jinak ještě to zakopávání do země....to mi přijde teda docela ujeté........nějak mi selský rozum nebere že by tohle byl nějaký dobrý způsob skladování........
No viděla jsem pořady o podobných lidech kterým se to časem už tak vymklo z kontroly že neměli skoro kde bydlet jak byli zahlcení krámama..........vždy byl na pomoci psycholog protože jde o určitou duševní poruchu. Ti lidé prostě neumí vidět realisticky že ty věci nejsou potřeba a jejich schraňováním si něco kompenzují. Podle mne má tento pán dost slušný náběh na tuhle poruchu, 21 žehliček a 32 mixérů je už opravdu alarmující - pokud pán není sběratel ale opravdu věří že tohle se ještě bude hodit.....proboha 21 žehliček to snad ani nemá jeden člověk za celý život o mixérech nemluvě.......myslím že paní by psychologa měla navštívit a poradit se s ním tihle sběrači trpí neskutečnou psychickou bolestí když se mají čehokoli zbavit a mají hodně velký problém vidět realitu vidět že ty věci nepotřebují.........obávám se že jak pán bude stárnou tak se jeho podivnost v tomto směru bude stupňovat a pokud ona nezasáhne tak skončí v domě kde se ani nebude dát projít do ložnice...
Tak tohle mě docela zaujalo, protože můj táta je taky takový podobný sběratel. Zahradu si nerozkopává, ale v domě toho má mraky. Úplně nejvíc mě dostalo, když mi říkal, že před Vánoci a odjezdem na chalupu MUSÍ ještě zamést chodbu, i když jeho vnuk už se nemohl dočkat, až odjedou a vzhledem k tomu, že jsou schody zaskládané věcmi tak, že je tam jen úzká ulička na průchod, je podle mého fakt jedno, jestli je nebo není zameteno. Když jsem u něj byla před Vánoci poklízet, tajně jsem snila o velkém kontejneru před barákem, všechny ty krámy by lítaly oknem...Nicméně je to jeho dům a jeho život. Manželku nemá a všechny věci by se mohly jednou hodit. Nejhorší období bylo, když brigádničil ve sběrném dvoře, kdy někdo přivezl funkční ale odřenou lednici, velmi pěkný gauč, téměř nepoužitá křesla, televizi, která by byla tak akorát na chalupu (co na tom, že tam jsou další tři)...a tak to jelo. Sáhnout mu na to nesmím a ani bych si netroufla, bohužel když vidím v čem žije, úplně veselo mi z toho není. Býval to tak pořádný člověk, aspoň když jsem byla malá a neustále peskoval, abych si uklidila...Řešení pro paní Zdeňku je těžké, jako manželka možná měla přednést pokus o stanovení hranic už dávno, hned jak se začalo harampádí shromažďovat. Jinak mi to dost silně připomíná jednu Výměnu manželek, kde vyměněná paní dosáhla částečné likvidace "potřebných věcí" a pán to málem obrečel (pak to aspoň zapil). Možná by mohla pro začátek ona sama probrat s psychologem, jak by se situace dala zmírnit, my tady na Dámě to nejspíš nevyřešíme..
V různých městech už dneska existují různé komunitní kluby - takové komunitní dílny, kde jsou nejen prostory, dobré nářadí a lidé podobného ražení. Pán by mohl být nový koníček, nové přátele a autorka se zbaví bordelu....
Všechno mi přišlo tak nějak jako normální shromažďování "užitečných a ještě upotřebitelných" věcí. Ale to zakopávání do země na zahradě...to už je poněkud šílené. Těžko radit, moc dobře znám ty typy "uložím to kam to patří za rok, za dva nebo za tři budu rád, že to mám", člověk je nedonutí nic vyhodit. U tohoto pána je horší stav v tom, že tu a tam on z toho něco upotřebí, tudíž má z jeho pohledu velmi silný argument, že jsou to fakt upotřebitelné věci. Fakt zkusit mu vymezit prostor, obětovat garáž, nebo kůlnu - cokoli - kde a´t si to všechno skladuje, ale nikde jinde! Natož nějaké zakopávání bojlerů na zahradě. Jestli to půjde a přistoupí na to, toť otázka. Jestli se krámy nezačnou pomalu přelévat i do dalších prostor...
Tohle hromaděný znám i ze své rodiny. Já bych to viděla na kompromis, udělat u domu nějakou stodolu nebo domek jako pracovnu, kde by si mohl udělat skladiště na všechny své věci, ale zároveň by nesměl krámy nosit do domu, tím by měl svou svatyni na krámy a žena zase hezký dům bez odpadu.
Něco podobného jsem měla doma, ale rozvedla jsem se z úplně jiného důvodu :-D Nicméně exmanžel má dneska v garáži takové skladiště, že nemůže už ani otevřít vrata - ale to už řeší jiná manželka.Osobně se domnívám, že u těchto "kutilů domácích" je to celkem normální, pokud to nepřesahuje nějaké rozumné meze. Garáž mě nikdy nezajímala, i když auto parkovalo kvůli tomu venku, sklep jsem také neřešila, ale do bytu by mi ty krabice nesměly. Zakopávání bojlerů na zahradě už považuji za slušnou úchylku, která by si možná zasloužila psychiatra, ale to by se asi pán smrtelně urazil, což evidentně není cílem jeho milující manželky. Dokud o tom paní dokáže psát s vtipem a bavit tím lidi, tak s tím nic neudělá. Co se týče schraňování odpadků, podléhajících zkáze, to už je celospolečenský problém, který do značné míry obtěžuje okolí. On i ten binec na zahradě může vadit sousedům, ale pokud je schován v krabicích a zakopán, tak je to pořád ještě věc jen členů rodiny a otázka toho, kolik ostatní vydrží :-)
samika: Tak tohle je opravdu fuj, to se nedělá. Cokoliv, co děláte tajně za zády svého partnera se jmenuje podraz. U většiny normálních lidí by vás za to čekal vyhazov.
Poradnu by to chtělo určitě, i když spíš psychiatrickou než manželskou.. Hromadění jsem zažila u vlastní mamky (tehdy 77 let) a nebylo to veselé. Cituju z dopisu pronajímatele bytu, ze kterého jsme ji pak museli vystěhovat: "Nadměným hromaděním odpadků jste zamořila byt a dům broukem rusem domácím..." Účet za deratizaci a skládkovné za dva sedmitunové kontejnery splácela pak mamka z důchodu 2,5 roku a mohla nám děkovat, že si pronajímatel převzal byt ve stavu, v jakém byl a nechtěl po ní žádnou další náhradu "škody".
pokud je paní slabá povaha nezbívá jí než tajně a nenápadně průběžně vyhazovat od spoda, stejně neví co tam má, hlavně se to nesmí dozvědět
Zkusila bych následující: ať toho klidně zakope co nejvíc - zakopané předměty nebudou překážet. Zbytek bych nacpala na jedno místo, například bych obětovala garáž. A hlavně bych dávala pozor na to, aby nezačínal hromadit věci podléhající zkáze čili skutečně odpadky. To už by bylo na návštěvu psychiatra.
Je to nahouby,ať se člověk podívá z jaké chce strany:Ty věci se opravdu téměř na nic nehodí,měly by se vyhodit,odvézt do sběru,do sběrného dvora apod.Něco zakopávat do země je nesmysl,jen se to tam zničí,nebo se to ani dle plánu nenajde,když by se to náhodou na něco potřebovalo.Pán spěje ke smutným koncům- stane se na stará kolena takovým tím sběratelem,co zanese bordelem byt tak,že nemá ani kde spát,kde se mýt a skoro ani nemůže na záchod,vše od podlahy ke stropu plné krámů.V nejhorším případě tam uhoří,v lepším ho odvezou do blázince a vše se s námahou vyklidí do x-kontejnerů,aby pán mohl po návratu začít znovu,je to v podstatě nemoc.Asi nezbyde,než včas odejít pryč,nikdy to nemá dobrý konec.
Hromadění starých věcí je psychická porucha, na její jméno si teď nevzpomenu, ale časem se může stát nebezpečnou, když dotyčný začne ve svém obydlí shromažďovat i odpadky (občas se takové případy bytů a domků naplněných od podlahy po strop odpadky objevují ve zprávách), je to plné potkanů a jiné havěti, případně může začít uskladňovat své vlastní výkaly. Zajímalo by mě, zda takové množství krámů stačil nasbírat za ty dva roky, co bydliště v domku, nebo kde to měl uskladněné dřív?
Vzhledem k tomu, že dům patří jeho rodičům, není mnoho možností, co s tím dělat. On si na ty věci dobrovolně sáhnout nenechá a nechat to odvézt na smetiště by vedlo buď k rozvodu, nebo k tomu, že to doveze zátky a bude toho ještě víc. Osobně si to neumím představit, protože takového muže bych si nikdy nevzala, a bydlet mezi haldami šrotu a jiného odpadu by mě nebavilo. Nejspíš bych se odstěhovala jinam, nebo rovnou zůstala v tom původním bytě v paneláku, nyní již prázdném, neb veteš je v domku :-) a dospívající dcery by si mohly vybrat, jestli chtějí bydlet se mnou nebo na smeťáku s otcem. To je sice razantní řešení, ale podle mého jediné možné, pokud se paní nechce s tímto stavem smířit, ostatně žije v tom už dvacet let, měla by být zvyklá.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.