ŽANETA (39): Rozcházím se s manželem a nevím, jak zachránit Vánoce

Řekla bych, že Žaneta se spíš děsí zcela samostatného života s dětmi. Ty jedny Vánoce...to je nic proti tomu, že v budoucnu ponese odpovědnost úplně za všechno. Od A do Z. Dokud je ten chlap oficiálně doma, lze vždycky říct: Chceš nový mobil? Hele, počkej si s tím na tátu. Při zkrácení kalhot - Zeptáme se babičky od tatínka. Ale až dotáhne rozchod do konce - neb tatínek věčně není doma - tak to tatínek nebude doma nikdy. Prostě nikdy. Pouze jednou za 14 dní a to se neví, do jakých podmínek a kam za ním ty děti pojedou. Proti tomu jedny svátky....ono se to za ně pěkně schová...jsme lidi, jsme rodina, o svátky mají být všichni spolu....a uvědomuje si Žaneta, že OB ROK ASI ZŘEJMĚ BUDE NA TYHLE SVÁTKY ÚPLNĚ SAMA BEZ DĚTÍ???

Celkem chápu Žanetu,jak je na tom,ale ten její je na pěst! Nadělá si děti a pak na ně zvysoka ??? Není tam nic psáno o jejich spolupráci,že by se oba dva měli podílet na chodu domácnosti,ne jen ona. Možná by šlo jít k jejím rodičům a tam udělat Vánoce. Nějak mi připadá,že u nich doma se nikdy nic neřešilo,pomalu spolu ani nemluvili,jinak není možné,že by to došla až tak daleko.

Dlužno podotknout, že ta paní je trošku naivní. I kdyby se jí nějakým zázrakem podařilo "zachránit" tyhle vánoce, tak to přece nic neřeší! Cituji:
"Dokážu si představit, že prožiju s dětmi sama nějaký čas po vánočních svátcích, netrvám ani na společném silvestru, ale Štědrý večer?" - a dokáže si ona vůbec představit, že to tak už bude napořád? Všechny následující večery? Že ten její "nějaký čas" bude trvat roky? Všechny následující vánoce? Že by neměla zachraňovat ten Štědrý večer, ale svoje manželství a dětem rodinu? Že to neskončí tím, že manžel odjede na hory? To je jenom začátek. Měla by se konečně už probudit. :hm

Žaneta by rozhodně neměla svého muže do čehokoliv, ani do té poradny, nějak tlačit a nutit, tím ho jenom víc a víc od rodiny zahání pryč. Z toho co píše, mám dojem, že zejména Vánoce jsou pro ni jakýmsi neporušitelným rituálem. A protože píše, jak bývá unavená v běžné dny, nechci domýšlet, jaké bývají u ní Vánoce. Musí si zkrátka říct, že nesmí dělat víc, než na co stačí s úsměvem a v pohodě, tak, aby byly Vánoce klidné, pohodové a příjemné pro celou rodinu. A že mohou být báječné i když budou jiné, než podle jejich představ. A o tom by si měla s manželem promluvit. Ne jej prosit, nebo dokonce nutit, či citově vydírat, ať zůstane, ale ptát se jej, po jakých Vánocích touží on, a když na horách, zda nutně bez ní a bez dětí. A když ano, pak kvůli čemu, kvůli klidu, který už dlouho potřebuje, nebo má s někým už něco domluveného? Ale neptala bych se zda je to žena, nebo kamarád, či parta, či milenec. Jenom tak se mohou dospěle a bez scén domluvit na nějaké alternativě, jak dětem přeci jenom krásné Vánoce, byť třeba v jiný den, udělat.

Vánoce na horách jsou moc krásné, navíc, pokud jsou v nějaké větší chatě, jsou i s veškerým pohodlím, jídlem a spoustou zábavy i pro děti - jezdívali jsme s mužem na svátky na hory a jak Vánoce, tak Silvestr byly nezapomenutelné. Rozhodně rodinu vytrhnou z ponorky a domácíh stereotypu, možná i blázince. A Žaneta nepíše, zda, či jak by manžel přijal návrh, že pojedou na ty hory všichni společně. Rozhodně bych se o to pokusila. Pokud odmítne, mohou si udělat společného "Ježíška" o den, dva, dříve, spousta rodin to tak dělá, právě proto, že se o Vánocích z nějakého, často pracovního, důvodu sejít nemohou.

K článku - tam je příliš mnoho neznámých, než aby se dalo něco smysluplného radit. Jedno je ale jisté - pláč a prosby to jenom zhoršují. Paní bych doporučila mediátora. Pohled nezaujaté třetí strany může mnohdy pomoci. Ostatně je pravděpodobné, že je tam stejně pošlou, dneska je to údajně běžná praxe, než dojde k rozvedení manželství s malými dětmi.

K anketě - nenutila. Prostě bych mu sdělila, že na vánoce odjíždím já. Sama. Že se vrátím na Tři krále, a o děti že se musí postarat on, neboť jest jejich otcem. Ať jim hezky udělá vánoce, to přece pro tak schopného a úspěšného muže bude maličkost. Na hory může jet kdykoli potom. Dál bych mu sdělila, že pokud se rozvede, požádám, aby děti byly svěřeny do péče jemu. Že nepochybuji o tom, že je dokáže lépe materiálně zabezpečit, neboť si nejen posledních sedm let budoval kariéru. ]:-D A já že budu bydlet v garsonce, že by se ke mně ty děti ani nevešly. Plus že budu žádat o výživné na rozvedenou manželku, aby mi zůstal zachován stejný standard jako v manželství. Samozřejmostí je majetkové vyrovnání, přesně napůl. Dále že budu trvat na tom, aby v rozvodovém rozsudku bylo jako důvod výslovně uvedeno, že manžel odešel a opustil rodinu. To vše bych činila se smrtelně vážnou tváří a s právníkem po boku. Aby pán nepochyboval, že to není vtip. Ono by se možná leccos přehodnotilo. ;-)