Žaneta nemá zrovna šťastné období. Přišla na to, že ji manžel podvádí, a neví, jak situaci řešit. Manžel je totiž spokojený a nehodlá nic měnit…
Vždycky jsem si myslela, že s Přemkem máme poměrně šťastné manželství. Známe se už od dětství, chodit jsme spolu začali, když mi bylo pětadvacet let, o tři roky později jsme se vzali, to už jsem čekala našeho syna Tomáše, kterému je dnes patnáct let. O dva roky později přišla na svět dcera Magda, ta nedávno oslavila třinácté narozeniny.
Žijeme v rodinném domku a myslím, že se máme celkem dobře, můžeme si v létě dovolit zájezd k moři a v zimě týden na horách. Samozřejmě s manželem se občas pohádáme a i s dětmi to teď není jednoduché, jsou v kritickém věku, takže často řešíme jejich pubertální záchvaty, ale jinak fungujeme celkem normálně.
Žádné větší problémy jsme v poslední době nemívali ani co se týče sexuální stránky. Horší to se mnou bylo během obou těhotenství, když jsem na sex neměla absolutně náladu a byla jsem neustále podrážděná a nepříjemná. Přemek si se mnou asi užil svoje, ale já jsem si nedokázala pomoct ani se přemoct. Příliš se to nezlepšilo ani v době, kdy byly děti malé. Byla jsem pořád unavená z péče o ně, povinností a také z práce, do které jsem se vrátila, takže jsme spolu měli sex opravdu jen velmi málo.
Kupodivu tehdy si Přemek žádnou milenku nenašel. I když… Co já vím, možná se to ke mně jen nedostalo nebo jsem prostě byla slepá a hluchá. Ale na druhou stranu si říkám, že takovéhle věci dřív nebo později prasknou, u nás však bylo ticho po pěšině a dodnes se ke mně nic nedoneslo.
V posledních letech, co už jsou děti poměrně soběstačné a mně odpadla hromada povinností, jsem v sobě ale opět našla vzrušení a chtíč a s manželem jsme sexuální život poměrně úspěšně obnovili. Já jsem si tedy rozhodně nestěžovala, ale zřejmě něco špatně bylo. V posledních měsících totiž Přemkův zájem o sex ochladl a vše se pomalu vracelo do starých kolejí. Nechápala jsem to, nebyla jsem si vědomá žádné chyby.
Když jsem se ho na to několikrát přímo zeptala, vždy se vymlouval na únavu nebo nemoc, skoro jako ženská. Samozřejmě jsem po čase začala být podezřívavá a trochu jsem pátrala. Moje paranoia se mi bohužel potvrdila, když jsem udělala klasickou věc, o které jsem si myslela, že se k ní nikdy nesnížím, a projela mu mobil. Zjistila jsem, že už je mi nevěrný víc než rok! Srazilo mě to na kolena a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Trvalo několik týdnů, než jsem se trošku sebrala.
Nakonec jsem sebrala odvahu a manželovi jsem řekla, že o milence vím. Nedávala jsem mu nůž na krk ani jsem nebyla rozhodnutá se rozvádět, ale chtěla jsem situaci nějak řešit. Tady jsem ale tvrdě narazila. Přemek se o celé záležitosti se mnou odmítá bavit! Jediné, k čemu se vyjádřil, je, že se rozhodně nechce rozvádět. Zároveň se ale nechce vzdát milenky! Prohlásil, že nechce ničit manželství, které funguje, a navíc si nepřeje, aby to odnesly děti. S tím sice souhlasím, ale ne za situace, kdy budu beze slova přihlížet jeho mileneckému vztahu!
Manžel zároveň odmítá jít do poradny, prostě mu tento model vyhovuje a je mu jedno, že já se trápím. Vlivem celé situace samozřejmě naprosto vyhasl i náš milostný život. Sice jsem se přes to všechno pokusila o jeho vzkříšení, říkala jsem si, že pokud bude Přemek mít sex i se mnou, možná budu schopná nad jeho poměrem přivřít oči a nějak se s tím vyrovnat. Jenže on o mě úplně ztratil zájem.
O rozvodu nemůže být řeč, o tom, že se s milenkou rozejde, také ne. Pokusila jsem se to řešit i s ní, ale odmítá se se mnou bavit. Takže si mám také najít milence a žít vedle svého manžela, jako bychom byli dva cizí lidé, které spojují „jenom“ děti?