@SandraN: Tak zrovna to, že by tchyně něco řekla před příbuznými, to mě zas tolik nepřekvapuje. Protože jsem sama vyrostla v rodině, kde se o intimních záležitostech nehovořilo hromadně přede všema, dlouho jsem si myslila, že to tak dělají všichni. Že takt a společenské vychování je samozřejmá věc. Ale časem a zkušenostma jsem se přesvědčila, že tomu tak není. Že velice mnoho lidí hovoří zcela bez zábran o osobních a intimních záležitostech klidně i s úplně cizíma lidma, a vůbec jim to nepřijde. Naopak se třeba i diví, když jim někdo řekne, že nemusí slyšet všecko. Takže už se nedivím já, když něco takového slyším. Ano, přijde mi to naprosto pitomé a nevhodné, stejně jako ptát se na nejrůznější nemoci a jejich příznaky a co tomu řekl doktor, nebo osahávat těhotnou ženu, jestli "už kope", nebo se vyptávat šestinedělky na zážitky z porodu, a kdy tomu pořídí bratříčka, nebo se ptát -náctileté slečny, jestli se už líbala s klukem, a takhle by se dalo dlouho pokračovat. To, že je vyslovení nějakého dotazu hloupé, netaktní a navíc po tom tazateli nic není, to si bohužel hodně lidí vůbec neuvědomuje a dělají to dnes a denně naprosto běžně. Takže bych v tom nehledala nějaký záměr a konspiraci, plánované rozvracení rodiny, spíš jde o obyčejnou a běžnou nevychovanost a neumění konverzace. Ono to nebylo vůbec na škodu, když se to dříve učilo.
@Elynor: Všechno uvedené jsou možná trapné a netaktní dotazy, ale je to míněno dobře. V tom, že před příbuznýma vpálím snaše, jestli klukovi nezahla a nečeká kukačku tu dobromyslnost (i když trapnou a nemístnou) ne a ne najít.
@lebahu: Nepsala jsem nic o dobromyslnosti. Psala jsem o tom, že plno lidí má tendence pitomě plácnout téměř cokoli, a nemyslí tím zhusta vůbec nic. Prostě je to zajímá, tak se zeptají. Co na srdci, to na jazyku. Onehdy jsem to schytala v nějaké internetové diskuzi za názor, že není možné být vždy důsledně upřímný a všem říkat všechno, co člověka napadne. Že je potřeba ovládat špetku diplomacie a občas i vědomě lhát. Toto je přesně ten případ. Tchyně asi patří k těm zdrcujícím způsobem upřímným a pravdomluvným jedincům. Má pochybnost, tak se rovnou zeptá, co bude chodit kolem kaše. Možná se zeptala schválně před jinými příbuznými, protože si myslela, že bude dobře, když to uslyší všichni, to lidi mívají takové nápady. Nemyslí tím přitom nic zlého. Prostě jen chtějí vědět, jak to teda je. Aby bylo jasno. Nedochází jim, že je to netaktní, že jim po tom nic není, že to někdo může pochopit jinak, že tím ublíží... a když jim to někdo řekne, tak jsou upřímně překvapeni. Jistě, není to omluva, a dít by se to nemělo, ale svět holt není ideální a všichni lidi nejsou stejní. Odejít s miminem od otce dítěte kvůli tomu, že tchyně něco blbě pleskla, to taky zrovna nesvědčí o uvážené reakci inteligentní dospělé ženy a zodpovědné matky.
U takových příběhů mne napadá hláška z jednoho starého českého filmu: "A kdo je víc Ludánku, maminka nebo já?" 8-D
Podle článku nepříjemnosti nastaly, až když byla Zdena/Janička těhotná. Čili s ní mávaly hormony, navíc rizikové těhotenství, nervy na pochodu. To se pak její povídání nedá brát jinak než s rezervou - klidně to mohlo být úplně jinak, než co ona tvrdí. Druhá věc - víc než tchyně ji štve manžel, ať už je to Jirka nebo Martin. Jenže ona jaksi zapomíná, že zatímco pro ni je tchyně cizí paní a čarodějnice k tomu, pro manžela je to jeho matka. Co by to byl za syna, kdyby matku "odstřihl", jak se v diskuzi navrhuje? Navíc teda mám dojem, že tchyně - na rozdíl od rodičů Zdeny/Janičky - přišla máknout, když viděla, že je to potřeba. Za to by se jí mělo spíš poděkovat, než z ní dělat megéru. Ona by asi taky radši trávila svůj čas jinak než s lopatou u míchačky. Možná by bylo dobré počkat, až s mladou paní přestane cloumat hormonální nerovnováha, dokud kojí, tak s ní asi rozumná řeč nebude. A pak teprve něco řešit. Pokud je vůbec co. Toho chlapa je mi celkem líto. Dostat se mezi dva takové mlýnské kameny, to není nic k závidění, a ještě má naloženo jak tažnej kůň.
@Elynor: sorry ale to že před všemi prohlásí že vnuk patrně není syna a že dokud neudělají testy DNA tak jim nebude dítě hlídat pánč je to nějaký parchant, to opravdu jen stěží můžeš svalit na hormony v trěhotenství, tohle je něco co se opravdu nedá vykládat nějak přátelsky s tím že to jen čerstvá rodička v rámci hormonální laviny blbě pochopila.
Tak tchýni, která by si dovolila mi říct, že chce testy DNA, bych nekompromisně poslala do nejtemnějších míst, pokud bych ji tam zrovna nenakopla. Ať už je to Martina nebo Jirky, co je bábě jako po tom? ]:-D
Pokud je článek pravdivý, pak se Zdena nechová právě dospěle. Nechat udělat dítěti testy otcovství, je-li tady nějaká pochybnost, byť jenom ze strany tchyně, by neměla brát jako kdovíjaký problém. Koneckonců, pokud si je otcovstvím svého muže jistá, nemá se čeho obávat, tak co ji na tom vadí? A její muž opravdu nemusí být zrovna mamánek, stačí, že je slušný a stojí mezi dvěma ženami, které má rád. A ani on není kdovíjak životem protřelý chlap, i on je mladý a nezkušený a ženské lsti a manipulace dokáží své. Navíc k tomu, aby se hrotilo nepřátelství a boj musí být vždy dva. Zdena může zůstat slušná, může zůstat přátelská, může tchyni udělat to, co může (a ty testy určitě udělat může). Ale musí se oba, tedy ona i její muž taky naučit říkat NE s vědomím, že má právo odmítnout, že odmítnutí není trestné ani neslušné a že neznamená válku. Že zralý dospělý člověk umí odmítnout klidně a "láskyplně" (nevím, jak to pojmenovat). Navíc k dospělosti patří i schopnost chápat druhé lidi a brát je takové jací jsou s ohledem na jejich věk a možnosti. Takže Zdena se musí naučit brát svou tchyni jako starší paní, která už má své mouchy, své obavy a občas udělá něco, co se jí líbit nebude a musí si říct, že za to prostě nemůže. I Zdena občas poleze tchýni na nervy, poleze jí na nervy mnoho věcí a i ona se bude muset naučit je tolerovat, ale už jí není dvacet, ze dne na den to nebude. Navíc se bude muset odpoutat od svého syna a to vždycky nějakou dobu trvá.
@helza: Tak tohle mi přijde už druhý extrém. Jasně berou ji takovu jaká je je OK, ale to neznamená že ji musí mít v životě......dejme tomu že paní si nic nepřikrášluje a má ve všem pravdu tedy že tchyně je skutečně zlá osoba která trví utkvělou představou že ona je nějaká běhna co má dítě s jiným a štve syna proti ní..........duševně zdraý čověk by někoho na tolik jedovatého ze svého života vyloučil i kdyby šlo o matku. Nemusí ji vyloučit na trvalo ale jasné vymezení hranic, jestli se budeš chovat takto tak tě v naší rodině nechceme je zcela v pořádku a na místě.........a ano myslím si že člověk může klidně odstřihnout i rodiče pokud mu v životě škodí. Slušný člověk je podle tebe ten, kdo se neumí vyjádřit když se mu něco nelíbí? Co je proboha slušného na tom, když ti někdo pomlouvá ženu a ty mlčíš? to nemá se slušností nic společného to uděá jen ten kdo buď s tím, co je řečeno souhlasí a nebo ten kdo se bojí postavit tomu kdo to řekl na odpor. Dávat jednání z malosti a strachu nálepku slušnosti je takové líbivé přikrášlování ale s realitou to nemá nic společného.
@farah.farah: Možná jsi to špatně pochopila, nebo nedočetla. Napsala jsem krom jiného totiž: "Ale musí se oba, tedy ona i její muž taky naučit říkat NE s vědomím, že má právo odmítnout, že odmítnutí není trestné ani neslušné a že neznamená válku." A to je to podstatné. Ono to není jednoduché a když člověk neumí říkat NE, když má pocit, že říkazt NE je špatné, neslušné, výbojné a podobně, pak to NE ani neumí říct klidně, přátelsky a tak, že to opravdu znamená NE. Tedy že můžu říci i to, že se prostě stýkat nebudeme. Na čas, nebo navždy. Ale přesto to nemusí znamenat ani souboj, ani žádné nepřátelství. Dospělý člověk a dospělými se musí oba naučit, má právo říct i tomu nejmilejšímu příteli, nebo rodiči: "promiň, mám tě moc rád, ale teď se mi nehodí se s tebou stýkat, tohle nechci s tebou řešit, přeji si, aby toto zůstalo pouze mezi mnou a mou ženou. A to, že to její muž zatím neumí ještě neznamená, že je mamánek. Nejde totiž o ta slova, ale o jak je cítí.
@helza: Já vím, že jsi chápající a snažíš se na problémy dívat ze všech stran, omlouvat i masového vraha :-D. Ale, pokud tchýně mladé na rodinné sešlosti před svědky vpálí, jestli si je jistá, že to děcko je synovo... To je neprosto přes čáru, přes rámec slušného chování, taktu... Tam si nezaslouží žádné "chápání svých much"...O ostatním by se dalo polemizovat, mladá může být vztahovačná, takže si poznámku o tom, že donesla oběd a jde pomoct na stavbu či, že se v rodině první syn tradičně jmenuje po otci může vyložit jako osobní útok i když to tak nebylo myšleno.
Dámy vám nedošlo, že mají dvojitá jména? Jiří Martin a Zdena Jana? A že syn je ve skutečnosti dcera? :-D :-D. Jojo tak to dopadá když se článek po sobě nepřečte.
pominu všechny ty nesrovnalosti a nesmysly a zamřím se jen na situaci že tchýně synovi valí do hlavy klíny že syn není jeho a on tomu začíná věřit. V tomto okamžiku podle mne vůbec nestojí otázka zda synovi nechat udělat testy DNA nebo ne ale zda s manželem zůstat nebo ne. Protože jestli si myslí že to testy skončí tak neskončí, jist si tchyně bude znovu a znovu nacházet nové věci které by mohla synovi o ní nakukat.viz to že mu nepomáhá na stavbě při ryzikovém těhotenství..........ale podstatné že že i když je tchýně objektivně fakt hrozná tak primární problém je manžel a nikoliv tchyně.........manžel je maman, který se zjevně od matky neodpoutal a ta ho řídí jako autíčko na dálkové ovládání.normální dospělý člověk by takovuhle jedubábu odstřihl a dal jí snesitelné mantinely bez ohledu na to že je to matka. Což on dle všeho není schopen udělat.Paní by tedy měla hodně dobře zvážit jestli s takovým člověkem co jí vůči své matce nikdy nepodržíé a půjde proti ní má smysl žít. Tchýně zdá se není žádný věchýtek a život jim může ztrpčovat klidně dalších 20 let.....Ač nejsem fanoušek ultimát tak tady se skutenče to buď já nebo tvá matka nabízí.:D Narhla bych něco ve smyslu OK necháme testy udělt a pokud se prokáže že je to tvůj syn uznáš že je tvá matka zlá zákeřná manipulativní osoba která má jen za cíl naši rodinu rozvrátit a proto s ní přetrháš styky........případně v mírnější verzi jí dáš jasné mantinely a nebo jak už tu někdo psal se mnou půjdeš do manželské poradny...
@farah.farah: Podle čeho se pozná, že je tchyně objektivně hrozná - podle subjektivního líčení velice zaujaté snachy? :/
Prosim pěkně a kdo je vlastně Jirka a kdo Martin?
Tak jsem to přeci jen dolouskala...to je fakt perla toto. Během jednoho odstavce vystřídat jména aktérů, to je fakt dobrá schíza.A tohle se mi taky líbí: „Prvorozený kluk se u nás v rodině jmenuje vždycky po tátovi,“ vykřikovala nad jeho kolíbkou" Tak v kontextu toho by mne zajímalo, jak by se to dítě vlastně mělo jmenovat.A fakt nechápu proč by na testy DNA měla chodit Zdena-Janička...co se tím zjistí jako? Jestli matka Janička nebo Zdena, asi. Nebo že je matkou? O tom asi pochyb není, nebo jo? Teda větší splácanina tu fakt asi ještě nebyla.
Hele, já to ani nedočetla...za mne osobně musím říci, že bych velice znejistěla, kdyby mi nastávající tchyně říkala "Janičko" když jsem Zdena. No jo, jenže ona asi milá tchyně ani neví, jak se jmenuje její syn, nebo si ho s někým plete...možná je už dementní. Jenže dále v článku už ani autorka neví jestli je vdaná za Martina nebo za Jirku, takže jsou asi všichni nějak pomatení. Možná tchyně není tchyně, ale tchán, nebo úplně cizí osoba. :sok: :sok: a možná ani nikdo nečeká žádné dítě a ze všeho nejspíše si autor rádoby hodnověrného článku více přihnul a v jakémsi alkoholovém opojení zplodil tento článek. :grr: :grr: Takže k zápletce se vůbec nehodlám vyjadřovat.
Zaprvé my budoucí snachy - myslela jsem, že dneska to je trochu jiné a že ty snachy jsou důraznější - asi děláme tu chybu, že jsme vůči budoucím tchýním tak nějak otevřené se srdcem na dlani. Neumíme si představit, že ta milá paní, matka naší lásky, by byla schopná něčeho, co by nám ublížilo. Zadruhé neumíme dost dobře dešifrovat stávající vzájemné vztahy syn a rodič. A zatřetí nemáme dost odvahy, abychom oplatily stejnou mincí. Tchyně totiž je dost ve výhodě, nemá co ztratit. Jí ten syn většinou tak jako tak zůstane, i když se mu rodina rozpadne. Dost dobře nechápu ty tchyně, proč to dělají. Že vrtají do něčeho, co by se jednou mohlo obrátit proti nim. Na testy bych samozřejmě šla, protože budu mít v ruce argument, že syn je manželův. A jejich výsledky bych oznámila také před stejnými svědky, před nimiž jsem byla tak "taktně" osočena. Kontakty s tchýní bych výrazně omezila a manželovi bych řekla, že i já doma potřebuju pomoct a že to bude tedy střídat. Jednou nákup pro naši rodinu a jednou pro maminku. Maminka snad na tom není zdravotně až tak zle, když si natáhne tepláky a jde na stavbu. A byla bych otevřená vůči každému poznatku o dalším možném útoku a byla bych už na něj připravená. To, že vyhraju první bitvu s protivníkem /tchyně se do té role napasovala sama/ ještě neznamená, že jsem vyhrála celou válku. Byla jsem vdaná příliš dlouho na to, abych pochopila, že když tchyně chce organizovat život mladých od A do Z, nikdy to neskončí dobře. Ony moc dobře vědí, kam mířit, aby zasáhly. Velice dobře znají svého syna, znají ho mnohem déle, než my a většinou s ním mají pevný vztah. Bohužel těch manželů, kteří by od počátku stáli při své ženě proti matce, je málo. Poznala jsem jen jednoho, manžel kamarádky dovedl srovnat matku hned zkraje a snacha měla nejen klid, ale má dodnes doma prima chlapa, který ji podrží, ať jde o cokoli. Šlo docela o humornou scénku, kamarádka mlčky trpěla a nikdy si nepostěžovala, jak do ní babča vrtá. Jednou to ale nedomyslela a nevěděla, že on je doma a vedle všechno slyší. Řeči o špatné péči o miminko a vyhrožování sociálkou skončily otevřením dveří a jasným pokynem. Jsi tu vítána pouze, pokud přijdeš v dobrém jako každá jiná návštěva. Pokud to neumíš, už nechoď. Jo, urazila se. Kdoví, co bylo horší, to leknutí nebo fakt, že byl svědek? Trvalo, než se babča odrazila. A bacha si dávala. Šlo o první vnouče. Takže milá Janičko nebo Zdeničko, je to jedno, vzhůru do boje. A při předvedení papíru před svědky taky předveďte, jak jste rozhodná. Pozor, neurážet. Mluvit tak, aby se to nedalo napadnout. Například. Tak nám přišly výsledky těch testů, dávám kolovat. Zároveň žádám, aby moje osoba byla propříště vynechána z nějakých dohadů, podezírání a útoků. Chci žít v klidu se svou rodinou a nepřipustím, aby někdo ten klid narušoval. Musela bych se tedy potom zařídit jinak. A jinak, Janičko nebo Zdeničko, nepodléhejte klamu, že bude vše, jak Vy chcete. Ono se zas něco najde / nesprávný druh léčby při rýmě malého, nesprávná volba školky, diskutabilní denní režim, jídelníček batolete, atd. atd. Nebuďte na muži závislá ani citově, ani finančně. Když budete doma pobrekávat, že na Vás matka zase vyjela, hučet do něj, aby tam dneska nechodil, že chcete s malým jet do ZOO, jen si naběhnete. Domluvte si s ním pevné dny, kdy tam půjde pomoct a trvejte na jejich dodržení. A neseďte doma. Až se večer sejdete, vyprávějte mu, jak prima den jste s malým měla...na návštěvě u stejně starých známých, venku na hřišti, na plavání...aby viděl, že o něco přišel....A doma ho taky zapřáhněte. Kdo nepomáhá hned zpočátku, myslí si, že žena to zvládne i se třemi dětmi...
@SandraN: Ale co si pomůže když půjde na testy DNA?? Vůbec nic! Jestli chce někdo prokázat kdo je otcem dítěte, tak musí jít na ty testy ten manžel (až už je to Jirka nebo kdo) a né nějaká Zdena nebo Janička.
Manžel je bačkora. Měl by matku srovnat a zastat se manželky. Když to neudělá teď, tak to neudělá nikdy.
Já se také paní tchýni nedivím, je to nervák, jestli je otcem Jirka nebo Martin :lol: Možná by redakce mohla zaměstnat někoho na čtení těchhle článků před publikováním ? :achjo:
V tchýni to nebude, může za to Zdena, Janička, Martin a Jirka, moc rodičů na jedno miminko. Testy DNA jsou přímo nutné 😆
... teď koukám, že ani matka není jistá - v titulku je Zdena a v článku se jí říká "Janičko". Asi by měli jít na testy všichni, a první autorka článku. 8-)
Já bych to postavila ve smyslu NĚCO ZA NĚCO. Ok, půjdeme na testy DNA, ale ty za to se mnou půjdeš do manželské poradny. Nebo odcházím rovnou. Tam by mu snad vysvětlili, jak mý vypadat manželství a jaký postoj má mít ke své matce. Jinak tuto situaci nikdo dlouho nevydrží.
Inu, ono to vypadá, že tchyně má důvod se ptát, čí je to dítě, když v článku je v jednom odstavci otcem Martin a ve druhém Jirka :-) Testy DNA by se ovšem netýkaly matky, nýbrž toho dítěte a muže, který má být otcem. Dělat testy DNA matce je nesmysl, leda by si myslila, že jí v porodnici dítě vyměnili. Mě by spíš zajímalo, čí je ten dům, který rekonstruují, a kde jsou rodiče té paní z článku - ti se vůbec nezajímají o vnouče? Ani se nijak nezajímali, když měla jejich dcera rizikové těhotenství? Že by v té rodině byly všeobecně nějaké podivné vztahy? No a Jirka/Martin nemusí být nutně mamánek, prostě je toho na něj moc, a já se mu nedivím. Dvě ženské se přetahují o jeho pozornost, má chodit do práce a živit rodinu a ještě přestavovat barák... přiznám se, že být mužem v takové situaci, zařvu hlasem velikým, ať mi daj všichni svátek, a jdu na ryby. Návrat za 15 let, přibližně. ]:-D
A to dítě má s Jirkou nebo s Martinem?
Já bych na ten test šla, ať ho tchýně zaplatí a pak bych vzala nohy na ramena a odstěhovala se. Pokud je ten její mamánek už teď takový, nikdy to jiné nebude. Možná, je potřeba udělat rázný krok k tomu aby se "probudil" a pak on "zavřel" matce ústa.My jsme řešili před dvaceti lety něco podobného, ale pochyboval syn, já jsem mu tehdy řekla že udělat si test je to nejmenší co může podstoupit. Neudělal to, s přítelkyní se pak rozešli, ona vystřídala x dalších partnerů a dnes je i vnučka z jejího dosahu. Platil na ni, možná je jeho, možná není, já jsem to už dál neřešila, je prostě NAŠE. On život je takový, že v budoucnu stejně vyjde najevo jak to tehdy vlastně bylo, ale na tom že se syn snažil a snaží vždy být dobrým otcem se nic nemění, další dítě nemá a tak máme aspoň ji. :-))
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.