Zdena žije se svým mužem více než tři desetiletí. Dříve jeho nevěrami trpěla, nyní jí nevadí, neřeší je. Vadí však její mamince a dcerám, které Zdenu nechápou.
Můj manžel je úplně stejný jako jeho děda i otec. Když jsme se z velké lásky brali, bylo mi dvacet a pochopitelně mě ani nenapadlo, že existuje reálné riziko, že půjde ve stopách, které vyšlapali jeho mužští předkové. Myslím ale, i jsme o tom několikrát otevřeně mluvili, že se v prvních letech našeho vztahu velmi snažil, aby nebyl jako jeho otec. Aby nepodlehl každé jen trochu zajímavé „sukni“, která se zatočila kolem.
Vše začalo, až když se před třiceti lety narodily naše holčičky. Na první nevěru, a věřím, že byla opravdu první, jsem přišla, když byl dvojčatům rok. Bylo to jak blesk z čistého nebe, bolest, zklamání, beznaděj a smutek. Jenže jsem zároveň prožívala takový rodičovský fičák, že mě ani nenapadlo, abych odešla. Ostatně jsem neměla ani kam. Manžel navíc slíbil, že vztah ukončí. Snažil se. Myslím, že tehdy ještě míval v tomto směru nějaké svědomí.
Jiřina Sivcová
20. dubna 2021
Stejná situace, avšak s jinými kulisami a obsazením, se v našem manželství odehrála pak ještě mnohokrát. Slečny a paní se v jeho životě střídaly jako apoštolové na Staroměstském orloji. Lucii č. I vystřídala Barbora, Dita, Lucie č. II, Monika, Marcela, Katka, Markéta a asi ještě mnoho dalších dam. Ty přicházely a odcházely, já však zůstávala.
V mezidobích, kdy neměl manžel zapálená lýtka, tedy spíš jinou část těla, jsme si rozuměli. Byli jsme přátelé, měli jsme společné zájmy, bavilo nás trávit čas s našimi holkami, cestovat, sportovat, kempovat a mnoho dalších věcí. Jenže muž potřeboval k spokojenému životu ještě trochu víc. Jedna žena mu to poskytnout prostě nemohla.
Jiřina Sivcová
18. dubna 2021
Samozřejmě jsem mnohokrát přemýšlela o rozvodu, několikrát se nechala od manžela přesvědčit, že to byla „ta poslední“, vždy jsem ale nakonec zůstala. Milovala jsem ho a asi jsem byla i trochu srab. Tlačila jsem vše před sebou jako bájný Sisyfos svůj kámen. Ten se mi v pravidelných intervalech skutálel dolů a cestou mě občas „pěkně“ převálcoval.
Život utíkal, holky dospěly, odstěhovaly se a já zůstala s jejich přelétavým otcem sama. Tehdy jsem si myslela, muž měl čerstvě před padesátkou, že se nám život konečně zklidní. I muž mi na první velmi romantické dovolené bez holek řekl: „Zdeni, jsi báječná ženská, díky, že jsi to se mnou vydržela. Brali jsme se tak mladí a já se asi prostě potřeboval vyřádit. Myslím, že už je to za mnou. Teď už budeme blbnout jen spolu!“
Jiřina Sivcová
15. dubna 2021
Myslím, že tomu sám i trochu věřil, a já bláhová mu uvěřila též. My ženské jsme v některých ohledech opravdu nepoučitelné! Naše nové líbánky trvaly půl roku. Pak se nám do manželství přimotala „nešťastně vdaná“ paní Markéta. Někdy v té době se ve mně cosi zlomilo, nevím, jak to nazvat – Sisyfův kámen se prostě přehoupl přes kopec a bez mého přičinění se odkoulel dolů a já si konečně oddechla.
Bude to znít asi šíleně, ale jednoduše jsem přijala skutečnost, že se můj muž nezmění. Mohla jsem se buď rozvést, nebo zůstat s ním. I když bych finančně už rozvod zvládla, rozhodla jsem se zůstat. Žijeme spolu jako dobří přátelé, on si domů žádné ženy nevodí, je v těchto věcech diskrétní, já se neptám a nezajímám.
Martina Šebestová
13. dubna 2021
Intimní život mi absolutně nechybí, mám v posledních dvou letech jisté chronické zdravotní problémy a jsem ráda, že nemusím sex nijak řešit. Ten za mě řeší jiné. Vím, že manželovi takový model vyhovuje a neměnil by, dokonce jsme si o tom před měsícem velmi otevřeně promluvili. Problém tedy nemám ani já, ani muž.
Už si nelžeme (ale ani nic zbytečně nerozebíráme). Problém však mají moji rodiče a také naše holky, kterým některé věci „vyslepičila“ má máti. Té jsem se před mnoha lety, kdy jsem na tom nebyla psychicky úplně dobře, svěřovala.
Jiřina Sivcová
6. dubna 2021
Holky mají svého tátu pochopitelně rády, ale protože už nejsou malé a mají už dost svých zkušeností ze vztahů, nemohou pochopit, jak můžu s jejich otcem dál žít. Zvláště když o poslední jeho známosti vědí. Jde totiž o maminku jejich bývalé spolužačky.
Dcery i má máti to na rozdíl ode mě hrozně řeší a tlačí na mě, ať dám manželovi nůž na krk, anebo se rovnou rozvedu. Je mi to celé hrozně nepříjemné. Jenže já ze svého manželství odejít nechci, a ani manželovi nechci dávat žádná ultimáta. Nezmění se. Nebýt výčitek mých holek a maminky, žiji teď vyrovnaně a docela spokojeně.