Jinak kdyby si Zdena s manželem nákupy rozdělili a měli každý svou ložnici, kdyby uměli nějaký čas trávit bez toho druhého /on na rybách či fotbale s kamarádem, ona při turistice se známými či pravidelné návštěvě divadla se spolužačkou, ubrousily by se ty hrany a snad by dokázali fungovat normálně. pokud ovšem tráví veškerý čas mimo své pracoviště spolu a vyžívají se v dopalování toho druhého, to se snad ani nemůžou divit, kam to dopracovali, ne? Je to úplně logické a dalo se to čekat.
Taky jsem byla alergická, ale na rozdíl od Vás jsem to dokázala. Bylo mi o pár let míň, než Vám. Dostali jsme se do místa, kde jsme jeden druhému neměli už co nabídnout a nic od něj nečekali. Přece jenom i když se člověk rozhoupe později, ta změna za to stála. Po rozvodu totiž pro mě přišly ty nejhezší roky. Kdy člověk kope sám za sebe, žije poprvé samostatně, co si jak udělá, tak to má. Není nic horšího, než za sebou táhnout kouli na noze a brzdu v podobě člověka, který nesnese nějaký Váš profesní či osobní růst, zrazuje Vás od všeho, co byste chtěla, tlačí Vás naopak do stereotypu a povinností, které za ta léta manželství zvládáte levou zadní a vlastně jste nic jiného, než ty povinnosti /děti, domácnost, zahrada, žádné koníčky, žádní kamarádi, mlčení k dobře míněným radám tchánů a jejich zasahování do všeho.../ s ním nepoznala. Neí nic horšího, než se ohlédnout a vidět monotónně ubíhající roky, jeden jako druhý a podívat se zkusmo dopředu, a nevidět tam nic. Je dobré si pro sebe stanovit priority i hranice, co ještě ano a co už ne. Při soudném odhadu svých možností samozřejmě. Obecně ale vzato, průměrná ženská by snad rozchod měla zvládnout bez zhroucení, klesnutí o několik stupňů na společenském žebříčku, ztráty prestiže, hlubokého poklesnutí životní úrovně, atd. Člověk zvládne víc, než si myslí. Nejdůležitější je se rozhodnout a jít za tím. Nebo ne?
Já to asi moc nechápu - paní leze manžel na nervy, vadí jí na něm úplně všechno (jak mluví, jak jí, jak spí, jak dýchá), ale zároveň o něj nechce přijít... Myslím, že by si měla hlavně sama v sobě ujasnit, co vlastně dál od života chce a proč. Možná by jí pomohly nějaké konzuklace v manželské poradně, tam člověka dokáží nasměrovat, aby pochopil svoje pocity a dokázal s nimi v partnerském svazku pracovat. Zdá se mi, že ty konflikty totiž vytváří hlavně ona, na chování manžela, tak, jak ho popisuje, nic tak špatného nevidím. To jen ona hledá ve všem potvrzení svého přesvědčení, jak je hrozný. Jenom nevím, jestli si to manžel zaslouží - žít s někým, kdo na něm neustále jen hledá chyby... Paní by asi měla přestat hledat chyby na manželovi, ale spíš se obrátit sama k sobě a buď se snažit změnit své chování a prožívání manželství, nebo to tedy vzdát, omluvit se manželovi a jít o dům dál.
Mata69: Několikrát píše, jak jí bylo skvěle, když byla sama. Mě úplně nejvíc zarazilo, že se cítila dobře, když byl v nemocnici a ona sama doma. Myslím že takto vyjádřené pocity nejsou skutečné, že jsou vpodstatě vysloveným přáním - "napište mi všichni ať odejdu". Myslím si, že takto to doopravdy ani necítila, že to takto cítit prostě chtěla, aby si potvrdila, že "bez něj je jí lépe". Jsem vdaná přes 35 let a co znám podobné páry, tak ať se doma děje cokoliv, ať jsou na sebe jakkoliv alergičtí, vždy hospitalizace jednoho z nich rychle ukáže tomu druhému, jak moc nemocný partner chybí, jaký má o něj strach. Zdeniny pocity v takové situaci jsou skutečně k zamyšlení.
Syda1949: a jak se pozná, že je to správné?
Syda1949: no on jí asi nikdo neřekne jestli je to správné nebo ne na to bude muset přijít sama.
Přečetla jsem reakce a ještě jednou článek, když si to poskládám mám pocit, že to co chtěla ona dáma slyšet není jak udržet manželství, ale jak úspěšně odejít. Chce slyšet, že je správné odejít a žít si po svém.
Děkuji za doplnění, samozřejmě jsem neměl na mysli, že v pátek "od 17.00-17.15" je povinné debatování, :D ale aby si lidi našli na sebe aspoň tu čtvrthodinku týdně. Třeba u jídla, jak píše monada, i když zase hrozí riziko obsahu hrnku ve tváři. :)
farah.farah: Co tak si jen tak popovídat u jídla.Jedno kdy. Možná by paní mohla říct bylo by hezké když už jsme sami tak bys mi mohl udělat snídani do postele pro nás pro oba. Je fakt , že hormonální přechod někdy bývá hektický. Nebo odjed pokud už nepracuje někam na týden já jezdím cvičit několikrát do roka na pár dnů . A je to fajn se vrátit.
hynek: zawvést takovéhle povinné čtvrthodinky pro lidi co spolu desítky let nedokázali komunikovat podle mne fungovat nebude, to je tak rada pro začínající páry aby si naučili udělat si čas na to povídat si o jejich vztahu a problémech které tam vidí......tahle paní by podle mne neskočila ani druhý den ráno se svým seznamem všeho co jí na manželovi vadí.;)
hynek: vy to jistě myslíte dobře a patrně máte vzdělání a praxi v oboru. Ovšem - a to je teď pouze můj osobní pohled - kdyby mi někdo takto "předepsal" čtvrthodinku povinného rozhovoru, rovnou říkám, že to teda nejsem ochotná absolvovat. Ráda si budu povídat hodiny, klidně i celou noc, a o čemkoliv se bude žádat. Ale musím na to mít čas a náladu, a hlavně důvod. Nebudu to dělat na povel, protože to nařídil nějaký psycholog, a už vůbec ne tak, že by choť pohlédl na hodinky a řekl "všeho nech, teď máme mít rodinný rozhovor". To bych možná přetrpěla jednou, a celou dobu bych myslela na to, co bych radši dělala jiného užitečného, než takhle šaškovat. Nevvlučuju, že to může některým dvojicím pomoct, ale musí tomu oba uvěřit, že to je k něčemu a že to zabere. Nejde to šmahem doporučovat všem, zejména když ty lidi neznáte a nic o nich nevíte.
Tak dobré je že si paní uvědomuje že je to ona kdo má problém uvědomuje si že reaguje neadekvátně podrážděne. Což je první krok těžší je to změnit. Podstatné je to, že to co ji rozčiluje není samo o sobě příčinou.jí ve skutečnosti štve něco jiného.........a tyhle maličkosti josu pro nic jen takovým zjitřením...........alergie na člověka se obvykle vyvine u lidí které máme nebo jsme měli rádi ale dlouhodobě od nich nedostáváme to co bxycvhom chtěli a zároveň jim to neříkáme....tkaové tipické že žena uklízí muž jí nikdy nepomůže jí to časem štve víc a víc ale nikdy mu vlastně neřekne že chce aby jí pomáhal štve jí že ho to nenapadne a pod.až najednou tahle věc co jí na začátku nevadila jí dráždí neskutečným způsobem.né kvůli tomu úklidu, ale proto, že pokaždé když uklízí má pocit že je služka že je nedoceněná že není milovaná.......paní zatím řeší ty zástupný věci co ji štvou víc by se měla podívat na to, co ji štve skutečně. Vjejím vě+ku to jinak může částečně souviset i s hormonálními změnami.každopádně by myslím pomohla terapie buď párová a nebo i jen individuelní pro ni . To dva spolu zjevně 30 let komunikovali nevhodně a neumí komunikovat normálně a tohle je výsledek..bylo by třeba naučit se to jinak.
Možná má paní také přechodové problémy a lítají jí hormony, to pak člověk vyletí i kvůli maličkosti. Měla by se věnovat víc sama sobě a třeba si i udělat dovolenou, pak se bude ráda k manželovi vracet.
Myslím , že paní by potřebovala více práce . Pokud se manžel zeptá na svetr tak prostě řeknu ve skříni v ložnici, když se zeptá jestli zamkla tak může mu říct budeš zamykat ty . Manžel pracuje na zahradě v garáži . Co dělá ona jen uklízí? . Nepíše o kamarádkách o koníčcích vnoučatech dětech. Muž nepije nebije ji neutráci za automaty aj. Prostě si neváží to co má jak už se psalo jak odejde nadobro tak si vzpomene.Děti vyletěli z hnízda pokud nějaké měli a teď se nudí a hledá problémy kde nejsou.
Milá imaginární Zdeno, k objektivnímu posouzení bychom potřebovali názor i manžela, případně i vašeho okolí. Možná bychom se dověděli věci - a vy také... Předně, jde o ztrátu komunikace, což je docela typické pro naši dobu. Sbližujeme se s lidmi, kteří jsou stovky i tisíce km daleko, ale s nejbližšími vedle v křesle se nebavíme. Zaveďte si nejdřív povinnou týdenní čtvrthodinku "rodinných rozhovorů", kde si BEZ EMOCÍ(!), v klidu a bez osočování, vyříkáte, co se vám na druhém nelíbí a co vám vadí. Možná by to v tomto případě i mohlo stačit, neboť manžel dost pravděpodobně vůbec neví, že vás jeho některé výroky a chování tak dráždí. Hned posléze by bylo ideálem i dodat: "... a zároveň se mi na tobě líbí... vážím si... děkuji za..." Obzvlášť u déletrvajících svazků by pouhá desetiminutovka vzájemných hovorů mohla zabránit polovině partnerských krizí. A pak zkuste na sobě zapracovat. Otočit z černé na bílou. Uvědomte si přednostně všechny dobré stránky vašeho blízkého, které vás při sobě drží tak "požehnanou" dobu. Važte si toho - ne každému je dáno tak úžasný dar obdržet, a také "zítra" jej už nemusíte mít. Nadobro. Nesoudit, nehodnotit negativně člověka, ale pouze jeho skutky (když už). Pouze brát na vědomí, konstatovat, uvědomit si, proč vám to vůbec vadí, sdělit, že vám něco vadí. A jsme zpátky u komunikace... Přeji klidné dny v dalším třicetiletí.
Spaní se dá vyřešit oddělenými ložnicemi. A u ostatního stačí jen nehledat v tom problém. I ona určitě ví, že mají v autě lahve, takže proč pro ten vozík nejde rovnou. Hrnek od kávy je banalita. Červený svetr přece nemusí vždy být ve skříni...
Paní může spát jinde,mají barák,celý den se nemusí s manželem ani potkat.Vypadá to,že po odchodu dětí nemá co dělat,tak se příliš zabývá blbostma.měla by třeba odjet pryč aspoň na dva týdny,nebo se pobavit s kamarádkami na téma "manžel",a možná by zjistila,že u nich není problém,jen ona sama je netolerantní a rýpe se v blbostech.Když jí to dříve nenapadlo řešit,naučit muže samostatnosti,tak nyní to bude těžké.Nemyslím si,že je Alenin muž bůhvíjak nesamostatný,co asi v zaměstnání? Tam mu paní nemusí pomáhat??? Někdy si lidi neváží obyčejného soužití,až to ztratí,pak bude litovat.
Tak nevim no, ale z článku to vypadá, že štěká hlavně paní. Hádavé odpovědi manžela jsou pak jen reakcí na její podrážděnost. Jestli paní dělá manželovi 30 let servis, najednou v padesáti od něj chce, aby se ho vzdal? Když celé roky nic nenamítala? No nevim co paní poradit. Srovnat se. Nechce o Jindřicha přijít, ale chová se tak, aby přišla. A proč o něj nechce přijít, když jí jde tak na nervy?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.