Zvítězil ve VyVolených, ale slíbené vyhrané miliony Milan Vobořil ještě neviděl. Teď spíš bojuje s počasím.
"Žádné peníze jsem nedostal. První přijdou v lednu. Zatím žiji z toho, co jsem si vydělal před tím, než jsem vstoupil do Vily," vysvětluje. "Takže nemám ještě z čeho utrácet a ani neutrácím.
Samozřejmě taková částka se na dlaň nevyplácí, ale časem se v životě objeví. Nakonec právě díky představě těch peněz se dalo ve vile vydržet. Byl bych schopen do něčeho takového jít znovu, ale s jinými lidmi, průbojnějšími. Připadalo mi, že ti, co tam se mnou byli, už v půlce soutěže rezignovali a jakoby se báli. Nebyli zvyklí zakousnout se a jít dál, jako já. Mne život naučil z předešlých profesí, že když už nemohu, tak jsem teprve v půlce."
Milan před svým vstupem do Vily prošel nejrůznějšími zaměstnáními.
"Nejdříve jsem na horách parkoval auta, pak jsem provozoval různé služby, třeba měl nápojové automaty, potom také chvíli pracoval v Německu, montoval jsem izolace, pak jsem zase byl v horském bufetu, v létě na koupališti a teď otevírám bufet na Červenohorském sedle v Hrubém Jeseníku, jehož jsem pár let už majitelem," vypočítává Milan. "Ale to není žádná legrace. Každou chvíli padá sníh a v noci je jedenáct stupňů pod nulou. Tak teď bojuji s počasím, to je moje největší starost."
Ve Vile býval i na dně
Milan přiznává, že tak jednoduché, jak se občas mohlo na kameru zdát, to ve Vile nebylo.
"Samozřejmě došlo i na chvíle, kdy jsem byl na dně. Ale vždycky když jsem si představil ty miliony, tu obrovskou částku, kterou bych nikdy v životě nedokázal vydělat, tak jsem se vzchopil," přiznává. "Byla pro mne fascinující náhoda, že jsem se do Vily vůbec dostal.
Ale to je osud, já věřím na osud. Každý ho máme napsaný, ale musí se mu jít naproti. Když člověk jenom čeká, že si ho osud sám najde, tak se taky nemusí ničeho dočkat. Člověk musí mít odvahu jít do neznámého prostředí, mezi neznámé lidi a rvát se, jak jen dovede. Pak může i zvítězit."