Zdena, naprosto vyčerpaná maminka dvou třináctiletých dvojčat, má zbožné přání: alespoň půl roku si odpočinout a nechat svého bývalého muže, aby se nyní staral on…
Už jsem rozhodnutá, ať si každý myslí, co chce, kluci zkrátka půjdou k tátovi! Už jsem po měsících distančního pekla na dně. Syny mám od rozvodu svěřené do péče, manžel se po třinácti letech fungujícího manželství zbláznil do své kolegyně.
Oba opustili fungující rodiny a užívají si, aby ne, nemají takřka žádné starosti! Oba zaplatí za péči o své děti svým bývalým partnerům alimenty a mohou se věnovat pouze jeden druhému. Děti si pak berou na víkend jednou za dva týdny, oboje děti naráz!
Dcery manželovy přítelkyně už k nim ani nechtějí jezdit, holčičky jsou na rozdíl od mých synů ještě malé a klidné a s mými kluky si nesedly. Nedivím se. Má dvojčata jsou stále více nezvladatelná. Z mamánků a závisláčků, kteří se nemohli nasytit mazlení s mámou, jsou dva hubatí habáni, kteří akutně potřebují mužskou autoritu, vzor a možná i ruku.
Martina Šebestová
21. září 2021
Čtyři roky jsme vše zvládali vcelku dobře, hodně mi pomáhal můj tatínek, ten je ale nyní po mrtvici a mamka má co dělat, aby péči o něj zvládla. Ale ani tehdy jsem si nemohla příliš vyskakovat.
Muž na oba kluky platí šest tisíc dohromady a bere si je jednou za čtrnáct dní na víkend. Já platím hypotéku, a tak mám mimo hlavního úvazku ještě brigádu, a prakticky tedy žádné osobní volno. Uklízím třikrát týdně včetně neděle v jedné soukromé firmě kanceláře. Mají tam ze mě legraci – jsem uklízečka, která občas odborně pohovoří s jejich účetní, která bývá v práci obvykle přesčas.
Anna Lukešová
19. září 2021
Nicméně uklízení je pro mě nejen absolutně nutný přivýdělek, ale i vydatné cvičení po sedavé práci, tedy alespoň tak jsem si to v hlavě nastavila. Žije se mi pak lehčeji. Jenže poslední rok už je všeho nad hlavu.
Tatínek je vážně nemocný a mamka potřebuje občas vystřídat, distanční výuka a práce z domova v bytě 2+kk se podepsala nejen na mém psychickém, ale i fyzickém zdraví. Po mnoha letech se mi příšerně zhoršil atopický ekzém, k němuž se přidala ještě léčbě vytrvale rezistentní perorální dermatitida a předčasný přechod.
Když to tedy shrnu: vypadám příšerně a příšerně mi i je. Ze zoufalství jsem začala chodit ke „cvokaři“, tedy psycholožce, a ta mě přivedla na myšlenku, abych alespoň na jaký čas, v rámci zachování zdravého rozumu i těla, předala rodičovskou odpovědnost otci mých dětí. A kupodivu bych si ani nemusela vzít kvůli alimentům, které bych na syny platila, další brigádu.
Martina Šebestová
16. září 2021
Když jsem vše spočítala, s úžasem jsem zjistila, že pokud bych měla stejné alimenty jako muž, vyžiji vcelku dobře. Kdo má doma pubertální kluky, tak ví… Asi tušíte, kolik toho sní, prosprchují, prosvítí – a to jsou jen absolutně základní potřeby! Já sama jsem nenáročná.
Pochopitelně mám z celé věci i obavy, a ne malé! I v noci mě trápí strach z toho, že kluky nějak psychicky nenávratně zraním, že opět pocítí odmítnutí a ztrátu domova. Tolik hodin jsem přemýšlela nad tím, zda jim mohu něco takového udělat. „Vždyť už tím jednou prošli, když jim odešel táta…“ říkala jsem si mnohokrát.
Jiřina Sivcová
5. září 2021
Jenže kluci mi sami během distanční výuky několikrát řekli, že by nyní chtěli bydlet s tátou. Mají k tomu mnoho dobrých důvodů. Ex si totiž před rokem pořídil s přítelkyní dům, který shodou náhod stojí dvě minuty od fotbalového hřiště, kam chodí kluci třikrát týdně na fotbal a mají tam i většinu kamarádů.
Mluvili jsme o všem v klidu, ale byly i situace, kdy to na mě kluci křičeli. Třeba když jsem chtěla ukázat sešity, vypracované úkoly nebo jsem se dožadovala vyklizení myčky a vyluxování v jejich pokoji. Puberta je prostě neúprosná.
Jiřina Sivcová
2. září 2021
Před třemi dny jsem se tedy odhodlala bývalému manželovi napsat, že bych ráda změnila systém péče o syny, respektive svěření do péče. Myslím, že jsem psala věcně a bez emocí, e-mail četla i má psycholožka. Odpověď zatím nemám. S bývalým komunikujeme pouze o praktických věcech, jeho odchod byl nesmírně těžký a bolestný a já se stále snažím zapomenout.
Jen čas od času jsem bývalého muže poprosila, aby se syny něco „chlapského“ probral, domluvil jim ohledně školy, promluvil do duše – obvykle napsal, že to pochopitelně udělá, vždyť prý jde o jeho syny. I nyní půjde o jeho syny a já moc doufám, že se změnou péče uspěji.
Jiřina Sivcová
19. srpna 2021
Nabídla jsem i mnohem více dní a víkendů, kdy by byli kluci u mě, a také pomoc v případě, že by byli kluci nemocní. Ale i tak se občas cítím hrozně, jenže vím, že kdyby šlo všechno dál ve stejných kolejích, nebudou mít mí synové za chvíli mámu, ale naprostou trosku.