MARIE (44): Málem jsem umrzla na běžkách, když se zjevil on | Foto: iStock

Foto: iStock

MARIE (44): Málem jsem umrzla na běžkách, když se zjevil on

I když se vám někdy v životě stanou nepříjemné věci, může se stát, že se pro vás nakonec vše v dobré obrátí. Marie se při jednom výletě do hor bála o holý život, všechno ale dopadlo skvěle!

Je to už patnáct let, ale vždycky v zimě si na to vzpomenu. Tenkrát jsem byla rok rozvedená a vlastně šťastně. Nás vztah vyčpěl, nebyly v něm děti, jednoho dne jsme si prostě řekli, že jsme příliš mladí na to, abychom se vedle sebe trápili…

Tehdy jsem si hodlala nabyté svobody pořádně užít. Běhala jsem po divadlech, chodila na filmové premiéry, na kurzy, které mě měly posunout dál. Do života mi vstoupilo hodně nových přátel, s nimiž jsme vyjížděli na výšlapy po horách. Jen díky nim jsem to období zvládala, protože v koutku duše mě neustále trápily obavy, že zůstanu už napořád sama.

Tehdy v zimě jsme se s přáteli dohodli, že strávíme pár dní na horách. Zamluvili jsme si penzion v Jizerkách a v počtu patnácti lidí odjeli na sněhem zavátý konec světa. Denně jsme nachodili minimálně patnáct kilometrů, večer jsme hráli karty, dělali jednohubky a trochu popíjeli. Jednoho dne jsme se rozhodli, že si túru dáme na běžkách. Podmínky byly dokonalé.

No, naše partička už ale nijak ladně na lyžích nevypadala. Popadali jsme jako kuželky hned na prvním mírném kopečku. Vlastně to byla zábava a zdálo se nám, že plánovaných deset kilometrů i tak zvládneme. Jenže nikdo tak nějak nepočítal s tím, že může dorazit prudká změna počasí – vichr a mlha, že se naše skupinka roztrhne, protože chlapi přece jen sázejí na rychlost a my ženy jsme opatrnější.

Já se držela na samotném chvostu. Měla jsem špatně namazáno, sníh se mi lepil na běžky. Všichni mi ujeli a já nějak ztrácela přehled, kde jsem. Když jsem do toho hodlala pořádně šlápnout, špatně se mi protočila noha a ruplo mi v kotníku. Skácela jsem se pod nejbližší smrček. Mobil nějak nezvládl mráz a zkolaboval. Už jsem se viděla, jak mě zasype sníh a nikdo mě nenajde.

A pak se na cestě zjevil chlap jako hora s bernardýnem. Naložil si mě na záda a odnesl do své horské chalupy vzdálené celé dva kilometry! Kotník mi ošetřil, napojil mě horkým grogem a zavolal kamarádce, kde jsem. Tu noc jsme spolu propovídali celou, nepřeskočila jiskra, ale rovnou ohňostroj.

Dva roky jsme měli vztah na dálku, až jsem se k Mirkovi nakonec přestěhovala. Vzali jsme se a já jsem nemohla být šťastnější. Narodily se nám tři děti a já se do hor šíleně zamilovala. Donekonečna děkuji tomu nahoře, jak to pro mě krásně vymyslel.

Doporučujeme

Články odjinud