V Česku vychází ročně víc knižních titulů než například ve Spolkové republice Německo. V roce 2002 jich bylo přes 14 000! Denně se na pultech objevilo v průměru 40 nových knih. Přesto jak nakladatelé, tak autoři i knihkupci hovoří o určité krizi knižního trhu Je to skutečnost, nebo jen umělý problém? Jak se chová kniha na počátku 21. století. To bylo hlavní téma první Akademické kavárny, která se sešla u příležitosti veletrhu Svět knihy v pražském knihkupectví Academia.
"V šedesátých letech jsem chodil s řeznicí, která četla Franze Kafku," ilustroval situaci ve složení čtenářské obce před čtyřiceti lety ředitel nakladatelství Academia Alexandr Tomský. Přítomní spisovatelé, nakladatelé a knihkupci sarkasticky podotkli, jestli onoho Kafku nedostala za kilo tehdy nedostatkového telecího…
Nicméně se shodli, že určitou krizi literatury lze hledat v moderních technologiích, které umožňují vydávat knihy prakticky kdekomu. Počítače a programy už nepotřebují armády nakladatelských redaktorů. Počítačový program a digitální technika dovolují autorovi předat na některém ze současných nosičů dílo rovnou do tiskárny. Na trhu je ale především přetlak autorů i nakladatelů - v tom jsou knihkupci zajedno.
V mnoha ohledech se méně knih prodává i proto, že jejich ceny jsou v mnoha případech příliš vysoké. Jako odstrašující příklad rozdílu mezi výrobní cenou a cenou prodejní uvedli při setkání nově vydaný hit Michala Viewegha Případ nevěrné Kláry. Kniha vytištěná na Slovensku stála 13,90 slovenských korun, její prodejní cena je 240 korun českých. Někteří z přítomných prodejců uvedli, že i to je možná příčina prozatím nižšího prodeje jinak bezkonkurenčního českého spisovatele prózy. Zvláště mimo Prahu nastává situace, že kniha nad 200 korun je neprodejná, nejedná-li se o odbornou literaturu či literaturu faktu.
Tento rozpor mezi náklady na výrobu jednoho kusu knihy a její konečné ceny připomíná prý problém hudebního trhu, kde jsou do ceny CD zakalkulovány nejen náklady vydavatelů, ale i luxusní život interpretů. Uskromnit se musí všechny strany, chtějí-li přežít. "Ani jméno ještě neznamená úspěch," tvrdí Pavel Jungmann, knihkupec ze Zlína. "Uspořádal jsem u nás autogramiádu Michala Viewegha. Lidé kolem něho procházeli bez povšimnutí. Podobné to ale bylo již před nějakým časem kupříkladu s autogramiádami Hanzelky a Zikmunda. Lidem nestačí autor jen tak. Chtějí slyšet příběhy, zábavu, ptát se. Uspořádám-li však s autorem besedu a spojím ji s podpisováním jeho nové knihy, je situace zcela jiná.Cesty ke čtenáři je nutné hledat neustále."
Tomský uvedl situaci na trhu anglicky psaných knih v západní Evropě i Americe, který v 90. letech ovládla americká vydavatelství na úkor anglických. "Ceny knih se od té doby snížily až třikrát." Podobný trend lze postupně sledovat i u nás přibližně od roku 1998, kdy ceny za jeden výtisk dostoupily údajně svého maxima. Kdo chce dnes uspět na trhu popmusic, musí se cenou nahraného CD přiblížit obecně přijatelné ceně a vsadit na zisk z velkého množství prodaných kusů. Nejde už jen o atraktivní i "atraktivní" tituly ve stylu - vaří každý, kdo se objeví na obrazovce. Ty mají často založeny na úspěch i bez ohledu na vysokou cenu. Ale ani v případě takových kuchařek od Bohdalové či Novotného nelze spoléhat na úspěch při každém vydání. (Korzo)