[Soutěž] Zlatá horečka na řece Klondike je pokládána za jednu z největších masových migrací za nalezišti zlata v dějinách lidstva. Koncem 19. století přivedla do pusté oblasti na Yukonu na sto tisíc lidí.
Ačkoli trvala pouhé dva roky, jména Klondike a Dawson City se díky ní stala navždy nesmrtelným synonymem dobrodružství. Ze sta tisíc lidí, kteří se na cestu do pustin Klondiku vydali, jich jen zhruba čtyřicet tisíc skutečně dosáhlo Dawsonu. Jen polovina z tohoto počtu hledala zlato a jen asi čtyři tisíce lidí zlato opravdu našlo. Pár stovek jich našlo tolik zlata, že zbohatli, a pouhá hrstka si bohatství udržela. Nejvíc na zlaté horečce zbohatli různí podnikavci a obchodníci, gangsteři a lehké děvy, barmani a majitelé hotelů a tančíren, obchodů a barů.
K místu nálezu totiž neexistovala „jediná správná“ stezka. Byly jich tucty. A žádná z nich nebyla snadná. Na všech lidé i zvířata, kteří se tudy vydali, houfně umírali. Dostat se do Dawson City nebylo vůbec lehké a nezáleželo na tom, zda byla cesta vodní či suchozemská, ačkoli noviny ze všech koutů se takovou myšlenku snažily zlatokopům vnutit. Všechny cesty na dálný sever byly nesmírně dlouhé, plné utrpení a neúprosné dřiny. A tak se není čemu divit, že zoufalí poutníci nechávali na stromech vzkazy typu: „Odměna za pokračování na sever: hladovění a smrt. Návrat na jih: domov, sladký domov a teplá postel.“
Bylo by pěkné oznámit, že po takovém utrpení a ničivé námaze tito zlatokopové našli kov, po kterém tak dychtivě toužili.
Opak je pravdou. Zbohatla pouze hrstka. Od objevu naleziště na potoku Bonanza uplynuly dva roky a většina plochy tak byla dávno zabrána prvními příchozími. Málo zbylo pro ty, kteří na jaře roku 1898 přišli do Dawson City s tak velkými nadějemi. Když se objevily zprávy o nalezištích zlata v sousední Aljašce, přesunuly se zástupy lidí i jejich věčná touha po dobrodružství a zlatě právě tam.
Pokud i vás spaluje věčná touha po dobrodružství a poznávání nových destinací, soutěžte s námi na www.lideazeme.cz/cestounecestou