ZOE (38): Láska mých rodičů k hudbě mi zničila život

Jak k článku tak k diskusi. Přijde mi velice smutné že docela dost lidí nechápe, že úderem dospělosti z člověka jako zázrakem nespadnou všechna ta teaumata z dětství a je posuzován jako "vinen" když se mu v životě nedaří, vždyť je přeci dosělý a ovládá svůj život. Tohle je opravdu až brutální neznalost jakýchkoli základů psychologie.
...............................................................................................................................
Pokud je dítě dlouhodobě týráno nebo trpí nějakou deprivací a vyvinou se u něj proto určité "patologivké" přístupy k životu, tak rozhodně zázrajkem nezmizí úderem 18 roku........pokud dítě v dšětství není schopno cítit lásku a jen se snaží zavděčit se rodičům aby získalo alespoň kousek jejich pozornosti, je to velice silné naučené chování, kterého se jen tak snadno zbavit nedá, je to jako podprahový program kdy člověk u 20 let po té co rodiče opustil má stále vnitnřně na podvědomé úrovni zapsáno že si lásku nezaslouží i kdyby se přetrhl a to se mu pak samozřejmě zrcadlí i v životě a ve vztazích.
Někdy se s tím lidé vyrovnají sami ale ve většině případů spíš fungují tak na půl, naučí se fungovat ale když pak přijde kryzová situace, často vyjednou tyhle staré potlačené emoce a člověk pak reaguje neadekvátně, situaci není schopen vnímat objektivně a pod....
Psychika je mnohem složitější mechanizmus než nějaké zapni/vypni.
Tato paní by zjevně potřebovala terapii, točí se v kruhu už sesítky let a v podstatě přežívá místo aby žila, sama už se z toho nedokáže dostat, terapie by v tomhle případě hodně pomohla otevřít a konečně vyčistit ty staré šrámy.