Známe se pár týdnů a já jsem těhotná. Co teď?

Na pravidelné gynekologické prohlídce mi doktorka náhle řekla, že jsem gravidní. Opožděnou menstruaci jsem přičítala totálnímu stresu v práci, kam jsem čerstvě po škole zrovna nastoupila, těhotenský test mi vyšel negativní, proto jsem neměla tušení. Říkala jsem si, že je mnohem lepší varianta, když mi doktorka v 25 letech řekne, že jsem těhotná, než kdyby mi řekla, že nikdy mít dítě nemůžu. Byl to šok, trvalo mi docela dlouho, než jsem se s tím srovnala. Přiznávám, byli jsme na to dva, partner se k tomu postavil velmi dobře. Teď už synek chodí do školy... Potrat je vždy ztráta života a je to zásah do těla ženy. Věřím tomu, že co se má stát, to se stane, proto ani toto děťátko nemá být na světě náhodou, je jen na nás, jestli ho přijmeme. Žena si také musí dobře promyslet, zda se vyrovná i s variantou, že další dítě už mít třeba nebude. Musí to zvážit sama, je to těžká volba. Dítě je dar. Neznám nikoho, kdo se rozhodl pro dítě a litoval toho, zato znám hodně těch, které se rozhodly ho nepřijmout a mrzí je to celý život. Přeju hodně sil, ať už bude rozhodnutí jakékoliv.