Taky máte nějaký oblíbený obchůdek, kam zaběhnete pro mléko, pro kus salámku, nebo třeba pro kafčo, když došlo? A taky máte nějaké nákupní centrum, kam jezdíte pro týdenní zásoby a kde případně (a rády) odlehčíte rodinnému rozpočtu a tlapete domů třeba v nových botičkách nebo tričíčku?
My ještě donedávna měly s paničkou obojí. Ten rohlíkový obchůdek nám zůstal a paní prodavačka mě zdraví: „Ahoj Eninko, už jsi paničku přesvědčila, že správná čivava má mít denně k snídani uherák?“ Vidíte, tam je to prostě v pořádku. Tam dokonce ví, o čem čivavy sní… Ale když jsme se vydaly s paničkou do oblíbeného obchodního centra, tak tam už to moc v pořádku nebylo.
Jezdívaly jsme tam občas docela rády. Panička i já jsme tam dostaly všechno, co jsme potřebovaly a často i to, co jsme nepotřebovaly, ale nedalo se prostě bez toho odejít. Naše oblíbené nákupní centrum nepatřilo ke gigantům. Mívalo dokonce tři parkoviště, na kterých se kromě míst pro auta vyskytovaly i zelené pásy a občas nějaký ten strom! No považte - mohlo tam stát ještě o pár aut utrácení chtivých zákazníků víc, ale někdo fakt přemýšlel hlavou!
Pak jsme tam delší dobu nebyly, protože v létě trávíme čas raději venku a do obchodu jdeme jen za trest. Vystačily jsme s návštěvami maličkého obchůdku a maso nám dodával děda v podobě vlastnoručně nalovených ryb. Když se ale paničce začínaly rýsovat žábry,nedalo se nic dělat a vyrazily jsme na velký nákup.
Jak jsme se tak blížily k obchoďáku, skoro to vypadalo, že panička zabloudila. Já se tedy nedivím, protože ji znám a vím, že dokáže zabloudit i cestou z kuchyně do koupelny. Ale vypadalo to tam opravdu divně. Namísto parkoviště tam stál dost divnej plechovej obří dům, který polykal jedno auto za druhým. Panička zmateně hleděla a dumala, co se to stalo. Mnoho řidičů rovněž hledělo zmateně a nedumalo, nýbrž jednalo, což mělo za následek následné totální ucpání všech příjezdových cest. Pak panička uviděla ceduli hlásající, že když popojedeme ještě malý kousek, dostaneme se na venkovní parkoviště. Jelikož má z podzemních i nadzemních parkovišť kopřivku a ani mně se tam nelíbí, radostně jsme vyrazily.
Jejda, chybka. Bylo tam zařízení, u kterého se musí zmáčknout čudlík, aby vás závora pustila dovnitř. Takové zařízení je i na cestě ven. A obě tato zařízení nefugovala! Řidiči uvěznění za závorou se pomalu propracovávali k infartku, neboť závoru nebylo možné podjet ani přejet a v úvahu přicházelo jen plachtění. Fronta narůstala a my, uvězněné v ní, jsme si zoufaly. Pak auto před námi popojelo asi o tři centimetry, ale i to stačilo, aby panička naše auto dokázala otočit a řekla mi: „Kopřivka, nekopřivka, nedá se nic dělat, Enninko, jedeme do parkovacího domu. Kdyby mě tam ranila mrtvice, snad si vyčenicháš cestu domů.“
A tak jsme do té obludy vjely. Byla tam světelná návěstí ukazující například kolik míst je v které uličce právě volných a pán, co to tam hlídal, se tvářil velmi důležitě. Jeho výraz říkal: „Važte si toho, jak jsme to tu pro vás vylepšili!“ Zaštěkala jsem. Neuměl čivavsky a vůbec nevěděl, že mu na to říkám: „Proti naší vůli!“
No a pak se to stalo. Panička zjistila, že tam vůbec, ale vůbec nejsou značené ani uličky, ani parkovací místa. Žádná čísla, žádná písmenka. Jen patro parkovacího domu. Zkrátka si musíte najít nějaký záchytný bod. Vedle nás pobíhala jedna hodně nešťastná paní, která měla slzy na krajíčku a že prý nemůže najít auto. Že si jako záchytný bod určila červenou fábii, která stála hned vedle….no, co na to říct. Chudák paní, měla mozeček asi ještě menší než já. Řekly jsme si s paničkou, že naše poznávací znamení bude ten uražený roh při sjezdu z vyššího patra. A kdyby se nám podařilo tam zaparkovat pokaždé, nikdy se možná neztratíme. Pravděpodobnost, že ho někdo urychleně opraví, asi nehrozí…
Takže se nám ten výlet pěkně prodražil. No aby taky ne, když jsme se musely odměnit, jak jsme šikovné, když jsme zaparkovaly v té plechové krabici a tak pěkně vymyslely, jak naše auto zase najít. Panička domů dovlekla velký nákup a umělý kožíšek a já jsem si vybrala novou mističku na dobrůtky a zlomila jsem paničku k tomu, že mi koupila kolečko uheráku!
Vaše
Eni