Tvrdé dětství
Kirk Douglas se narodil v roce 1916 pod jménem Isur Danielovič Děmskij. Jeho otec byl ruský Žid a do Ameriky utekl před kozáckými pogromy, aby si zachránil holý život. Byl negramotný stejně jako jeho manželka a v USA se živil jako hadrář. Spolu s Kirkem vychovával ještě šest dcer, takže rodina žila v opravdu nuzných poměrech. Sám Kirk poznal už jako dítě, že ruské jméno a židovský původ mu v životě přitíží – i ve škole ho kvůli tomu spolužáci šikanovali.
Na jeviště se Kirk dostal poprvé už ve třinácti letech. Musel ale finančně podporovat svoji chudou rodinu, a tak se už od dětství živil jako kamelot, číšník, uvaděč, prodavač ovoce a noční hlídač. Během studia na vysoké škole, kde se mimo jiné věnoval sportu a stal se několikanásobným studentským přeborníkem v boxu a řecko-římském zápase, si zvolil své první umělecké jméno Isadore Demsky, pod nímž vystupoval na letních scénách v New Yorku i na Broadwayi.
Pokračování 2 / 4
Filmy: Westernový drsňák i intelektuál
V roce 1946 debutoval ve filmu Podivná láska Marty Iversové, kde si zahrál po návratu z války. Ve snímku se objevil již pod jménem Kirk Douglas. Pak už se filmové nabídky začaly hrnout a Kirk si zahrál například ve 20 000 mil pod mořem, Eso v rukávu nebo Žízeň po životě.
Zásadní role se pak objevila v roce 1960, a to v historickém velkofilmu Spartakus v režii Stanleyho Kubricka. Právě toho oslovil sám Douglas, který tento film sám produkoval. Od té doby neměl na dalších deset let o hraní nouzi. Účinkoval ve westernech, kde hrál se svojí ostře řezanou tváří klasické drsňáky, ale zvládl i intelektuální role, jako například ve filmu Tichá dohoda, případně Vincenta van Gogha v životopisném dramatu podle stejnojmenného románu Irvinga Stonea Žízeň po životě.
Marta Pušová
13. července 2023
Pokračování 3 / 4
Douglas versus Forman
Během sedmdesátých let začala jeho herecká aktivita trochu polevovat, zejména však proto, že se Douglas věnoval víc vlastní produkci. Když v roce 1963 zakoupil autorská práva ke knize Vyhoďme ho z kola ven od Kena Keseyho, přetavil tento román na Broadwayi v úspěšnou hru Přelet na kukaččím hnízdem. Zde si sám zahrál rebela Randleho. Totéž měl v plánu i ve filmovém zpracování, pro nějž si jako režiséra vybral Miloše Formana. Námět mladému režisérovi do Čech skutečně poslal, do rukou Formana se ale nedostal, protože ho pravděpodobně zabavili cenzoři. Douglas měl tehdy za to, že mu Forman neodpověděl proto, že byl nevychovaný.
Osud ale chtěl, aby se nakonec námět dostal do správných rukou, a tak knihu o několik let později převzal Forman přímo od Michaela Douglase, syna Kirka a rovněž slavného herce. V té době už ale Kirk kvůli vyššímu věku nemohl na roli pacienta psychiatrické léčebny pomýšlet, a tak ji získal Jack Nicholson. Produkce však zůstala pod dohledem Douglase mladšího, a tak se alespoň z prostředkovaně mohl Kirk radovat z devíti oscarových nominací, z nichž pět bylo proměněno.
Pokračování 4 / 4
Nesmrtelný odkaz
Všemožných cen posbíral Kirk Douglas za svůj život nakonec mnoho. Kromě tří oscarových nominací (Šampion, Město iluzí, Žízeň po životě) mu byla v roce 1967 udělena Cena Cecila B. DeMilla, v roce 1981 byl vyznamenán prezidentem Jamesem Carterem Medailí svobody za cesty kolem světa ve funkci velvyslance dobré vůle, v roce 1984 byl zvolen do Kovbojské dvorany slávy a v roce 1985 dostal francouzský Řád čestné legie. Za celoživotní dílo mu byly uděleny American Cinema Award, Cena Národní filmové rady, Cena Amerického filmového Institutu, Čestný Oscar a Zlatý medvěd na MFF v Berlíně.
Prostřednictvím jeho genů navíc bude žít i jeho herecký talent dál. Ten po něm podědil jak jeho syn z prvního manželství s Dianou Dill Michael Douglas, který už je sám držitelem Oscara, tak i synové Eric a Peter z druhého manželství s Anne Budyens. A co víc, herecké schopnosti už projevují také vnoučata Dylan a Carys, o nichž jejich otec Michael řekl: „Viděli jsme je už na jevišti dostkrát na to, abychom poznali, že to tam je. O další generaci Douglasů uslyšíte. Vůbec o tom nepochybuji.“
