Když sestra Žanety opustila manžela, začal se celý rodinný život točit kolem ní a jejích dětí. Prarodiče její děti upřednostňují a zvýhodňují. Vůči Žanetiným dětem je to dost nefér. Doplácí na to, že mají spokojenou fungující rodinu. Žaneta cítí, že má v sobě zlost a brzy bouchne a všem kolem řekne, jak to cítí. Bojí se ale, jak to všechno dopadne.
Rodina držela pohromadě
S manželem Alešem si žijeme klidný a spořádaný rodinný život v malé vesnici nedaleko mých rodičů a sester. Mám dvě mladší sestry a každá z nich má také svoji rodinu. Ta prostřední, Věra, má dva kluky, ale vůbec se nevídáme. Nejmladší sestra Pavla má zatím jednu holčičku a s manželem se těší na dalšího potomka. Já sama mám dceru Alenku a syna Štěpánka.
Vždy jsme byli zvyklí jezdit každý týden na návštěvu k mým rodičům a tam se potkat s oběma sestrami a jejich rodinami. Jedna z nás dovezla nějaký koláč, dali jsme si kafe a děti si spolu pohrály. Vše se ale změnilo, když se moje sestra Věra rozhodla pro radikální změnu svého života. Začala zanedbávat rodinu, trávila mnoho času v práci nebo posilovně a celkově se změnila její povaha.
Martina Šebestová
4. května 2021
Rozvod kvůli milenci
Všichni jsme měli pocit, že se nad nás Věra povyšuje a bere nás jenom jako chůvy jejich dětí. Mezi ní a manželem to také nebylo v pořádku. Po pár měsících nám Věra oznámila, že se chce rozvést a má přítele, kterého miluje.
Byli jsme v šoku a chtěli jsme jí to rozmluvit. Jejich kluci byli na rozvod ještě moc malí. Potřebovali mít tátu na blízku. Věřin manžel byl takový ten rodinný typ, co by se pro děti mohl rozdat. Byl hodný, vstřícný a vždy byl pro Věru oporou. Neustále ji před námi obhajoval. Proběhla ostrá výměna názorů ze všech stran.
Martina Šebestová
2. května 2021
Mám děsný vnitřní vztek
Po tom všem Věra sbalila sebe i děti a odešla od manžela. Přestěhovali se a Věra s námi přestala komunikovat. Děti nikomu na prázdniny nepůjčuje a vůbec s nikým z rodiny není v kontaktu. Kdyby nebylo jejího manžela, tak kluky nevídáme vůbec. Alespoň on k nám děti občas doveze nebo je dá k babičce a dědovi na prázdniny. A tady někde má původ zlost, kterou v sobě poslední dobou hodně cítím.
Najednou se všechno začalo točit kolem Věry. Naši rodiče velmi těžce nesou to, že nemohou pravidelně vídat všechna svá vnoučata. Pořád se doma rozebírají problémy, které má švagr s Věrou. Už skoro o ničem jiném rodiče nemluví.
Lucie Kořistová
21. ledna 2020
Nevím, jak zvládnout svůj vztek
Moje ani Pavlínčiny děti si na prázdniny brát nechtějí, zato by pořád chtěli, aby u nich byli Věrčini kluci. Alenku a Štěpánka si vezmou na hlídání jenom ve chvíli, kdy jsou tam děti od Věry. Říkají, že chtějí, aby byli bratranci a sestřenice spolu a mohli si hrát. Já to ale vidím jinak.
Proč by si nemohli vzít jenom Alenku a Štěpánka? Jsou přece jejich prarodiče a měli by chtít s nimi trávit čas i bez druhých vnoučat. Mám pocit, že Věrčiny kluky neustále upřednostňují a zvýhodňují. Máma se tím ani netají. Pořád říká, že když se klukům rozvádí rodiče a mají střídavou péči, tak mají těžký život a musejí jim pomáhat. Z tohoto názoru mám v sobě ale zlost.
Jiřina Sivcová
27. dubna 2021
Moje děti jsou na druhém místě
Samozřejmě je mi Věrčiných kluků líto. Je mi ale líto také mých dětí, že mají babičku a dědu na baterky. Když mi mamka zavolá, abychom přijeli na návštěvu, že u nich budou Věrčini kluci, začne to ve mně vřít. Zuby nehty se držím, abych mámě neřekla, že už toho mám dost. Že se všechno nebude točit a netočí jenom kolem Věrčiných kluků.
Cítím v sobě strašnou zlost, kterou musím v telefonu vždycky krotit. Až telefon pověsím, začnou mi z pusy lítat výčitky a nadávky. Vždycky jsem měla vůči rodičům respekt. Je pro mě nepředstavitelné a těžké říct jim do očí nějakou výčitku.
Martina Šebestová
25. dubna 2021
Mám v sobě zlost na mámu a na Věrku. Sestra Pavlínka to vidí všechno stejně jako já. Je to taková moje vrba a já zase její. Hodně mě to trápí. Cítím, že brzy odhodím zábrany a dám své zlosti volný průchod.
Nechci rodičům přidělávat další starosti, ale mám pocit, že jsem už tou zlostí napitá jako houba, a pokud něco neřeknu nahlas, tak se ponořím ke dnu. Moc bych si přála, aby si moji rodiče našli na Alenku a Štěpánka čas a chtěli si jich užít. Jen tak, protože jsou jejich prarodiče, a ne proto, že chtějí skákat kolem Věrčiných kluků.