Rozvod. Slovo, které vyvolává spoustu emocí, bohužel v drtivé většině negativních… Pokud v něm ale hrají svou roli děti, stojí za to zatnout zuby, překonat sebe sama a jednat důstojně a s grácií.
Statistiky jsou hrozivé. V roce 2008 dosáhla úroveň rozvodovosti v naší republice 49,6 %, což je historické maximum. Pojmy manželství a rodina jsou bohužel čím dál tím prázdnější a hodnoty, jako vzájemná úcta, tolerance a respekt dostávají pořádně na frak. Ještě ale není nic ztraceno….
Reakce nejbližšího okolí na větu „budu se rozvádět“ jsou různé. Záleží samozřejmě na situaci, v jaké se rodina dlouhodobě nachází, jaká atmosféra v ní převažuje a jaké problémy se každodenně řeší. Co je pro někoho šok nebo bezvýchodná situace, může být pro druhého (a jeho nejbližší) spásným vysvobozením. Jaká je ale nejčastější reakce na tuto informaci, která znamená absolutní přelom v životě všech zúčastněných? Když poprvé vyslovíte před svými nebo manželovými rodiči, kamarády nebo kolegy z práce slovo rozvod, pravděpodobně bude (logicky) následovat otázka: A co děti?
Před rozvodem
Nebezpečí č. 1: Nezodpovězené otázky a nejistota
Přemýšlet o tom, jak se cítí děti, by měli rodiče neustále. Snažit se vnímat potřeby dětí a mít neustále všechny smysly nasměrované k nim - vidět, slyšet a cítit, co dětem dělá radost a co je naopak trápí. Manželské soužití prochází mnoha zvraty, které nemusí nutně končit rozvodem. Ale pokud žije maminka s tatínkem již nějakou dobu ve vztahu, ze kterého vyprchaly emoce a vzájemná úcta, žijí sice v jedné domácnosti, ale spíše vedle sebe než spolu, takové prostředí je ke zdravé výchově dětí zcela nevhodné. A pokud navíc do vztahu rodičů přibude někdo „třetí“, je o chaos v dětské dušičce postaráno. „Dítěti bychom za všech okolností měli říkat pravdu. Jinak se to se spolehlivostí bumerangu otočí proti nám. Děti naprosto spolehlivě vycítí, když mezi rodiči není něco v pořádku.
A trápí se pak mnohem více, protože neznají odpovědi na své otázky a bojí se zeptat,“ objasňuje dětská psycholožka Mgr. Barbora Krčmářová. Z těchto a mnoha dalších důvodů je otázka „co děti?“ položená až ve chvíli, kdy se manželství rozpadlo, nepatřičná. Měla zaznít o mnoho dříve…
Nebezpečí č. 2: Zvrácený model
Stává se poměrně často, že se manželství pohybuje na pokraji krachu již delší dobu. Ovšem vzhledem k tomu, že jsou oba zúčastnění milující rodiče, nehodlají situaci nějak radikálně řešit. Někteří z nich se „setkávají“ doma pouze kvůli tomu, aby je děti občas viděly společně. Ve skutečnosti si však žijí své vlastní životy. Pokud je maminka doma na mateřské dovolené, její život tvoří péče o dítě. V případě, že už začala pracovat, dostane se velmi snadno do kolotoče práce - školka (škola) - zájmové kroužky, takže je to zcela jiný režim, než má tatínek, který mezitím tráví absolutní většinu svého času v práci a přijíždí domů pozdě večer.
Toto je model, který (bohužel) praktikuje mnoho současných rodin a je většinou prvotní příčinou toho, že se dříve nebo později cesty rodičů rozejdou. K tomu, aby byly děti spokojené a cítily se bezpečně, potřebují mnohem více. Měly by vyrůstat v prostředí, kde se neřeší jen rutinní každodenní záležitosti na téma škola, případně údržba domu či vymalování bytu, ale kde je občas poznat i to, že se rodiče mají rádi. Dětem se snadno vryjí do paměti nejen rodičovské hádky, ale doléhá na ně i absence citových projevů mezi rodiči, jejichž vzájemný citový chlad nepochybně vnímají. Je potom škoda, že si do života odnášejí představu, že takové fungování rodiny je normální (protože jiné neznají). Neškodí potom dětem taková atmosféra mnohem více než vytvoření vlastních oddělených světů maminky a tatínka - tedy v dospělácké řeči rozvod?
Rozvod
Rodičovský úkol č. 1: Šetrně objasnit dětem situaci
Když už je situace neudržitelná a jedinou variantou je rozejít se, nastává zapeklitý problém, jak to dětem oznámit. Je třeba jim přijatelnou formou sdělit informaci, že již nebudete žít všichni společně. O tom, jak na to, rozhoduje hlavně věk dětí, ale potom i intenzita vztahu s rodičem, s nímž ztratí kontakt. „V případě, že je rozchod již definitivní, měli by tuto zprávu sdělit v klidu oba partneři najednou. Důležité je, aby oba rodiče shodně vyjádřili s rozchodem svůj souhlas. Jinak by hrozilo nebezpečí, že by dítě posléze dávalo tuto situaci za vinu jednomu z nich. Další důležitou zásadou je ujistit dítě, že konec lásky partnerské neznamená konec lásky rodičovské,“ radí psycholožka Barbora Krčmářová.
Když vycházíme z předpokladu, že ve většině případů děti zůstávají s maminkou, je to otec, který najednou z dětského světa odejde. Pokud ovšem rodina „fungovala“ tak, že tatínek přicházel z práce po Večerníčku a děti tedy trávily 90 % svého času s maminkou, není pro ně změna tak radikální.
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Moje psychologie„