Weight stigma, diskriminace kvůli hmotnosti. Jak se s ní vyrovnat? | Foto: iStock

Foto: iStock

Weight stigma, diskriminace kvůli hmotnosti. Jak se s ní vyrovnat?

Diskriminace na základě pohlaví či rasy je všeobecně známým jevem. V posledních letech se však ve vyspělých zemích stále častěji mluví i o „weight stigma“, diskriminaci na základě nadváhy.

Ze „Států“ až na konec světa

Celá řada moderních trendů, novinek i vynálezů doputovala do staré Evropy z Nového světa – ze Spojených států. Bohužel nejde jen o novinky užitečné či zdravé a všeobecně prospěšné, ale také o trendy zcela opačné. A to se žel bohu týká i „weight stigma“, tedy společenské diskriminace na základě hmotnosti. Dá se tedy předpokládat, že se v nějaké míře bude objevovat i v české společnosti.

Mýty a fakta o stravě a hubnutí podle výživového poradce Petra Havlíčka. Mrkněte na video:

Pokračování 2 / 5

Ženy jsou stigmatizované častěji

Ze statistických dat sbíraných ve Spojených státech se diskriminace na základě hmotnosti týká vcelku nepřekvapivě většího počtu žen než mužů. Krása a štíhlost se v současnosti staly poněkud povrchním ekvivalentem úspěchu a životního štěstí. Naopak nadváha je mnohdy spojovaná s neúspěchem, leností a dalšími negativními vlastnostmi – mnohdy tak činíme i nevědomě. K různým formám šikany od nevhodných poznámek přes posměšky až po urážky pak bohužel překvapivě dochází nejen v běžné společnosti, ale třeba i v lékařských zařízeních a také v zaměstnání a tradičně bohužel i ve školách. Častým tématem pichlavých poznámek je lenost, slabá vůle a neschopnost se ovládat. Což sice může být v některých případech kořenem problému, ale takto laděná kritika a v některých případech až šikana ničemu a nikomu nepomohou! Zejména jde-li o mladé obézní, kteří do svých rozměrů vyrostli v prostředí, které je k tomu nabádalo.

Pokračování 3 / 5

Na stopě obezity

Je paradoxem moderní doby, že se nadváha i obezita stávají fenoménem méně majetných a vzdělaných vrstev obyvatelstva. Řada nezdravých potravin a pochutin je levnější než jejich zdravé ekvivalenty – jsou jednoduše dostupnější. Pokud dítě vyrůstá v rodině obézních rodičů s nevhodnými stravovacími návyky, lze jen těžko očekávat, že z něj vyroste sportovec s chutí konzumující čerstvou zeleninu, ovoce, celozrnné výrobky a další potraviny, které jsou základem zdravého jídelníčku. Ruku v ruce se skladbou stravy často jde i celkový životní styl. Takoví lidé potřebují spíše pomocnou ruku a podporu – což v konečném důsledku vyjde levněji celou společnost. Ústrky a stigmatizace mohou vést tak jako u jiných forem šikany k částečnému vyloučení z normální společnosti.

Pokračování 4 / 5

Izolace v mnoha rovinách

Obezita jde zpravidla ruku v ruce nejen s neduhy tělesnými, které bývají jejím důsledkem, ale i s bolestmi duše. Řada obézních se v důsledku stigmatizace drží stranou společnosti nebo stranou některých společenských aktivit, v nichž jsou svou hmotností v nějakém ohledu limitovaní. Nejčastěji jde o sportovní a společenské aktivity, ale bohužel i o návštěvy lékaře!

Pokračování 5 / 5

„Nedělejte to!“ apeluje čtenářka

„Ano, jsem tlustá, vím to – a nejsem tak vůbec spokojená! Zhubnout se snažím už roky. Věkem a každým těhotenstvím zvyšující se nadváhu mám od dětství. Jsem jedináček. Mí rodiče se o mě hrozně báli. V dětském věku mi totiž diagnostikovali Perthesovu chorobu, nekrózu hlavice kosti stehenní. Nemoc je závažná, ale léčitelná, léčba je dlouhá a vyžaduje klidový režim – tedy žádný sport, žádný pohyb. Já sama strávila pár měsíců v sádrovém krunýři a později také v rehabilitační léčebně. To vše se podepsalo na mém vztahu ke sportu, na mé hmotnosti i na výchově založené na strachu o mé zdraví. Z bludného kruhu se mi nikdy nepodařilo vystoupit. Díky svým nápadným proporcím – jsem malá a velmi výrazně tvarovaná – neustále slýchám nějaké poznámky. Slýchala jsem je ve škole, v práci, u lékaře, v MHD, prostě všude. Nechápu, snad kromě slušných a věcných lékařů, proč mají cizí lidé potřebu takové věci dělat. Neznají mě, neznají můj příběh, netuší, jak moc mě bolí duše. Prosím, nedělejte to! Snažím se, ale má startovní čára byla jinde než vaše!“ napsala nám čtenářka, paní Jitka.

Doporučujeme

Články odjinud