Silva (43): Láska z hor
Jsem vášnivá turistka a letos jsem se rozhodla strávit svou dovolenou v horách, konkrétně ve Vysokých Tatrách. Miluji ticho hor a pocit, když člověk stojí na vrcholu a dívá se dolů na svět, který se zdá tak malý a vzdálený. Během jednoho z náročnějších výstupů jsem potkala sympatického muže, který, jak se později ukázalo, měl podobnou vášeň pro turistiku jako já. Když jsme se potkali na cestě na vrchol, ani jeden z nás neměl příliš chuť se bavit, protože jsme byli oba soustředěni na výstup. Ale v jednu chvíli, když jsme si potřebovali odpočinout, jsme se dali do řeči. Mluvili jsme o horách, o našich cestách a o životě.
Po tom, co jsme společně zdolali vrchol, rozhodli jsme se strávit zbytek dne společně a prozkoumat okolí. Během několika dní, které jsme spolu strávili, jsme se neustále smáli, povídali si a já jsem se poprvé po dlouhé době cítila skutečně šťastná a spojená s někým jiným. Každé ráno jsme se scházeli u snídaně, plánovali, kam se vydáme, a večer jsme se vraceli zpět, unavení, ale šťastní. Na konci dovolené jsme se rozloučili s tím, že si budeme psát. A píšeme si dodnes. Oba cítíme, že jsme našli někoho, s kým bychom chtěli zdolat nejen horské vrcholy, ale i ty životní.
Pokračování 2 / 4
Petra (38): Setkání u kávy
Vždycky jsem snila o tom, že navštívím Paříž. A letos jsem se rozhodla splnit si svůj sen a vydat se tam na prodloužený víkend ještě předtím, než se do Paříže nahrnou davy turistů a sportovních fanoušků kvůli olympiádě.
Paříž mě přivítala v celé své kráse – slunce svítilo, ulice byly plné lidí a kavárny dýchaly neodolatelnou atmosférou. Jedno ráno jsem se rozhodla strávit v malé kavárně poblíž Montmartru. Objednala jsem si kávu a croissant a vychutnávala si pohled na okolní dění, když ke mně přistoupil mladý muž a špatnou francouzštinou s anglickým přízvukem se zeptal, zda si může přisednout. Nejdřív jsem byla trochu překvapená, ale jeho úsměv mě rychle přesvědčil.
Začali jsme si povídat a zjistili jsme, že máme hodně společného – oba milujeme cestování a dobré jídlo. Strávili jsme spolu několik hodin, ale naprosto platonicky. Věděli jsme, že naše cesty se rozejdou, ale nějak jsme očividně oba v tu chvíli potřebovali něčí společnost. Někdy odpoledne jsme se rozloučili s pocitem, že jsme zažili něco výjimečného. V kontaktu nejsme, ale kdoví, možná se naše cesty ještě jednou setkají.
Pokračování 3 / 4
Markéta (47): Přeskočila jiskra, ale každý jsme šli svou cestou
Letos jsem si dopřála sólo dovolenou u moře, což pro mě vždycky znamená únik od všedních starostí a možnost skutečně vypnout. Během jednoho slunečného odpoledne jsem se vracela z pláže a čekala na autobus, když si ke mně přisedl muž přibližně mého věku. Začali jsme si povídat o počasí, o tom, odkud jsme, a jak si užíváme dovolenou. Bylo to takové to klasické konverzační klišé, ale najednou jsem pocítila něco zvláštního – mezi námi přeskočila jiskra.
Během následujících dní jsme se začali vídat pravidelněji. Chodili jsme na večeře, kde jsme sledovali západy slunce, a procházeli se po pláži. Vzpomínám si na jednu noc, kdy jsme seděli na pláži až do rána a povídali si o našich životech, snech a přáních. Bylo to jako sen – všechno bylo dokonalé, ale oba jsme věděli, že po dovolené se každý vrátíme do svého života. Přestože jsme si slíbili, že zůstaneme v kontaktu, nechtěli jsme se připoutat k něčemu, co by nám jen ztížilo návrat do reality. Naše cesty se tedy rozešly, ale vzpomínky na tyto chvíle si budu nosit v srdci navždy.
Pokračování 4 / 4
Hanka (49): Romantika na chalupě
Léto pro mě znamená návrat na chalupu, kde si užívám klid a pohodu daleko od městského shonu. Letos jsem si myslela, že to bude léto jako každé jiné, ale stalo se něco nečekaného. Jednoho rána jsem na zápraží našla košík plný čerstvých jahod a k němu lístek s nápisem Dobré ráno, krásná sousedko. Byla jsem z toho naprosto unešená – tohle malé gesto mě hned ráno rozveselilo a celý den jsem měla úsměv na tváři.
Netrvalo dlouho a zjistila jsem, kdo za tímto milým gestem stojí. Byl to můj soused, který si všiml, že jsem na chalupě sama, a rozhodl se mě trochu potěšit. Rozhodla jsem se na jeho gesto reagovat a na oplátku mu poslala cukety. Netrvalo dlouho a dali jsme se do řeči, ukázalo se, že máme hodně společného – oba milujeme přírodu, klid a radost z malých věcí. Strávili jsme spolu několik večerů, povídali si, vařili a já jsem si uvědomila, že taková malá gesta mohou vést k něčemu krásnému.