Během baňkování, a ostatně i po něm, budete vypadat poněkud kuriózně, nicméně prastará fyzioterapeutická metoda patří mezi účinné, nenáročné a staletími prověřené…
První písemné záznamy o baňkování na našem území najdeme v knize s názvem „O krvi, púštění žilami i baňkami“ od J. B. Choceňského, která opakovaně vyšla v letech 1532,1538 a 1597. Kořeny baňkování – poněkud zvláštního tipu masáže, kdy je použit silný podtlak, který vznikne v malých nádobách po přiložení na pokožku – prý sahají do starověké Číny a Mezopotámie. Tehdy se však používaly baňky spíše z mosazné, dřevěné, kostěné, z rohoviny či keramiky, než skleněné a silikonové, jako je tomu v současnosti.
Baňkování v kostce (či spíše v baňce?)
Pokud jste o baňkování neslyšeli, ani jej nikdy neviděli, může vás první pohled na baňkami pokryté tělo vcelku pobavit. Ke kůži přisáté nádobky ve tvaru skleničky s kulatým dnem vykouzlí například na zádech velmi plastický vzorek; daný jedinec pak připomíná jakési bradavičnaté monstrum. Jak vše funguje?
Baňka, ve které vznikl pomocí tepla či speciální pumpy podtlak, se přitlačí na 5 – 20 minut na pokožku, kterou v dané oblasti velmi silně prokrví. V současnosti se baňky nejčastěji používají ke stimulaci tzv. reflexních bodů, jejich pohybem lze však i masírovat. A pozor, baňkování nebolí! Jen je potřeba počítat s podrážděním pokožky v místech aplikace.
Jdeme do hloubky: Aneb až dno baňky
„Baňkování působí fyzikálně, reflexně, ale také metabolicky tím, že ovlivňuje pochody látkové výměny v přilehlém okolí, a v neposlední řadě i stimuluje imunitu organismu.“ píše se například v knize „Věčně zelené naděje“ od známých českých léčitelů, pánů Janči a Zentricha. Hlavní účinky baňkování můžeme dle dostupné literatury rozdělit do tří sfér působnosti. Mechanické účinky se postarají o prokrvení a uvolnění podobně jako u masáže. Metabolický efekt baňkování povzbudí tok lymfy s následným odplavením škodlivin z organismu. Třetí sférou ovlivňování organismu pomocí baněk je využití dráždění reflexních zón, kdy lze dle čínské medicíny ovlivňovat práci některých orgánů.
Při jakých problémech se baňky nejčastěji používají?
• Bolesti zad a velkých kloubů (kolen, kyčlí, ale i loktů a kotníků)
• Svalové bolesti a ztuhlost svalů
• Revmatické bolesti
• Migrény
• Období velkého nervového napětí
• Při detoxikaci organismu
Zkušení maséři a fyzioterapeuté však mohou s pomocí šikovných rukou a baněk pozitivně ovlivňovat celou řadu dalších problémů, mezi které patří například záněty v oblasti močového měchýře, gynekologické problémy, záněty pohrudnice a plic, ale třeba údajně i běžná nachlazení a astma. Nutno podotknout, že baňkování je metoda především podpůrná, nikoli přímo léčebná.
Bezpečnost a kontraindikace
Baňkování patří k velmi bezpečným fyzioterapeutickým metodám. Je nebolestivé, jen je potřeba počítat s někdy až několikadenním podrážděním pokožky. Ta sice nebolí, avšak na ní bývají patrné stopy po jednotlivých baňkách. Ošetření baňkami není naprosto vhodné, pokud trpíte následujícími zdravotními problémy: akutní trombóza, hluboký zánět žil, rozsáhlé varixy, hnisavá infekce pokožky, jakékoliv otevřené rány a gangréna.
Něco navíc: Jak se baňkovalo dříve
„ Ze střídky chleba si udělala hospodyně podložku, kterou přilepila na záda postiženého nešťastníka. Na ni postavila malou svíčku, kterou zapálila a rychle přiklopila baňkou. Jak vzduch vyhořel, vytvořil se uvnitř baňky velký podtlak a tato se důkladně přisála. Ráno prý mohl sedlák opět na pole,“ dočteme se kupříkladu v již zmíněné publikaci Věčně zelené naděje.