Prázdniny už jsou definitivně za námi a začíná další školní rok. Jak na svou školní docházku vzpomínají někteří herci z primáckého seriálu Cesty domů? V čem vynikali, který předmět nesnášeli a za co nejčastěji dostávali poznámky?
Markéta Hrubešová prý byla vzorná žákyně. Ve škole měla samé jedničky, jen v šesté třídě jí vysvědčení „ozdobila“ trojka z matematiky. „Postupně jsem ale známky vytáhla a zase se dopracovala k jedničkám. Nedělala jsem žádné průšvihy, jen jednou jsem zazlobila, a to mě ještě navedla moje o pět let starší sestra. Naše paní učitelka vyloženě nesnášela na tabuli nápisy typu ´Vánoce jsou svátky klidu a míru, nezkoušejte naši třídu´. A moje sestra mě škodolibě přesvědčila, abych nějakou takovou větu na tabuli napsala. Což jsem udělala, a ještě navíc s chybou.
Ve škole mě bavily spíš humanitní předměty, na rozdíl od matematiky, fyziky nebo chemie. Můj tatínek léta pracoval na ČVUT na strojní fakultě a nechápal, jak on, matematický expert, může mít takovou dceru,“ směje se Markéta.
Patricie Soukupová o sobě říká, že byla zvláštní dítě, a to nejen ve škole. „Byla jsem blonďatý andílek s ofinkou, máma mě oblékala jako princeznu a různě čančala, ale já se pořád strašně mračila, nechtěla se s nikým bavit, ani se moc nemazlila. I když jsem třeba upadla a natloukla si, místo abych brečela, mračila jsem se. Už ve školce jsem byla strašně tvrdohlavá a všechny sekýrovala, to samé se pak dělo i ve škole. Musela jsem být dost nesnesitelná.
Přehled prázdnin ve školním roce 2019 - 2020 najdete ZDE
S dětmi jsem si moc nehrála, školku ani školu jsem ze začátku moc ráda neměla, ale učila jsem se dobře. Učení mě začalo víc bavit až od třetí třídy, kdy jsem přestoupila na jazykovou školu,“ vzpomíná Patricie.
Radúz Mácha byl učitelské dítě. „Na škole v Rožnově pod Radhoštěm, kam jsem nastoupil do první třídy, moje maminka tenkrát učila, teď v ní dělá ředitelku. Ale neučila přímo mě, já jsem chodil do vedlejší třídy. Být průšvihář proto bylo nebezpečné, před maminkou by se nic neutajilo. Ale já byl naštěstí celkem klidný a žádnou neplechu jsem moc nevyváděl, nikdy jsem nedostal ani dvojku z chování a na vysvědčení jsem měl nejhorší známku trojku, a to až na střední škole. Můj jediný průšvih byl, když jsem kamarádovi zlomil ruku. Nechtěně, hráli jsme o přestávce hokej, což bylo přísně zakázáno. Školu jsem měl rád,“ říká Radúz.
Školu měla ráda i Marie Doležalová . „Nosila jsem jedničky, ale mezi nimi jsem měla pořád dokola, někdy i několikrát za týden, poznámku ´Zapomíná´, protože jsem vždycky nechala doma nějakou pomůcku nebo učebnici. Taky jsem pořád s holkama organizovala nějaký scénky. Během hodiny dějepisu jsme například předvedly parodii na pád osmanské říše. My jsme se u toho pěkně pobavily a třída si díky tomu látku líp zapamatovala,“ vysvětluje Marie.
Vincent Navrátil , syn Veroniky Žilkové, vzpomíná na základní školu s úsměvem, protože prý byl nejzlobivější dítě z celé třídy. „Měl jsem strašnou spoustu poznámek, a to už v první třídě. Například ´Spláchl spolužákovi bačkory do záchodu´. Byl jsem pořád duchem mimo, ale učil jsem se dobře. Jen jsem zlobil a zapomínal, klidně jsem přišel do školy bez aktovky, o hodinách jsem si povídal nahlas nebo záměrně vyrušoval, protože třída se tím bavila. Byl jsem třídní šašek, což učitelky nesnášely. Bojím se, že jsem z toho ještě nevyrostl,“ přiznává Vincent.
Zdroj: Materiály TV Prima