Zpívám si jedině pod puštěnou sprchou, přiznávají lidé, k nimž příroda při rozdávání hudebního sluchu nebyla právě nejštědřejší. Nedělají však dobře. Bytostně jsou o tom alespoň přesvědčeni vědci z frankfurtské univerzity, kteří zjistili, že právě zpěv má výjimečně blahodárný účinek na lidskou psychiku i fyzickou schránku.
Melodické hlasové projevy vydávané laickými interprety totiž u nich povzbuzují produkci antitělísek, jež mimo jiné chrání horní cesty dýchací před rozmanitými infekcemi.
"Zpívání je stejně prospěšné jako meditace, či pravidelné sportování lehčího, spíš rekreačního charakteru," zdůrazňuje vedoucí výzkumného týmu Gunter Kreutz. Jeho kolega Wolfram Seidner z berlínské nemocnice Charité připomíná příznivé vedlejší účinky aktivního pění. Kdo se mu opakovaně věnuje, podporuje nejen vlastní dýchání a zásobování organismu kyslíkem, ale také účinně reguluje krevní oběh a udržuje tělo v pozitivním napětí.
Ani duše si přitom nijak nestěžuje. Muzikálnost je podle doktora Seidnera produktivní silou, která vede ke kreativitě i v jiných oblastech. Prokázaly to ostatně další studie, z nichž vyplynulo, že z mužů a žen, kteří se někdy věnovali muzice, se rekrutují dobří šéfové. Házet flintu do žita však nemusejí ani ti, kteří si příliš nerozumějí s notami. "Člověk je ve své podstatě přirozený talent," utěšuje majitele absolutního hluchu sbormistr Karl Heinz Schmidt. A dodává, že pravidelné cvičení umí dělat úplné zázraky. I když se i po něm do zpěvu vloudí sem tam falešný tón, není to důvod, proč s ním přestávat. Nikdo přece není dokonalý. (Plus)