Já si vzpomínám na jedno úsměvné velké velikonoční nedorozumění. Pracovala jsem na zimním stadioně, než se dcera narodila. Narodila se v prosinci, takže na Velikonoce byla malý kojeneček. Manžel tehdy pravidelně jezdíval na pomlázku do města odkud pocházel i s oběma kluky a já se těšila na klidné dopoledne - nic jsem nechystala a nikoho nečekala. Ale jak manžel s klukama odcházeli, setkali se ve dveřích s partou chlapů, kteří mu řekli: "my jsme hokejisti". A on, spěchaje na autobus a v domění, že já je znám z práce je pustil. No a já, rozcuchaná, vpodstatě ještě v noční košili, jsem měla zničehonic v bytě partu hokejistů, o nichž jsem se zase mylně domnívala, že jsou to manželovi kamarádi z hokeje, tak jsem se k nim snažila chovat mile.Myslím, že už toho měli dost popito, přesto se naštěstí chovali se slušně. Stichli, když uviděli miminko, tatary nepoužili, odesli je do předsíně. Sami pak uvařili kávu, na talíř vysypali co vymrskali a nakonec jsme strávili příjemné dopoledne.
Nesnáším tyhle trapné zvyky spojené s mlácením rákoskou už od dětství.Jednou,bylo mi asi 11 let,máma z neznámých příčin pustila k nám do bytu dva moje spolužáky s pomlázkami.Byla jsem ještě v pyžamu,nechápala jsem,proč je pustila ,když jsem jí to den předtím zakázala ! Vyrvala jsem hochovi pomlázku a oba je bleskově vymlátila ven z bytu a vyprovodila nadáváním! Od té doby si nikdo k nám nedovolil,rozkřiklo se to všude.No a polévání vodou: to se naštěstí u nás nikdy nedělalo.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.