Marie Curie Sklodowská byla nesmírně pracovitá, skromná a pokorná žena, jíž život několikrát drsně srazil k zemi. Pokaždé však dokázala vstát a houževnatě jít za svým snem. Udřená, vysmívaná, hladová a se zlomeným srdcem. Často byla první a prošlapala tak cestičku dalším. Za svou práci získala dvě Nobelovy ceny, nespočet čestných doktorátů i jiných ocenění. Možná by je ale všechny raději vyměnila za život maminky, sestry a manžela.
Už jako čtyřletá uměla Marie číst a svému otci, profesoru matematiky na gymnáziu, dělala jen samou radost. Do školy nastoupila s o dva roky starší sestrou, ovšem do stejné třídy. Vynikala ve všech předmětech, přesto ji nejvíc lákala fyzika a chemie. Po otcově vzoru chtěla vyučovat na gymnáziu. V jejím rodném Polsku však v té době ženy nesměly studovat na univerzitě, proto toužila odejít do Paříže a přihlásit se na Sorbonnu.
Cíl to byl vzdálený, rodina Sklodowských na tom byla finančně dost špatně. Marie si přivydělávala doučováním, navíc doma ubytovávali studenty. Když jí bylo deset let, krátce po sobě ztratila maminku a nejstarší sestru. To ji ještě více sblížilo se sestrou Bronislawou, se kterou později vymyslely plán. Mladší Marie šla pracovat – jako domácí učitelka a finančně podporovala Bronislawu v Paříži na medicíně. Ta ji po nějaké době pomoc oplatila.
A tak se Marie v roce 1891 stala první ženou přijatou na fakultu fyziky a chemie na pařížské Sorbonně. Zpočátku musela dohánět mezery ve znalostech matematiky, fyziky i francouzštiny. U sestry neměla patřičný klid na učení, tak raději trpěla hlady a zimou ve studentském pokojíku blízko univerzity. Dřina se jí vyplatila, v roce 1893 absolvovala z fyziky a o rok později z matematiky. Tehdy také potkala svého budoucího manžela Pierra, vědce, jenž se zabýval krystalografií. Vzali se v roce 1895 a o dva roky později se jim narodila dcera Irene.
Marie stále pracovala, nyní na doktorátu u Henriho Becquerela, jenž ji pověřil zprvu poměrně nezáživným úkolem – zkoumat nový jev, který později Marie nazvala radioaktivitou. Musela dělit uranovou rudu na jednotlivé chemické sloučeniny a zjistit, které z nich jsou zdrojem záření. Brzy objevila závislost intenzity záření na množství uranu ve vzorku rudy. Rozhodla se prozkoumat i další nerosty a došla k závěru, že některé vzorky obsahují dosud neznámý, velmi radioaktivní prvek.
Pierre vytušil, že jeho žena stojí na prahu velkého objevu, opustil svoje výzkumy a začal pracovat s ní. Zkoumali radioaktivitu různých minerálů a po čtyřech letech, v roce 1902, oznámili objev prvku polonium, který nazvali po Mariině rodném Polsku. Byl mnohem radioaktivnější než uran.
O několik měsíců později pak objevili další prvek, ještě silnější než polonium. Bylo to radium. První gram tohoto prvku izolovali ze smolince, pocházejícího z Jáchymova (spotřebovali jej 8 tun). Objasnili také příčinu radioaktivity. Manželé veškeré své výzkumy financovali sami, což bylo velice náročné.
V roce 1903 naštěstí přišel velký zlom. Marie jako první žena v historii získala titul doktorky fyziky a společně s Henrim Becquerelem a manželem Pierrem také Nobelovu cenu za fyziku.
To je proslavilo a Pierre se stal profesorem na Sorbonně. Neměli však moc klidu na výzkum. Pronásledovali je novináři i zvědavci a práce s radioaktivním materiálem, jehož účinky na lidské tělo nebyly ještě dostatečně známé, manželům způsobovaly zdravotní potíže. Oba byli tak zesláblí, že si pro Nobelovu cenu do Švédska nemohli dojet. Marie navíc podruhé otěhotněla. Na svět přivedla dceru Evu, a teprve v polovině roku 1905 se s Pierrem cítili tak dobře, že mohli Stockholm navštívit. Měli obrovský úspěch, brzy však následoval stejně velký pád.
19. dubna 1906 se Pierre stal obětí tragické nehody, spadl pod kola koňského povozu a zemřel. Marie tak ztratila rodinné zázemí, otce svých holčiček i nejoddanějšího spolupracovníka. Paradoxně jí tato rána však přinesla místo profesorky na Sorbonně, coby první ženě v historii. Vedení fakulty totiž došlo k závěru, že jedině ona může manžela nahradit.
I když získala Nobelovu cenu a její práce byla vysoce ceněna, ozývaly se hlasy, které Mariinu teorii o radioaktivitě zpochybňovaly. Nutně proto potřebovala získat radium v pevném stavu, aby jej mohla všem ukázat, to ale bylo velmi nákladné. Curieovi si dříve nenechali patentovat postup získávání radia z rudy a přišli tak o významný zdroj příjmů. Tím se výzkum značně zpomalil. Na objevu radioaktivity se navíc chtěli přiživit různí podvodníci, kteří prodávali „radioaktivní“ léčivé a kosmetické přípravky.
Marie tak získala radium až v roce 1910. Mnohým kolegům „ležela v žaludku“ a francouzská akademie věd ji nechtěla přijmout za členku. Nevraživost se stupňovala i kvůli tomu, že Marie v roce 1911 obdržela druhou Nobelovou cenu, tentokrát za chemii.
Po návratu ze stockholmského ceremoniálu se rozpoutal nevídaný hon. Dostávala anonymy, šířily se o ní různé fámy, a dokonce jí vyhrožovali smrtí. Zhroutila se, myslela i na sebevraždu. Ti samí novináři, co ji ještě před nedávnem vynášeli do nebes, jí teď nadávali do cizinek a Židovek. Nemoc z ozáření u ní propukla naplno a na dva měsíce ji upoutala k nemocničnímu lůžku. Kolabovaly jí ledviny a lékaři se obávali nejhoršího.
Přesto i z této těžké situace dokázala mnohé vytěžit a opět se dostat na vrchol. Francouzská vláda díky druhé Nobelově ceně souhlasila se založením Ústavu pro radium, jehož se Marie v roce 1914 stala ředitelkou.
Během první světové války zanechala výzkumu a vydala se na frontu. Díky ní vzniklo 200 rentgenových stanic a pojízdné rentgenové auto laboratoře. Celkem se v nich podařilo vyšetřit více než 3 miliony vojáků. Marie osobně školila rentgenology a jezdila s jednou z laboratoří.
Po válce nadále vedla Ústav pro radium a také hodně cestovala. Díky americké novinářce se jí splnil sen – získala pro svůj výzkum gram radia, jehož cena byla závratná a sama si jej nemohla dovolit zaplatit. Na oplátku musela navštívit USA. V New Yorku na ni čekaly davy obdivovatelů, cestovala po univerzitách, kde přednášela a sbírala čestné doktoráty. Prezident Harding jí pak osobně předal slíbený gram radia. V létě 1925 navštívila i Československo. Kromě Prahy také Karlovy Vary a doly v Jáchymově, odkud získávala smolinec.
Marie Curie Sklodowská zemřela 4. července 1934 na anémii způsobenou ozářením. Nedočkala se chvíle, kdy její dcera Irene a zeť Fréderic převzali Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity.
Marie byla jako první žena v historii v roce 1995 pohřbena pod kopulí pařížského Panteonu. Dodnes je vzorem mnoha vědců a žen po celém světě.
