Komentáře k článku zpět na článek

Petruna 28. 9. 2015 | 17:26

šiška: otcim uz je po smrti, a s matkou dodnes na to tema neni rec. Ale dotycnou nesoudim, když neměla v pubertě někoho blízkého, tak asi pak člověk je s psychou někde jinde. Ja měla štěstí na širší rodinu, ta otcima taky nemusela, a snazila se mi chvíle bez něj oklikou zpříjemnit. Jo život píše úžasné scénáře

šiška 28. 9. 2015 | 10:41

Petruna: Obdivuji Vás jak jste to mohla vydržet, tak strašné dětství díky cizímu,hnusnému chlapovi.Teď mě napadá i když už je pozdě, domluvit se s matkou a sledovat tajně otčíma co vám zas zákeřného provede a usvědčit ho. Dítě by vždy u matky mělo být zásadně na 1 místě! Je to hnus a zbraň slabocha když chlap ubližuje slabšímu pohlaví.

Elynor 28. 9. 2015 | 09:22

lebahu: i kdyby to všechno bylo skutečně tak, jak to dotyčná paní popisuje - tenkrát jí bylo 14, dnes je jí 40 let. Tedy uplynulo 26 let. A ta paní všechny své neúspěchy za těch 26 let svádí na tu jednu jedinou větu, kdysi dávno vyřčenou? To by měla asi změnit psychologa, protože ten, ke kterému dle jejích slov dochází, jí evidentně moc nepomohl. Ale ono je pohodlné říct, že "za všechno může matka, ona mě proklela", než něco dělat sama se sebou.

Babaloo55 27. 9. 2015 | 22:03

I když na tyto věci nevěřím, docela bych se za nějakého toho "zaříkávače" přimlouvala. Jak se říká - věř, a víra tvá tě vyléčí. Zkusit se má všechno a psychologie je mocná.

Petruna 27. 9. 2015 | 21:44

Dasa52: ano i to se stává, ale ja zažila něco podobného co v článku. V životě jsem už snad na většího zmetka než byl muj otcim nenarazila. A fakt to neni sranda ještě když dokáže vymýšlet zakernosti aby co nejvíc postavil mamu proti dceři. Treba vybrat peněženku a dat to dítěti do aktovky, brát klíče a tvrdit že je zase ztratilo, schovat nedostakove sladkosti a ovoce, pak tvrdit, ze je dítě snedlo. Když matka odjede na školení nedat diteti najist. Ale navenek milující, obetavej, starostlivej. Jo úžasné dětství.

Petruna 27. 9. 2015 | 21:34

Elynor: asi jste nezažila, jaké je to žít pod jednou střechou s otcimem, který vás nesnáší a jak je to strašný pro holku, když v tomhle veku ji hodí vlastní matka přes palubu. Za mě zkušenost do zivota, ze nikdy bych dětem nového tatinka neprivedla.

Dasa52 27. 9. 2015 | 21:24

To je zase příběh, rodinka, kde se věří na prokletí. Ono je to jednodušší, než přemýšlet o vlastní povaze a řešit svoje nedostatky. Já myslím, že to co slečnu pronásleduje, není prokletí matky, ale výčitky svědomí. Kdo ví, jak to všechno bylo? Nevěřím, že by se její matka nebo otčím na ní naštvala jen kvůli tomu, že něco řekla psycholožce. Ale věřím, že dostala facku přec celou hubu, protože si jí zasloužila. Znám případ, kdy děti matce promyšleně likvidují každý vztah, aby se věnovala jen jim. Bohužel, obrana je složitá. Pokud nechce přijít o děti, které jsou v pubertě, nemá moc šancí. Asi nějaká chyba ve výchově, ale platí za ni tvrdě Je až neuvěřitelné, co si puberťáci dokáží vymyslet ta léčky, jsou schopní zapojit do svých plánů příbuzné, kamarády, školu. Jsou fakt vynalézaví.

lebahu 27. 9. 2015 | 20:36

Elynor: Sice chápu, že matka nechce zůstat sama, ale zase nechat kvůli tomu týrat a ponižovat vlastní dítě (syna)? Jako jo, holka to vyřešila blbě, ale co může člověk čekat od puberťačky.
Moje babička byla vdova a občas (už s úsměvem) vzpomínala, jak její děti "líčily pasti" na její případné nápadníky aby se jich zbavily. Tady asi navíc holka měla opravu důvod novéh otce nesnášet, chtěla pomoct bratrovi. Po svém (blbě a puberťácky) řeila situaci, kterou měla řešit matka. Kdyby holka nezkročia, kam byto matka nechala dojít? Nechala by strčit "blbečka" do ústavu aby novému partnerovi nepřekážel a on ji neopustil?

Mata69 27. 9. 2015 | 19:49

Elynor: víš co, já nepíšu, že bylo dobře, co dělala. Ale přišla o otce, byla v pubertě a viděla, že se bratrovi děje křivda (jenže nevíme jak to bylo a jak to matka řešila, nebo neřešila) Těžko si představit takovou situaci, když matka si přivedla "nového otce". Chápu tu matku, jistěže nechtěla být do konce života sama a chápu tu dceru, celkově obě děti, že nechtěly nového otce akceptovat. Tohle těžko posoudíš, když to neprožiješ.
Jasně, z pohledu matky by nejspíš celý příběh vypadal jinak.
Jen takové zvolání, o nenávisti k vlastní dceři...a "prokletí" na celý život...to je fakt hodně no.

Elynor 27. 9. 2015 | 18:37

Mata69: a co když to bylo jinak? Máme jen zaujatý popis situace od dcery - velice zaujatý, i teď, po letech, z něj čiší nenávist. Ona v těch 14 letech zatraceně dobře věděla, co dělá, a bylo by jí úplně fuk, že zničí život falešným obviněním člověku, který by se vůči tomu nařčení nemohl nijak bránit. To je podlé a zákeřné. Jestliže si nese takové vlastnosti s sebou do života, žádné "prokletí" už nepotřebuje. No a jaképak "povýšení vztahu", to je nesmysl, děti dospějí, odejdou, najdou si partnery, založí rodiny a ta matka má zůstat sama? Protože partner se dcerunce nelíbil? Neříkám, že v tomto případě matka udělala všechno nejlíp. Asi ne. Ale dcera udělala podraz, a místo aby se za to styděla, tak brečí, že jí to kazí život. Bodejť ne. Já na žádná prokletí nevěřím, lidi často mají přesně to, co si zasloužili a způsobili. A záleží jen na nich samotných, jak se k tomu postaví. Někdy prostě nezbude nic jiného, než přijmout následky svých činů.

Mata69 27. 9. 2015 | 18:19

Z toho článku mi veselo není - z důvodu toho, že vidím, že matka nějak nezvládla svoji roli. Vztah s mužem povýšila nad vztah se svými dětmi, dokonce proklít pubertální dceru mi připadá jako dost silné kafe. Nějak tam postrádám zmínku jestli matce dělalo starost neprospívání syna ve škole, jestli to vůbec nějak řešila, nebo jestli řešení nechala jen na otčímovi - jak vypadá z článku.
Jasně, že se dcera nechovala korektně, ale v souvislostech se takové chování v jejím věku dá pochopit. Hlavně tam postrádám jakoukoliv snahu o komunikaci v té rodině, to fakt matka nezvládla. I když jistě sama nebyla v lehké situaci, když přišla o manžela a zůstala s dětmi sama.
Myslím, že by hrdinka z článku klidně mohla někoho, kdo zvládne pracovat s prokletím, navštívit. Ať už to je jakkoliv, jestli to skutečně jde, nebo pomáhá, mohla by jí pomoci víra v to, že to prostě zlomit a zrušit jde. Nevzdávala bych se toho psychologa, může to jít ruku v ruce.
A hlavně - a s tím by jí psycholog pomoci měl - věřit, že veškeré štěstí v životě závisí na jí samé a nezdary dopředu neočekávat a nesvalovat je na kohokoliv jiného. Je dobře, že si jsou s bratrem oporou, že si z té nejbližší rodiny zůstali blízcí.

kočina 27. 9. 2015 | 17:20

Co stalo, se stalo a odestát se nedá. Vy jste byla v té době puberťačka, zachovala jste se nejspíš hloupě, ale v kontextu událostí se dá vaše jednání pochopit a není jediný důvod, pročbyste si neměla odpustit.
Ten, kdo situaci nezvládl, byla vaše máma a pokud si to není schopná přiznat ani po létech, je to její problém a její život. Nejste za ni zodpovědná, jste zodpovědná sama za sebe. Takže nedělejte stejné chyby jako ona a opusťte její vzorec chování. Nesvádějte svoje neúspěchy na její prokletí tak, jako je ona svedla kdysi na vás.
Nejste sama, komu umřela první láska nebo kdo nemůže mít děti. Prostě se tostalo a žádný důvod zvenčí bych v tom nehledala. Není důvod se rýpat ve zpackaném životě a hledat viníky. Není důvod přemýšlet, proč Vás nikdo nemá rád. Mějte se ráda především sama a nehledejte zástupné důvody svého "neštěstí".
Víte jaký je rozdíl mezi šťastnými lidmi a lidmi nešťastnými? Rozhodně ne v tom, že ti první by se nepotýkali s problémy a měli lehčí život. To určitěne. Ale umějí se dívat dopředu a hledat si na všem to pozitivní. Tak se to koukejte naučit taky.

Přečtěte si také

Horoskopy

V neděli si uvědomíte, proč byl na vás partner naštvaný a udobříte se s ním. Nejde o nic závažného, ale…

Nejčtenější články

Doporučujeme