O tom, že by si člověk měl dobře rozmyslet citové vzplanutí mezi blízkými, se na vlastní kůži přesvědčila Silvie. Její pobláznění rozmetalo vztahy v celé rodině.
S Vaškem jsem chodila už pátý rok, byl moje první láska. Milovala jsem ho, ale na druhou stranu jsem o jeho kvalitách trochu pochybovala. Byl ke mně sice milý a pozorný, nepodváděl mě, ale jako chlap měl hodně slabin.
Nebyl vůbec manuálně zručný, po práci rád odpočíval na gauči a vůbec mu nevadilo, že já kolem něj kmitám. Také jsem viděla jistý problém v tom, že máme rozdílné vzdělání. Já se chystala na vysokou a on byl s výučním listem naprosto spokojený. V tomhle ohledu nahlodávala moje pochybnosti stále častěji i moje matka, prý kvůli tomu budeme mít jednou potíže…
Laura Poláková
30. července 2019
Jenže v dohledu nikdo kvalitnější nebyl, a tak když mě Václav požádal o ruku, kývla jsem. Svatbu jsme naplánovali na léto. Veškeré negativní myšlenky jsem v hlavě zaplašila, vždyť jinak jsme si docela rozuměli. Rádi jsme společně vyjížděli do ciziny na dovolenou, chodili sportovat nebo s kamarády za zábavou. Žili jsme spolu v mém malém bytě a bylo nám fajn.
Přípravy svatby mi zabraly spoustu času, takže jsem o tom, jestli dělám správně, nebo ne, moc nepřemýšlela. Jenže pak jsme jednou společně trávili pár dní na chalupě, kam dorazil i Vaškův bratr s manželkou a malou dcerou. Protože obydlí nebylo zrovna veliké, museli jsme spát všichni v jedné místnosti.
Laura Poláková
28. července 2019
Jeden večer jsme trochu víc popili, tedy spíš chlapi to řádně přepískli. V noci mě najednou vzbudila ruka, která se sunula po mém stehně vzhůru. Než mi došlo, že nepatří Václavovi, chvíli to trvalo. Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že se po mě sápe Vaškův bratr Petr. Zcela mě to odrovnalo a nevěděla jsem, co dělat. Mluvil na mě, šeptal krásná slovíčka. Já nebyla schopná nic dělat, předstírala jsem, že spím. Naštěstí s tím brzy přestal.
Ráno, když jsme chvilku osaměli, se mi omlouval a přiznal, že si prostě dodal odvahu alkoholem a musel mi to všechno říct. Prý mě už dlouhou dobu miluje a neví, co s tím. V tu chvíli mi došlo, že jsem na tom vlastně podobně.
Laura Poláková
25. července 2019
Měsíce jsem v sobě ubíjela pocit, že se mi Petr tak líbí. Protože on splňoval moje představy o ideálním chlapovi, byl pozorný, galantní, uměl vydělat peníze, se vším si věděl rady, byl manuálně zručný, navíc vtipný a společenský.
Bylo to venku, řekli jsme si, jaké city k sobě chováme. Jenže jsme nevěděli, co s tím dál. Chvíli jsme to tajili a scházeli se na odlehlých místech. Já odvolala svatbu s tím, že se ještě na manželství necítím. Vašek byl překvapený, ale řekl, že mi dá čas.
Laura Poláková
23. července 2019
Pravdu jsme rodině naservírovali za půl roku na jedné společné akci. Byl to šok, všichni nás odsoudili, okamžitě s námi přerušili kontakty. Petrova manželka podala návrh na rozvod, odmítala, aby se Petr vídal s dcerou. Nás to ještě víc semklo, hned jsme spolu začali žít.
Jsme si vědomi toho, že jsme mnoha lidem ublížili, ale věděli jsme, že nemůžeme jinak. Je to už osm let a za tu dobu se nic nezměnilo. Petrova rodina s námi nemluví, prý nám nikdy neodpustí. My dva jsme spolu ale šťastní, máme spolu dva syny. Věřím, že naše láska vydrží – už jen proto, že jsme spolu zvládli překonat tolik překážek.