Žijete v manželství bez lásky? Jak to poznat a co s tím dělat?

@Mata69: Přesně tak, jak píšeš. A myslím, že pokud budete ještě oba žít, pak to cítit budete a věř, že ještě mnohem víc. Budete mít pro sebe víc času, budete sice stárnout a možná blbnout, začnete ztrácet trpělivost, mnohé vás bude na tom druhém asi víc štvát, ta láska ale zůstane a poroste. Elynor má v mnohém pravdu, prvotní fascinace zmizí brzy, i následná romantická zamilovanost se časem vytratí, ale obě tyto podoby lásky jsou nezralé a hodně egoistické a sobecké a aniž si to člověk uvědomuje, jsou plné boje a soutěže kdo co víc a líp. Teprve vyzrálá láska je skutečná, hluboká - ty jsi ji skvěle popsala. Navíc, s vývojem lásky je to jako s každým vývojem. Pokud jedna etapa nezmizí, nenastane ta další. A manželství, život a děti přinášejí takové spousty problémů, že bez zralé lásky si nedovedu jakékoliv soužití vůbec představit. Myslím si, že právě a jedině láska je tím, co nás dokáže přenést se přes všechny trable a úskalí života. Vztah, jaký popisuje Elynor, takové manželství s pravidly přes které vlak nejede, to já bych nedokázala. Tak silná a statečná nejsem. Smekám před ní hluboce a pořád na ni musím myslet. Možná že taková manželství ve skutečnosti jsou, ale možná že to jsou právě ta, která se rozpadají kvůli (z našeho pohledu) hloupostem.