Krásně se to vše čte, že život jde dál, ale pravda je jiná, švagr, umrtí cca před půl rokem, a švagrová má nového přítele. Nedokážu se s tím smířit, je to dle mého soudu brzo. Mrzí mě to i za ní. Nevím zda si to uvědomuje, ale, prý žije nový život.........ale kde je švagrovapamátka....roztažené nohy to přebijí. Omlouvám se ale nemůžu jinak. Je mi smutno.
Mám z vlastní rodiny dvě situace, po smrti staršího bratra si po půl roce švagrová našla přítele, úplně rozkvetla, kdo jí to nemohl odpustit tak otec bráchy. Rok na to mladší bratr přišel tragicky o manželku - dodnes -10let- si nenašel přítelkyni a je na zabití. Je mezi nima dvacet let rozdíl. Takže lepší přítel, než se pak plácat životem sám, děti vám za dlouhých zimních večerů čaj vařit nebudou.
Nic nevzdávejte, děti jednou odejdou z domu a vy zůstanete sama. Nikdo se vás nebude ptát jak vám je, když jste sama. Ignorujte jejich chování - měly otce rády, bolí je to, ale zatím nejsou natolik psychicky vyspělé, aby to pochopily - jednou pochopí - a vy žijte - život je hrozně moc krátký na to, abychom se pozastavovali nad tím, že nás někdo soudí. Nepromarněte ho. Vdejte se a máte pokoj.
Myslím že i ten manžel pokud vás měl opravdu rád by byl rád že nejste sama. Pro osamělého člověka to dnes opravdu není jednoduché žití a jak dlouho by blízcí byli ochotní pomáhat jak finančně tak dělat společnost v osamění.
Nevzdávejte to,žijeme jen jednou a na chvíli.Je to těžké pro děti,ale oni si sami jednou najdou životní partnery a Vy by jste zůstalla sama vyčítala si,že jste podlehla nátlaku rodiny,Svého muže jste milovala a posloužila mu do konce jeho života.Nikdo nemá právo mluvit do Vašeho života,ani děti.Já jsem rozvedená a teď mi bohužel zemřel můj jedniný syn ve věku nedožitých 35 let.Zůstala jsem sama a je to hrozné.Ta ztráta moc bolí,ale můj syn by mi určitě nevyčítal nového partnera.Držím Vám pěsti,aby vše dobře dopadlo a rodina a děti dostaly rozum.
Můj synovec také zemřel ve 34 letech a jeho manželka si našla také muže (paradoxně jeho bývalého spolužáka ze střední školy) Děvčatům tehdá bylo 12 a 14 let také ho odmitaly a podporu také našla u tchýně a tchána. ti si sedly s holkama a řekli jim , že maminka nezapoměla na tatínka , ale potřebuje někoho k sobě , že ony odejdou do světa a pak by zůstala sama . A také , že to není nový tatínek , ale možná kamarád i jejich. Sice to trvalo nějakou dobu , ale teď holky dostudovávají a dokonce si našly kluky z vesnice odkud pochází přítel od mamky . Tak vydržet. Nevím jký mají vztah s vaší tchýní . Možná by to chtělo taky pokecat . Hezký den
Tchýně Vás podporuje protože už je starší a ví, že ikdyž je člověk zdravý - nemusí to zítra tak už být, život je prostě krátký a každý den je skutečně božídar...Na děti se nezlobte - není to jejich negativní postoj k Vám...ale ještě pořád testkní...půl roku je krátká doba na ztrátu někoho blízkého,natož táty...jsou v jiné pozici-partneři v životě přicházejí a odcházejí..táta je jen jeden...musíte jím dát čas, aby se s tím vyrovnaly...A partner -držte se toho, s kým je Vám dobře, u koho cíttíte, že znovu žijeete..jestli je to tento nebo to bude někdo jiný- záleží na Vás..
Jsme také v této situaci, zeť zemřel loňského roku v listopadu, kdy by měl 46 let, byla to hrozná rána, ale život jde dále, dcera si našla také přítele, její dcera ho odmítá, syn mlčí, ale je mladá (44), tak proč by se měla uzavírat do sebe a truchlit. Zeť byl vyjímečný , laskavý, milující, jistě by nechtěl aby dcera byla do konce života sama, když ta hrozná rakovina ho od rodiny odtrhla. Proto Vám držím palce, jako má dcra na něho nikdy nezapomenete, byli spolu 24 roků a určitě tam z nenávratna ji ochraňuje a schvaluje ji tenhle nový vztah, tak Vám držím palce a nechte to vše vyšumnět a žijte dál.
nebojte se ono se to přežene tak tevolta příbuzných, a nokdo nemůže hodnoti situace člověka, kterou nazažil, a okolí včetně dětí to pochopí
pro děti to muselo být těžké,nějak jsem se nedopracovala k tomu,kolik jim je, ale dle věku hádám,že to jsou mláďata. Je vidět,že jste o ně hodně pečovala a ony nikdy nebyly moc konfrontovány se životem a když chybí zkušenosti a vlastní chyby, chybí i pochopení. Proto pomůže čas. Potřebují si sáhnout víc na svůj vlastní život a udělat víc vlastních kopanců nato aby si uvědomily,že každý má svůj život, každý se s ní pere jak nejlíp umí a nejlepší je,když na ten boj máte parťáka, se kterým se máte rádi :-)
Jaká doba je podle těch nepřejících asi dostatečná na to, začít zase žít, mít nový vztah? Rok, dva tří? NIkdy? ¨Váš manžel je bohužel mrtvý, život mu nic nevrátí, a vy jste ještě mladá a máte nárok ještě žít i v lásce a radosti. Držím vám palce, ať hlavně děti pochopí, že nemůžete zůstat sama.
Držím palce a věřím, že to všichni časem zvládnete.
Jsem toho samého názoru co psali předchozi pisatelky a držím Vám palce aby Vás rodina brzo pochopila.
Když miluješ, není co řešit, můžeš se jen radovat z darované lásky.Rodina by vás nejraději viděla jako vdovu, to co cítíte, vám závidí, protože je to něco nového a oni to nemají. O dětech mluvit nemohu, jestli to přijmou nebo ne, je jejich volba. Řiďte se svým srdcem, mozek nechejte odpočinout. Držím Vám pěsti.
Vy nejste mrtvá a nikdo vás k tomu nemůže nutit, abyste žila jejich scénář. Děti by měly mít radost, že máte oporu v novém vztahu .Tchýně je rozumná a tak s její pomoci zvládnete i postoje dětí a okolí. Chce to čas.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.