V rodině osmatřicetileté Žanety došlo k poněkud kuriózní situaci. Má se stát babičkou, ale zároveň i matkou. Okolí na ni ale kouká skrz prsty…
Otěhotněla jsem velmi brzy, už v osmnácti letech. Vlastně jsem maturovala s bříškem a krátce po maturitě přišla na svět moje dcera Petra. Mému příteli tehdy bylo 25 let, akorát dokončil školu a dostal skvělou práci. Navíc pochází z velmi bohaté rodiny, která nám v začátku velmi pomohla, takže nebyl důvod, proč bych si dítě neměla nechat.
Nemusela jsem ani rušit svoje plány do budoucna. Mohli jsme si totiž dovolit chůvu, a tak nebyl problém studovat školu i s malým dítětem. Pro mnohé dívky v mém věku by bylo neplánované těhotenství tragédií, pro mě díky blahobytu, který mě obklopoval, bylo radostí a nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Ostatně i s přítelem nám to skvěle klapalo a když bylo Petře pět let, rozhodli jsme se, že se vezmeme. Manželství nám funguje dodnes.
Petra rostla jako z vody a až na pár průšvihů, které jsou v dětství běžné, nám dělala radost. Jen jsme se báli, aby nebyla příliš rozmazlená, tak jsme se rozhodli, že jí pořídíme sourozence. Bohužel, i když jsme se velmi snažili, nebyl nám další potomek přán. Oběhala jsem spoustu doktorů a vyšetření a všude mi řekli, že jsem naprosto v pořádku a ať zkoušíme štěstí dál.
Po dalších marných pokusech podobné kolečko po lékařích oběhl i manžel se stejným výsledkem. Byli jsme mladí, bez zdravotních komplikací, přesto jsem neotěhotněla. O to víc jsem si užívala roli matky u Petry, která se pomalu dostávala do puberty. I díky malému věkovému rozdílu jsme také toto období zvládli téměř bez problémů.
Když Petra odmaturovala, rozhodla se nejít na vysokou školu, ale odjela na rok jako au-pair do Anglie. Po návratu si přece jen podala přihlášku na školu, zvládla přijímačky a začala studovat. V té době už měla známost. Marka poznala v Anglii, kde byl na studijním pobytu, a byla z toho láska jako trám. Marek se do Čech vrátil krátce po ní a rozhodl se zůstat, takže jejich vztah mohl pokračovat. Ještě před koncem prvního ročníku ale přišla Petra s tím, že je těhotná. Radovala jsem se, když už mi nevyšlo druhé dítě, mohla jsem se těšit na vnouče.
Petra sice měla pochybnosti, vysvětlila jsem jí ale, že i já jsem podobnou situaci zvládla, a to jsem byla ještě o dva roky mladší než ona. I Marek měl z informace, že se stane otcem, radost, a tak bylo rozhodnuto. V tu dobu jsme s Petrou trávily spoustu volného času, zařizovaly jsme jejich byt a především dětský pokoj, dlouze diskutovaly o těhotenství i o mateřství a nakupovaly oblečky pro miminko, takže jsem neměla moc času pro sebe a nepřemýšlela jsem nad tím, co znamenají moje občasné slabosti a nevolnosti. Až po pár týdnech mi to došlo – co když jsem také těhotná?
Udělala jsem si těhotenský test a moje domněnka se potvrdila. Opravdu jsem byla těhotná! Po všech marných pokusech, když už jsme před lety vzdali snahu, to najednou nečekaně přišlo. Manžel a dcera s přítelem zprávu přijali trochu s rozpaky, ale pak jsme si řekli, že dnes je přece úplně běžné, že ženy rodí až ve vyšším věku, tak proč to řešit? Začala jsem se těšit tím víc, i když jsem uznávala, že je trošku zvláštní, že strýc nebo teta Petry dítěte bude mladší.
O dost víc poněkud zvláštní rodinnou situaci začali řešit naši rodiče, kteří to celé považují za zvrácenost. A stejně tak naše okolí. Sousedi a známí se na nás koukají skrz prsty a ťukají si na hlavu a kdykoli někomu vysvětlíme, jaká je u nás teď situace, že jsme obě těhotné, nevěří nám a říká, že je to divné. Jak máme vysvětlit lidem, že je všechno v pořádku a že máme radost, že na svět přijdou dvě zdravá děťátka?
