Zatímco dospělí využívají pro různé činnosti hned několik místností bytu – v kuchyni vaří, jedí v jídelně, baví se v obývacím pokoji, pracují v pracovně a spí v ložnici, jejich děti mají pro většinu aktivit jen jeden jediný „dětský“ pokoj.Aby dokázal dobře plnit všechny funkce, je třeba věnovat jeho zařízení patřičnou péči.
Funkční zóny a soukromí sourozenců
Protože se v dětském pokoji během každého dne nutně prolínají aktivní funkce s odpočinkovými, je třeba důsledně dodržovat zónování místnosti na klidovou a herní část. Všichni rodiče si samozřejmě přejí, aby jejich dítko prospívalo: během dne si ve svém pokoji rádo hrálo a v noci nejlépe bez zbytečného probouzení spalo.
Pokud dětskou postýlku trvale atakují bedny přeplněné hračkami a její bezprostřední okolí hýří veselými, jasnými a energizujícími barvami, není se ani čemu divit. Hračky je večer nanejvýš vhodné uklidit, a to tak, aby na ně nebylo z dětské postýlky vidět. V menších místnostech se proto nejvíce osvědčují úložné prostory opticky uzavřené buď bezpečnými látkovými závěsy, vodorovně posuvnými textilními panely nebo dvířky. Stejné pravidlo platí i pro pokoje sourozenců.
Pokud to výměra a uspořádání místnosti dovoluje, každé dítě by mělo mít svůj vlastní spací a pracovní kout. Plocha pro hraní může být společná, a to je naopak velmi vhodné, mimo jiné i pro pěstování dobrých sourozeneckých vztahů.
Postel
Optimálním materiálem pro dětskou postýlku i standardní „dospěláckou“ postel je přírodní masivní dřevo, které je na dotyk teplé a příjemné, ekologické a zůstává imunní vůči elektromagnetickému záření. Stejně jako moderní názory na bydlení, ani feng-šuej nedoporučuje řešit nedostatek prostoru v dětském pokoji palandami. Současná věda a výzkumy argumentují větším horkem a kumulací vydýchaného vzduchu v úrovni horního lůžka, zatímco „spodní“ dítko je často rušeno neklidným spánkem, nekonečným vrtěním a převracením svého spolunocležníka. Situaci může navíc výrazně komplikovat občasné noční pomočování.
Dekorace
Už od útlého dětství mají děti v oblibě určité barvy, líbí se jim konkrétní obrázky a vzory. Proto bychom neměli jejich názor na vlastní a výsostně soukromý prostor podceňovat a naopak ho při zařizování dětského pokoje maximálně zohlednit, i když se zcela neshoduje s naším přesvědčením a životní zkušeností. Ve sporných otázkách týkajících se například přemíry tmavých, depresivních barev nebo volby výrazných agresivních vzorů je samozřejmě vhodné zasáhnout, vše vysvětlit a děti v rámci možností usměrnit korekcí jejich volby.
Foto: Profimedia
„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Maminka.„