Babička
Generace našich babiček, narozených v meziválečných letech (cca 1920 – 1940) rozvody prakticky neznala. Nezřídka manželství domlouvali rodiče, a rodičům se přece neodmlouvá. Že manžela nemilovaly? A co, to přece není hlavní podmínka spokojeného života.
Ženy si zvykly, staraly se o děti a chod domácnosti, muž byl hlavou rodiny a jeho slovo bylo v dané rodině posvátné. Žena ovšem byla krkem oné hlavy, a většinou hlava rodiny „přišla“ na to, co mu krk našeptal do ouška.
Partnery možná nespalovala žhavá vzájemná láska, okouzlení a chtíč, ale vážili si jeden druhého, respektovali se a chovali k sobě navzájem úctu. Děti rodičům velmi často vykaly, a nikdy v životě by je nenapadlo o rodičích mluvit s opovržením. Rozvod prakticky neexistoval, a když se někdo rozvedl, byla to aféra jak hrom a neslo se to celým městem.
Možná i vy jste dostali do mailu hezký obrázek stařičkého páru a u něj dvě věty: Tento pár oslavil 65 let od svatby. Na otázku, jak je to možné, odpověděli: „Narodili jsme se v době, kdy se věci, které se porouchaly, nevyhazovaly, ale opravovaly.“ A to říká vše.
I já před sebou vidím obraz manželových prarodičů, kteří den před naší svatbou slavili šedesát let od svatby. Hašteřili se kvůli drobnostem, jeden na druhého měli spolehlivé „rozbušky,“ které způsobily nanejvýš brblání. Nikdy se ale z jejich chování nevytratil vzájemný respekt a úcta, a nebojím se říci i něha. A tak by to mělo být u všech, a svět by hned byl hezčím místem k žití.
Matka
Generace našich maminek se své mládí prožila už v podstatně uvolněnější době květinových dětí. Toho, s kým stráví život, si vybírala většinou sama a velmi brzy opouštěla rodné hnízdo. Výjimkou nebyly nevěsty před osmnáctými narozeninami, aby čáp či vrána přiletěli do „spořádané“ rodiny, protože jako byl pro generaci babiček nebetyčnou ostudou rozvod, pak pro generaci našich maminek to bylo nemanželské dítě.
Pokud chtěla podstoupit umělé přerušení těhotenství, musela i s partnerem „na pranýř“ – před komisi, která rozhodla, zda smí zákrok podstoupit či nikoliv. V době, kdy se naše maminky vdávaly, byl ještě hluboký socialismus, takže tehdejší „mladí“ neměli moc na výběr, jak své mládí trávit. Mohli si zvelebovat byt, který dostali z OPBH, ti šťastnější měli ještě navíc chatu, kam odjížděli v pátek po práci a v neděli večer se vraceli zpět.
Rozvod už nebyl tabu a u nás ve třídě (bylo nás 32) bylo asi pět dětí z rozvedených rodin – psala se osmdesátá léta. Důvodem k rozvodu býval alkoholismus a podobné vážné problémy. Ne snad, že by se někdy někdo „nezapomněl“ s někým jiným, nevěra – i dlouhodobá – existovala, ale vše se odehrávalo přísně tajně a rozhodně se kvůli tomu nepálily mosty, nestanovovala se střídavá péče a nebylo třeba tolika opatření. Prostě se zatnuly zuby, krize se vyřešila a jelo se dál.
Ano, vztah poznamenaný byl, a dlouho trvalo obnovení důvěry. Někdy se třeba nepodařilo už zcela obnovit, ale rozhodně se kvůli pár chvílím rozkoše nebourala rodina. Děti stále ještě ctily autority, a rodiče a učitelé pro ně byli bozi na zemi. Nikdo by si neodvážil poslat do háje (či ještě hůř) ani učitelku, natož rodiče. Věděly, že nemohou mít vše, nač si prstem ukážou, a nevyváděly kvůli tomu. Nebyly na sebe navzájem kruté a zlé, ke hře jim stačila jednoduchá hračka. Vztahy byly uvolněnější, ale stále platilo, že se za ně bojovalo. Skoro se chce říci, zlatá éra vztahů.
Vy
Buď patříte mezi „Husákovy děti,“ nebo jste se narodila o něco později. Každopádně v době, kdy jsme si hledali, s kým prožít život, už byla „svoboda,“ a tak jsme se do toho nikterak nehnali. Vždyť si přece můžeme užívat, jezdit do zahraničí, podnikat, tak nač spěchat „do chomoutu.“ Vdavky se posunuly, věk dnešních nevěst je o dobrých 10 let vyšší, než byl před pětadvaceti lety.
Doba přinesla celkové uvolnění vztahů, spousta lidí získala ten dojem, že teď může říkat a dělat absolutně co chce, a nemusí se na nic a nikoho ohlížet. A tak se nenápadně vytratila vzájemná úcta – nejprve v rodině mezi partnery, pak pozvolna děti začaly být „free“ i vůči rodičům a učitelům.
Rozvod už zdaleka nepředstavuje stigma, ale stala se z něj běžná záležitost, nad níž se už nikdo nepozastaví. Už se ani nepátrá po tom, proč se ti dva rozvádějí. Zkrátka to tak je, a jediné, co se řeší, je dopad rozvodu na děti, případná střídavá péče a věci s ní spojené. Skoro je dnes vzácnou výjimkou pár, který je spolu spokojen, neremcá a všechno řeší v pohodě a s nadhledem.
Interrupce už také nejsou „žádný problém“ – kdo chce, nemusí nikomu nic říkat, jen zaplatí patřičnou sumu, dojde si do nemocnice, stráví na lůžku pár hodin a pak, ideálně v doprovodu, nemocnici opustí. Nemanželské se staly běžnou věcí, vždyť skoro polovina se jich rodí mimo manželství. Život na hromádce je natolik běžnou záležitostí, že se jí nikdo ani nezabývá.
Pokud na vztahu pracujete (a máte ve svém okolí příklady, kde manželství vydrželo několik desetiletí, přestože to nebylo vždy jednoduché), pak s největší pravděpodobností se svým současným mužem i zestárnete. Ale pokud razíte teorii, když se něco pokazí, je levnější a rychlejší to vyhodit a pořídit si nový kus, pak se z vašeho manžela asi stane „ex č. 1“ a za ním bude kratší či delší fronta dalších „ex.“ Není to škoda?
Vaše dcera
Vaše dcera se narodila buď koncem devadesátých let, nebo je už „dítětem milenia.“ Každopádně už se neseznamuje s kluky na mejdanech, ale na „party,“ Facebook, Twitter a další sociální sítě používá naprosto automaticky a vrtá jí hlavou, jak to, že jste mohli přežít takových let bez internetu, dotykového mobilu a dalších vychytávek, které ona považuje za naprosto automatickou věc.
Svatbu zatím neřeší, pokud vůbec někdy, tak se chce vdávat až po třicítce a děti? Do pětatřiceti času dost. Co na tom, že lékaři říkají něco jiného. Vždyť přece když to nepůjde, je vždy možnost mimotělního oplodnění, ne?
Rodiče a učitelé ji neskutečně točí spoustou otravných příkazů a zákazů. Než nějaký z nich splní, chce vědět, proč. S učiteli se nebojí diskutovat, ale běda jim, když je na něčem „nachytá.“ To se pak pracně budovaná autorita poroučí do horoucích pekel.
Se vztahy a intimními zkušenostmi nikam nepospíchá, ty tam jsou doby, kdy dívenky pomalu s panenkou v ruce seděly v čekárně gynekologie těsně kolem patnáctých narozenin, aby mohly dostat antikoncepci a začaly si „užívat.“ Dobře vědí, že pokud chtějí fungující vztah, musí s partnerem hodně mluvit, být ochotné ke kompromisům… zkrátka teorii mají zvládnutou dobře. To, jak se jim bude dařit v praxi, ukáže teprve čas.