PAVLA: Pozadí plné modřin
Mí rodiče celé roky závodně tancovali a mě odmala vedli k tanci také. V našem městě má tento koníček celkem velkou tradici a věnuje se mu hodně lidí. Kluci z tanečního kroužku tak chodili koledovat každý rok společně napříč generacemi. Pamatuji si, že u nás vždycky zvonili jako u prvních už kolem šesté ráno, to bylo ještě v pohodě. Jenže svoji trasu u nás také každoročně uzavírali a z toho jsem vždy měla hrůzu. Tou dobou už totiž měli slušně upito a nezapomněli mně, mámě i sestře ještě jednou naložit. Rok co rok jsme všechny končily s obrovskými modřinami na zadku i stehnech, protože pánové nás opravdu nešetřili. A rok co rok se situace opakovala. A tak jsem si řekla, že až jednou budu mít možnost rozhodovat o tom, jestli někoho na Velikonoce pustím k sobě domů, zamknu se na sedm západů nebo odjedu někam hodně daleko. Za víc než čtyřicet let se na tomto přístupu vůbec nic nezměnilo, velikonoční zvyky prostě vynechávám.
TIP NA VIDEO: Podívejte se, jak podle tradic probíhají každý rok velikonoční svátky.
Pokračování 2 / 4
RENÁTA: Nedostatek suchého oblečení
Nevím, jak je to v jiných krajích, ale v tom našem bývá tradicí, že koledníci krom šlehání pomlázkou házejí mladé dívky do vany a sprchují je studenou vodou. Odjakživa ledovou vodu nesnáším, a když jsem byla v pubertě, trpěla jsem kvůli svému vzhledu mnoha komplexy, takže jsem bez make-upu nevycházela. A tak byla sprcha můj největší nepřítel. Několik let jsem to snášela a proklínala své rodiče, že tohle dovolí. Když ale nastal rok, kdy jsem byla ve vaně tolikrát, že jsem už neměla nic suchého na sebe, řekla jsem si dost. Od té doby jsem trávila Velikonoce vždy mimo domov a naši mě nedokázali nalákat, abych se stavila aspoň na návštěvu. S manželem naštěstí máme dva syny, kterým jsem vysvětlila, že tento zvyk opravdu není vhodný, a tak už se u nás doma podobné situace neopakují.
Laura Poláková
23. ledna 2024
Pokračování 3 / 4
ZDENA: Páchnoucí Velikonoce
S mojí dcerou milujeme zdobení velikonočních vajíček. Každý rok hledáme nový způsob, jak ty naše originálně zkrášlit, abychom se odlišily od všech ostatních a naše koleda byla na první pohled poznat. Před pár lety se nám to ale vymstilo. Nevím, jak se to tehdy stalo, ale většina vajíček, které jsme rozdaly, byli pukavci. Všichni právě díky jedinečnému zdobení ihned poznali, že jde o koledu od nás, a po naší vesnici se brzy rozšířilo, že rozdáváme pouze smrdutou nadílku. Dcera to tehdy těžce nesla, protože se jí děti ve škole posmívaly ještě několik měsíců. A tak jsme si řekly, pro dobrotu na žebrotu, a na malovaná vajíčka jsme zanevřely. Od té doby si vystačíme s čokoládovými vajíčky, které spolu ale sníme dřív, než dorazí koledníci, takže nemáme co nabízet a raději neotvíráme.
Laura Poláková
24. června 2018
Pokračování 4 / 4
ROMANA: Třikrát a dost
Vzpomínám si, jak jsem se na střední škole těšila, až se budu kamarádkám chlubit, kolik kluků mě na velikonoční pondělí přišlo takzvaně vyšlehat. Tehdy to byl opravdu slušný počet, ale když těsně před polednem dorazila parta spolužáků, smích mě přešel. Kluci se totiž na předchozích návštěvách stihli pěkně upravit, a když dorazili k nám, sotva už stáli na nohou. Přesto se dožadovali něčeho tvrdšího, jenže žaludky některých z nich to nezvládly. A tak to u nás skončilo nejen pozvraceným záchodem, ale i vanou, pohovkou, a dokonce rohožkou před bytem! Když jsem to všechno musela uklízet, proklínala jsem je, ale o rok později jsem znovu otevřela. A situace se opakovala! Od té doby jsem na koledování na dlouhá léta zanevřela a přemluvila mě až před několika roky moje dospívající dcera. Nevím, co jsem čekala, ale stalo se téměř to samé! Takže jsem vlastně docela ráda, že koledníci nechodili loni a nepřijdou ani letos, a já tak aspoň nemusím nikomu nic vysvětlovat.
Laura Poláková
23. ledna 2024