelnu....
Zkrátka nedělala bych automaticky rovnítko mezi vyšší pozicí a menším časem na rodinu.

Dmitra: To nevadí. Buď ráda, že můžeš dělat všechno, co dělat chceš a umíš, že máš dostatečný prostor pro sebe. Já jenom přemýšlela o tom, co trápí muže z článku.

Dmitra: Rozhodně jsem to nemyslela, tak že žena má hrát chudinku. S tím bych nikdy nesouhlasila, mám to v rodině a vím jaké je to hrozné a hnusí se mi to. Spíš aby to bylo v rovnováze, umět přiznat, že na všechno nestačí a že on si může zahrát na rytíře. Jde i o maličkosti, otevřít utaženou sklenici, zvednout něco těžkého, vyslechnout a poradit atd.. není o tom dělat že nic nezvládnu sama, ale podělit se o břímě. A s těmi pěnězi to myslím tak, že mu třeba dává najevo, že ona vydělává víc a tak má větší práva atd. Ano, to je pravda partneři mají být rovnocenní atak to musí fungovat i na druhou stranu, když žena má víc, stejně tak když muž má víc. Nebrat to jako tvoje a moje ale NAŠE a o vše se dělit.

helza: Prepáč, ale celkom nerozumiem, čo by ma to malo vlastne nenápadne a nepochopitelne zožierať?

Dmitra: Krom toho, to nikdy nevíš. Možná budeš rok, dva, možná déle, možná kratší dobu šťastná a velice spokojená. A potom tě to začne zvnitřku, nenápadně, nepochopitelně užírat. A ty vůbec nebudeš tušit, proč vlastně nejsi šťastná, když se věci dějí přesně tak, jak sis to přála.

Dmitra: Chápu tě. Proto jsem taky napsala: "je rozdíl, když muži předám kus této péče a když si ji muž sám od sebe přivlastní, byť ji ráda a dobře zvládám." Já milovala svou rodinu, domácnost a péči o ně. Dnes mnoho domácích prací dělá muž (jsem na vozíku) a já se cítím opravdu blbě. Prostě žena, která má ráda roli hospodyňky se frustrovaná cítiit bude, když ji o tuto roli muž připraví stejně tak, jako muž, který se cítí chlapem, jelikož se umí postarat o rodinu - tedy ji finančně zabezpečit a najednou mu dojde, že je jako živitel zbytečný.

ivca001:
A ty si vážiš chlapa, pred ktorým musíš hrať chudinku, aby sa miláčik necítil nepotrebný a vyšachovaný?Tiež dúfam nemyslíš vážne: "nedávat nijak najevo, že ona je ta co drží opratě a ovládá jejich ekonomickou situaci, třeba nechtě používá věty, které v něm ten pocit evokují."...väčšina chlapov keď dostane pridané, tak o tom vie polka rodiny a všetci kamaráti. Keď ostane žena na materskej, tak si tiež polka z nich rypne, ako živia rodinu...a ak je to naopak (poznám veľa vzťahov, kedy žena aj na materskej zarába viac ako jej partner), tak má byť ticho, aby nemal traumu???Očakávam vedľa seba rovnocenného partnera, nie niekoho, koho traumatizuje môj úspech. Mňa úspech môjho partnera bude tešiť. To isté očakávam aj od neho.

helza: Starostlivosť o domácnosť považujem za niečo ako nutné zlo. Viem, že sa to musí urobiť, urobím to, ale nepociťujem z toho žiadne uspokojenie ani radosť. Nevidím dôvod, prečo by som túto činnosť mala vykonávať sama a ak by sa stalo, že môj partner preberie moju časť povinností na seba, tak mu budem ledatak vďačná a žiadne pocity frustrácie mať rozhodne nebudem.

Souhlasím s tím co napsal Hynek, ne tedy se vším, ale zřejmě se manžel cítí méněcenně a nepotřebně. Muži mají potřebu být tím ochráncem pánem domu. Žena se zase může nechat hýčkat a ochraňovat. Muž potřebuje mít úpocit, že je potřebný a že ho žena (rodina) potřebuje, proto pokud žena vše s přehledem zvládá sama a je v tom lepší než on cítí se nepotřebný a vyšachovaný. Je potřeba hrát tu roli a nechat muže, aby zastával své místo v této roli, to ale neznamená opustit skvělou práci, jen dát muži více najevo, že ho stále potřebuje, že stojí o jeho rady a pomoc ( to neznamená nařídit mu ať umyje kuchyň a vyluxuje). Ukázat trochu zranitelnosti a nechat muže ať pomůže. A samozřejmě nedávat nijak najevo, že ona je ta co drží opratě a ovládá jejich ekonomickou situaci, třeba nechtě používá věty, které v něm ten pocit evokují. Třeba "Teď když vydělávám tolik, tak si můžeme tohle koupit.." "Vydělala jsem si na to, tak si to pořídím!"....

Já bych možná viděla problém především ve frustraci muže. I když máme rovnoprávnost, přece jenom se žena necítí dobře a je skutečně frustrovaná, když jí muž "uzme" něco z péče o rodinu a domácnost. Abych nevzbudila předem nevoli, je rozdíl, když muži předám kus této péče a když si ji muž sám od sebe přivlastní, byť ji ráda a dobře zvládám. Stejně tak může být frustrovaný muž, když mu žena jaksi přebere roli živitele rodiny, navíc, aniž ji sám o to žádal. To, že jsou na tom finančně lépe s tím nesouvisí. I muž, který s radostí přijme správu, že žena bude vydělávat víc a že budou v balíku, že už nebude rozpočet záviset na něm a tím se mu uleví, že třeba ani nemusí chodit do práce, kterou nenávidí a která je nad jeho síly, po nějaké čase frustraci pocítí. A pokud tento pocit nepojmenuje správně, pokud jej bude považovat za primitivn závist a podobně, nedokáže jej pochopit a bojovat s ním. Protože sám netuší, co se s ním děje.

Ať si paní vymyslí,že bere míň,na účet si může dávat to samé,co má manžel (jestli mají účet společný? nebo on má k němu přístup?) a přebytek peněz ať si dá na jiný,dejme tomu "tajný"....Muži mají někdy divné myšlení...Možná je ale problém spíš než v penězích v postoji manželky: hraje si i doma na "šéfku",aniž si to uvědomuje.To by jí mohli říct do očí děti.Možná stačí se trošku víc věnovat muži a dětem a bude vše zase o.k.

Elynor: no jasně, s tím souhlasím - však píšu, že s rozumným postojem a domluvou to jde. Ale nesmí to jasně "zaúkolované" z pozice jednoho z partnerů.
A ano - z článku nejde udělat kdovíjaký závěr, paní to popisuje ze svého pohledu. Kdyby nám tu napsal manžel, asi by to vyznělo jinak.

Mata69: ohledně té domácnosti - jistě, domácnost je společná a měli by se manželé starat společně. Ale to "společně" musí nastat na základě vzájemné dohody, která bude oběma vyhovovat, ne že jeden automaticky něco očekává, a diví se, když to nepřijde, nebo začne přidělovat manželovi a dětem úkoly z pozice "já vydělávám, tak vy budete dělat to ostatní". Z toho článku se sice moc věcí člověk nedozví, ale je zjevné, že paní se domnívá, že jenom její pravda a pohled na věc je to jediné správné a že nemíní diskutovat, prostě ona to tak chce a basta. Přece nepustí takovou úžasnou práci kvůli něčemu tak nepodstatnému jako je manžel a děti.

Ono je možné, že paní zastává tu manažerskou pozici i doma. Ani si to nemusí uvědomovat. Podobně jsou na tom například i učitelky - taky mají tendence dirigovat svoje bližní jako žáčky ve škole a vůbec jim to nepřijde, a když jim to někdo řekne, tak se buď hrozně diví, nebo urazí. Dlouhodobě je to ale nesnesitelné. Taky bych chodila někam pryč, lhostejno kam, abych unikla drilu manažera... a že nějakých 10 tisíc fakt nestojí za to, aby člověk kvůli tomu přišel o rodinné zázemí, to paní zjistí, až se to stane, jenže to už bude pozdě.

Vymeniť chlapa, prácu si ponechať...

hynek: dobrý pohled "z druhé strany" barikády :-)
Jen mě trochu zaráží toto: " haprující domácnost (logické vyústění, neboť nelze vše stíhat), nedostatečná péče o dítě (mnohé feminismem a kariérismem přesycené matky by byly nejspíš šokované pohledem svých potomků) a nefungující manželka. "
Mám tomu rozumět tak, že haprující domácnost, nedostatečná péče o děti je čistě vina manželky? Že aby domácnost fungovala, MUSÍ jí vést manželka? Nejde to obráceně, že když má žena lukrativnější zaměstnání, nastoupí v těchto věcech partner? Partnerova péče o domácnost je věcí dobrovolnosti, kdežto manželky povinnost? Stejně tak péče o děti? A co to je "nefungující manželka"?
Nevím nevím..u nás to funguje půl na půl - kdo je doma (rozuměj z práce) - ten se stará. Peněz nosíme domů s manželem zhruba stejně. A bereme to jako jednu "hromadu". Mám přátele, kde leta byla žena ta,co se stará a manžel byl "hlava rodiny" se vším všudy (i tím rozhodováním). Situace se vyvinula tak, že manžel zůstal doma a manželka je ta, co teď vydělává peníze. S rozumným postojem a domluvou to jde. Nejhůř mi přijde to nesou obě tchyně takovou situaci. V očích jedné je zeťák "budižkničemu".
Obávám se, jestliže tímto (že žena vydělává víc) utrpí ego manžela, pak je všechno prd platné. A případné signály manželky, že ona je, která vydělává a rozhoduje, to ještě přitěžují. Primárně tam nebude potíž v tom, že manželka vydělává víc - obávám se, že tato situace jen ukázala tváře obou zúčastněných.

janky: A nejen kamarádů. Byla jsem v podobné situaci. Měla jsem téměř dvojnásobek platu jak manžel. On to ustál, protože věděl, že peníze potřebujeme. Me tak jeho spolupracovníci. Navíc jsem dojížděla vracela se pozdě domů a manžel se musel postarat i o 2 děti. Jemu to nějak nevadilo, nikdoy jsme se o tom nebavili, prostě peníze byly naše. Jenže časem se situace poněkud zhoršila, já jsem dojížděla, manžel měl odpoledne na krku 2 děti a začal do toho strkat prsty jeho zaměstnavatel, kterému vadilo, že manžel nevisí "na háčku" kdykoliv on přijede po manželově pracovní době. Vyřešili jsme to stěhováním, naše platy se na čas poněkud srovnaly. Problémy ale nepřestaly. V našem případě je ale nedělal manžel, ale jeho šéfové, kteří jezdili řešit problémy po jeho pracovní době, a nemohli pochopit, že on musí nejdřív do školky a do jeslí. Takže další stěhování. Tam už se to uklidnilo, protože děti se už postaraly o sebe. V jednu chvíli to došlo tak daleko, že manželův šéf mi vysvětloval, že musím pochopit, kdo je hlava rodiny. Zeptala jsem se jej, co to je "hlava rodiny" a odpověď byla, že ten, kdo víc vydělá. Konstatováním, že hlavou rodiny jsem tedy já jsem jej šokovala. Měli jsme na vybranou - já si najdu práci, která mě nebude bavit a půjdu dolů s platem nebo změníme zaměstnání oba. Při tom dohadování a dalším stěhování nám děti dorůstaly a už se dokázaly postarat samy o sebe.

Zapojím se, ať je tady aspoň trochu genderová vyváženost. :) Předně je velmi ošidné činit jednoduché a zdánlivě jednoznačné závěry ("asi bych vyměnila chlapa", "případného rozchodu bych se nebála"...). Život má víc hodnot, než je pouze kariéra a "dobré místo", navíc u stárnoucí ženy, která také za pár let může zůstat sama. Nejen bez lukrativní pozice, již obsadí "mladší a perspektivnější", bez finančního zabezpečení, neboť už žádné další výběrové řízení nikde jinde neuhraje či bez šéfa, jehož sympatie přesedlají k "atraktivnějším a schopnějším", ale hlavně bez manžela, možná i bez dětí a širší rodiny, jež obětovala kvůli pouhým(!) "deseti tisícům měsíčně". Inu, každý strůjcem svého štěstí.
Druhak je úsměvná dámy vaše omezenost v uvažování ("kamarádi z mokré čtvrti"). Vyvozovat podobné označení z textu "začal i více chodit na pivo s kamarády, což dříve nevyhledával", ba dokonce hledat v tom příčinu napjatých rodinných vztahů, je vskutku naivní. Tak - obecně - muži nefungují, "Nikdo" se před druhými nezpovídá, obzvlášť když mu žena zahýbá, má malý penis, nebo "vydělává míň". :)
Jistě, o egu, uražené ješitnosti a nedostatku sebedůvěry to u uvedeného manžela velmi pravděpodobně je.
Stejně jako svůj podíl možná nese nevyřčená nadřazenost (což lce vycítit z mimoslovní komunikace), haprující domácnost (logické vyústění, neboť nelze vše stíhat), nedostatečná péče o dítě (mnohé feminismem a kariérismem přesycené matky by byly nejspíš šokované pohledem svých potomků) a nefungující manželka. Drtivá většina z nás geneticky potřebuje mít pocit ochránce jemných ženských stvoření, živitele rodiny, skvělého milovníka a neskonalého obdivu partnerky i "jak pravidelně dýchá". Toť i záruka spokojeného manželství. :)

farah.farah: Souhlas s Vámi

Taky bych se bála, aby se paní nepřipravila o super práci a plat, a nebylo to na houby, protože takový nespokojený chlap si třeba bude stejně připadat uražený a ponížený a místo: Týjo, ona mě má opravdu ráda, ona se kvůli mě vzdala práce.... nebude: Nojo, madam mi ukazuje, jaký jsem ubožák, ona si může vybírat, ona dělá gesta aby mi dala najevo jak jsem neschopnej.....
Měla jsem cosi podobného doma a nikdy se to nezměnilo... když mě oslovili, jestli nechci kandidovat do zastupitelstva, to jsem si vyslechla, že potřebujou jen nějakýho blbečka, co by jim všechno odkýval a podobně... když jsem si chtěla otevřít hospůdku a manžel měl dílnu, vybral všechny peníze z účtu s tím, že ON nás živí, že ON vydělává a ON ty peníze potřebuje na vybavení - moje hospoda je kravina a nikdo tam nebude chodit.. Když jsem měla úspěch, hospůdku otevřela s pomocí půjčených peněz od kamarádek a vydělávala - bylo zle... Kvůli takovému člověku bych svůj sen nezahazovala.... :-(

Osobně si myslím, že taková pozice skutečně nese víc práce, určitě je paní pracovně více vytížená. Možná to pak z pohledu manžela vypadá, že "zanedbává" domácnost. Otázka je, jestli je nutné, aby starost o domácnost vyloženě ležela na manželce...Jestliže je domácnost SPOLEČNÁ, pak je asi i v pořádku, když jí manželé vedou společně. Nejhorší je, když do chlapa začnou vandrovat kamarádi z mokré čtvrti, kteří by doma ani nehlesli, ale v hospodě jsou neskuteční siláci. Manžel je trubka, když takovým dává sluchu a ještě si podle jejich pivních rad chce dělat doma pořádek.
Pak je možná ještě důležité, jak s vydělanými penězi rodina nakládá...Nabízí se myšlenka, že by manžel měl být rád, že paní vydělává dost, byť víc než on - že celkově se rodině zvedne životní úroveň, budou si moci dovolit věci, které by si jinak nedovolili nebo by na ně museli dlouho šetřit. Myslím pěknou dovolenou a podobně.
Možné je, že paní o penězích začala rozhodovat sama, protože "ona je vydělala" a už to tolik s manželem neprobírá - a on má pocit, že utrácí, respektive roste jeho pocit, že je na vedlejší koleji.
Opravdu je možné, že to paní ne úplně zcela vědomě, dává najevo, že ona vydělá víc a ona rozhoduje.
Určitě si ale nemyslím, že by rodinnou situaci zlepšilo to, že by paní opustila místo a práci, která jí baví a kterou má notabene ještě tak dobře zaplacenou. Tohle je problém manžela, kdy mu to nějakým způsobem narušuje jeho EGO a asi v kombinaci ve špatné komunikaci ze strany manželky.

jemu se asi příčí nejen to, že více vydělává, ale asi taky není tolik doma, a nezvládá být úplně "služkou" , a když on má(jako z muž.pohledu-za ní),dělat nějaké dom. práce, tak se cítí poníženě...a nechce se mu asi do toho...a ještě ti kámoši z mokré čtvrti-to ještě asi připepřují...

Měli by si v prvé řadě otevřeně promluvit, je možné že mu dává najevo že ona vydělává víc tak má právo rozhodovat aniž by si to uvědomovala. Ale spíš bych to typovala na tu uraženou mužskou ješitnost. Pokud paní práce baví a naplňuje ji tak jít někam kde dostanu méně peněz aby doma byl klid mi připadá šílené. To není chlap ale děcko. Dítě už mají zjevně celkem velké, tak že případného rozchodu bych se nebála - tohle chce rozříznout a vyčistit, buď se to zacelí a nebo uhnívající část odpadne. :)

Měli by si v prvé řadě otevřeně promluvit, je možné že mu dává najevo že ona vydělává víc tak má právo rozhodovat aniž by si to uvědomovala. Ale spíš bych to typovala na tu uraženou mužskou ješitnost. Pokud paní práce baví a naplňuje ji tak jít někam kde dostanu méně peněz aby doma byl klid mi připadá šílené. To není chlap ale děcko. Dítě už mají zjevně celkem velké, tak že případného rozchodu bych se nebála - tohle chce rozříznout a vyčistit, buď se to zacelí a nebo uhnívající část odpadne. :)

lebahu: spíš bych to viděla na kecy kamarádů z mokré čtvrti...

Asi bych si práci nechala a vyměnila chlapa. Když vám nebude vyčítat výplatu, najde si něco jinýho. Teď je otázka jak vypadá problém z jeho strany, možná nevědomky, možná úmyslně... ale nedáváte mu to sežrat, že ON není živitel rodiny?