Ahoj Eni!Pří čtení tvého článku jsem se vracela do let, kdy jsem ještě také mohla mít nějaké domácí zvířátko,a nejenom jedno,měla jsem jich hned několik!Bydlela jsem v domku se zahradou a tak nebyl problém s uskladněním:-)navíc nás v domě žilo víc a tak především pejsky měl vždycky kdo vyvenčit!Jeden čas jsme v domě bydleli tři lidé,tři psi,čtyři kočky,jedna kachna( ta bydlela venku v psí boudě:-)asi padesát rybiček,jeden křeček a sem tam i nějaká ta myš domácí:-)))Takže návštěvy u veterináře byly opravdu velmi časté.Vždycky jsme si říkali,že nebýt naši rodiny, veterinu,kam jsme jezdili, neměl kdo sponzorovat:-)Já sama jsem za ta léta byla poloviční zvířecí doktor a spoustu drobnějších záležitostí jsem řešila klidně i po telefonu:-)Naši psi autem jezdili sice moc rádi,ale s kočkama už to bylo o dost horší a tak přesto že nám v domácím vybavení nechybělo hned několik přepravek na zvířátka, jízda s nimi přes půlku Prahy byla hororem a komedií zároveň:-)Historek spojených s přepravováním našich mazlíčků k lékaři a vůbec s každodenním soužitím s nimi,by bylo nejspíš na vydání samostatné knihy:-)a tak mě tenhle Váš úsměvný článek opravdu pobavil a zároveň mile pohladil na duši!Přeju spoustu dalších krásných zažitků se zvířátky a spoustu lásky,kterou dokážou tak báječně dávat i přijímat!
Teda Eni, čtu to v práci, a mám se co držet abych se při Tvém barvitém líčení nezlomila smíchy :)) Díky za krásné počteníčko!!
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.